Karel, šéf nemalého hotelu, souhlasí se zavedením elektronických pokladem těm prťavým „šedoekonomickým“ parazitům.
Ředitel Kája nechápe, proč má být v systému pod digitální kontrolou a tlakem povinných odvodů státu jen on, nikoliv Franta prodávající letní zmrzlinu a zimní svařák ve stánku pod jeho podnikem.
František vnímá povinnou kasičku jako kouli hrozící totální paralýzou jeho, již tak kulhající, podnikatelské noze. Kiosek dosud provozuje spíše pro radost, než pro zisk. Před lety totiž udělal dvojitě výhodný obchod. Draze prodal restituovaný zemědělský podnik. Nový majitel zaměstnal jeho syna Edu. Takže Franta na tržbách za občerstvení není závislý. Nicméně jej uráží presumpce viny uvalená na malé živnostníky coby důvod k posílení „berňácké“ armády. Zvažuje ukončení rodinného podnikání pro radost z chuti a z chuti pro radost. Je připravený převzít roli mučedníka po zmrzlináři zabitém katem v písničce od Kryla.
Karlova dcera Marie pracuje jako manažerka v mlékárně chudší o stamilión kvůli ruskému embargu. Teď jí zamrzla rozjednaná „mléčná dráha“ směrem do Číny do podoby Františkovy „točené“. To kvůli „ofiko“ setkání Dalajlámy se členem české vlády. Maruška proklíná nezodpovědná politická rozhodnutí mařící „byznys“. Jejímu tátovi se stýská po ruských zájezdech plnících hotel. S radostí vítá klientelu z usurpátorské Číny. I přesto, že musí v pokojích a apartmánech nechat „rozřezávat“ manželská lůžka „vejpůl“. Oni totiž kluci s holkama v Říši středu nejsou zvyklí sdílet společné lože. Ještěže mu švagr Roman, dříve než jeho „minitruhlařinu“ zabije centrální evidence tržeb, stihl oddělit postelová siamská dvojčata za hubičku. Náš zákazník, náš pán!
František cvičí jógu, poslouchá Kryla, zajímá se o budhismus. Soucítí s dalajlámovským odporem vůči nadvládě Pekingu a každoročně na svém domě vyvěšuje tibetskou vlajku. Plive na autobusy transportující Číňany do Karlova hotelu. Nemá rád komunisty a Babiše. Co na tom, že Dalajláma je vlastně marxista, šikmoocí turisté kupují a fotí jeho zmrzku, Andrejovi dobře prodal podíl v zemědělském výkupu a synek Eda si fajnově žije díky poptávce po řepce a kuřatech ze strany podniků ovládaných kritizovaným ministrem financí.
Eda si tajně namlouvá Marušku. Ta se mu nebrání. Dali své manažerské hlavy dohromady a nad svařákem vymysleli řešení „mezirodinných“ rozporů na republikové úrovni:
Elektronické pokladny nechť jsou všemi „pidipodnikateli“ povinně pořizovány v Číně a povinně vybaveny softwarem s názvem Má dáti Dal aj láma. Ty Made in China šmejdy určitě fungovat nebudou, ale oba otcové i soudruzi všech zemí budou spokojení a láska zvítězí! :-)
