Květen 1930: V době velké hospodářské krize vedli československou vládu Agrárníci. Prosadili především ochranu domácích zemědělců. Zavedli clo na dovážené obilí, mouku, maso, živý dobytek.
Zato podporu v nezaměstnanosti pro milión lidí bez práce se prosadit komunistům nepodařilo. Fyzicky kvůli tomu v Poslanecké sněmovně napadli sociální demokraty. Odvetná cla jako když snímek padajícího domina pustíš pozpátku, generovala nové a novější přeshraniční bariéry byznysu až se změnila v celosvětovou obchodní válku se zbídačovacím dopadem na obyvatelstvo Československa.
Květen 2004: Česko vstupuje do Evropské unie. Agrárníci jsou z hlediska podílu na elektorátu nevýznamní a tak je lehké je obětovat za vstupenku pro český průmysl na evropské tržiště. Respektive vyměnit produkci českého jídla za dotace a za zpřístupnění našeho teritoria tisícovkám „neokolonizačních“ kamionů, které k nám každoročně svážejí potravinové přebytky druhé kategorie ze zahraničí.
Květen 2018: Jsme na třetině stavů dojnic a prasnic ve srovnání s rokem 89. Pod rouškou jednotného evropského trhu fungují nejrůznější tlumiče ran do týlu české produkce. Skryté národní dotace v rámci eurounijního trhu. Diktát nadnárodních řetězců. Zákonné požadavky podmiňující čerpání dotací jejichž vedlejším účinkem je útlum výroby. Agrárníky šikanuje sucho, byrokracie a povyk blahobytem zhýčkaných spotřebitelů.
Květen 2019: V době doznívání ekonomické renesance vede českou vládu největší česko(slovenský) ex-agrárník. Volby do europarlamentu rozhodnou o podobě další reformy (rozuměj sedmiletky) Společné zemědělské politiky. V republice vzniká méně potravin než před druhou světovou válkou. Zaměstnavatelům chybí téměř milion pracovních sil. Obchodní válka graduje mezi Amerikou a Čínou, Evropa nekamarádí s Ruskem, Tureckem zmítá ekonomická krize, Itálie krachuje, Francií prostupují chronické občanské nepokoje, Británie je v rozvodové depresi a Evropské unii hubne rozpočet. Seznamy celních sazebníků a sankcí se znova řetězí a obmotávají svět. S ochlazovacím dopadem na donedávna přehřátou ekonomiku. V parlamentu se kvůli minoritě českých zemědělců nikdo nefackuje. Zato naštvanost veřejnosti z činů bývalého šéfa dominantního agropotravinářského holdingu plní náměstí. S plnými břichy si nepřipustíme národní zranitelnost hladem. Dokud se opět nestaneme bojištěm globální obchodní války nebo jiné katastrofy?
