O vlastní výkony mi v jeho případě nejde. Užívám ho celoživotně jako osvědčenou dámskou pomůcku. Kvůli jídlu, koním, klukům a tak. Mám na mysli sport.
Většinou tudíž hýbu tělem hlavně s úmyslem vyhnat z něj pár kalorií a nacpat ho do přijatelné 3D i kondiční formy. Týrám se utíkáním nebo čínkami, abych si bez výčitek mohla dopřát pár belgických pralinek, skleničku červeného a abych měla zmíněná zvířata mezi stehny pod kontrolou. Taky za účelem líbit se lidem s opačným pohlavím. Tedy, to bylo dřív. Teď už mi stačí přitahovat mého muže a neodpuzovat ostatní. Podstatnou motivací mých minulých tělocviků bylo též skryté soupeření s bývalými i potenciálními konkurentkami v privátním i pracovním teritoriu. Zkrátka k osobním účelům sport pouze flegmaticky zneužívám.
Hystericky naopak prožívám sportování nejbližších. Všechny vítězné branky, body, vteřiny mi stojí za zničená záda z tělocvičnových laviček, diváckých tribun i z dřepění za volantem kvůli možnosti sledování a povzbuzování jejich výkonů. Tréninků, výher i proher.
Někde v nitru DNA cítím nepopsatelné uspokojení a vzrušení z pohledu na sportem se otužující děti. V propoceném dresu partnera po ligovém zápase spatřuji důkaz jeho „hnízdoochranitelských“ schopností. Jako když předoucí kočka sleduje hrající si koťata nebo svého kocoura při rvačce. Když už jsem u šelem kočkovitých, lvi ve spojení s medailovým cinkáním mi také dělají dobře. Jiné predátory s úspěchem lovící národní jednotu a hrdost neznám.
Vrcholový sport navíc rozhání mé chmury z unisexové propagandy. Závodění a hraní (bez dopingu!) většinou ctí přírodními pravidly rozdělené lidstvo na pány a dámy. Potvrzují to čistě jednonopohlavní disciplíny (když nepočítám vzpěračky, fotbalistky, skokanky na lyžích a další novodobé chlapice, které jsou výjimkami uvedené pravidlo potvrzující) i rozdílné výkony v ženských a mužských kategoriích u těch oboupohlavních. Stavění parkurových jezdců i jezdkyň na jedinou - výkonnostně vyrovnanou - startovní listinu je pro mne naopak potěšujícím potvrzením možné kompenzace chlapské síly ženským citem a technikou.
Jo a to rajtování, běhání, posilování dělám taky kvůli své hlavě. Abych si z ní vyhnala chmury a v mezimozku vyrobila euforické hormony. Nejraději při těch výkonech klábosím s kamarádkou. Protože tím, kromě udržení ideální tepové frekvence pro odbourávání tuků, odbourávám potřebu návštěv psychoterapeuta.
