Fifinka do Irska nepatří

Se mi ještě v čase předmanželském líbil Bryant. Ir jako poleno. Šlo o vzájemnou fyzickou přitažlivost. Ovšem dostat se na stejnou vlnu světonázorového porozumění nám šlo ztuha. A nemohla za to jenom moje porevoluční angličtina.

On dobře jezdil na koni, uměl hrát na kytaru a získat si pozornost v každém restauračním zařízení. Stejně jako většina studentek, jsem se do okouzlujícího učitele ze smaragdového ostrova zahleděla. Pocházel z katolické, aristokraticky šmrncnuté rodiny.  Po pedagogických prázdninách v Česku se začal v jeho rodné zemi politicky angažovat. Jestli kandidoval na úrovní nějakého jejich hrabství nebo provincie si přesně nepamatuji. Jen tu jeho touhu po moci a nacionalistický zápal. A jak jsem ho rozesmála, když jsem mu popisovala, že paralelní česká funkce, o kterou mu jde, se v česku nazývá „hejtman“. Totožně znějící spojení dvou slovíček, pod rouškou anglické výslovnosti, totiž vyjadřuje nenávist k mužům. Tímto feministickým přístupem by se prý v politice neprosadil.  Přiletěl si tenkrát 17. března, za kamarády do pražské hospody upustit páru a oslavit národní svátek - Den Svatého Patrika, patrona Irska. Nechápal, že u nás „Páťu“ s menší pompou oslavujeme o měsíc dříve a že dneska má jmeniny Vlastík. Já zase nerozuměla jetelové symbolice mejdanu v  zakouřené knajpě. Srovnávala jsem obyčejnost irského trojlístku s výjimečností čtyřčetného listu jetele lučního, který je po česku magnetem pro štěstí. Bryant se mi v tom hluku marně snažil vysvětlit třílistou symboliku Otce, Syna i Ducha svatého. Nápad na přechod jeho národa od troj ke  čtyřlístku  s tím, že by se do něj pak vešla i Svatá matka Marie a s ní kus ženského principu, vnímal jako osobní útok a urážku jeho zeleného národního symbolu a hrdinského věrozvěsta. V sebeobraně a snaze o vtipnost  jsem reagovala ingliš-blekotáním o našich čtyřlístkových hrdinech. O Myšpulínovi, Bobíkovi, Fifince a Pinďovi.  Vůbec neocenil komiksové spojení vynálezce, jedlíka, kuchařky a strašpytla, jako jedinečný vhled do české mentality. Anekdotu o jeteli odpovídajícímu na dotaz, proč se nemodlí konstatováním, že nechce býti spasen, jsem uznala za nepřeložitelnou a za neakceptovatelnou tím šovinistickým frajerem. Dnes si na irskou počest udělám čaj ze sušeného jetele.  Prý zmírňuje nepříjemné projevy ženského přechodu. A ten můj přesun od hledání štěstí v neobyčejných vnějších mutacích k uspokojení niterně trojjedinou obyčejností opravdu bolí.