Domystifikace vejce

Ptakopyskovi hrozí proměna na hospodářské zvíře. Kvůli dojení. Mléko „ozobákovaného“ savce totiž obsahuje antibakteriální protein. Ten by mohl částečně nahradit nefungující antibiotika při léčbě infekcí.

Lidstvo vlastně po celou dobu své existence zkouší domestikovat, nebo alespoň zkrotit všechna zvířata, houby a rostliny, ze kterých mu může kápnout nějaký přímý užitek nebo alespoň domácí mazlení.

A když už si jakoukoliv součást přírody nemůžeme ochočit a nějak ji používat, minimálně člověčí rozpínavostí narušujeme a relativizujeme její divokost.  Divoká prasata v současnosti hromadně umírají kvůli šíření moru lidskými svačinami. Delfíni se topí po zamotání do igelitek, jelikož pánové a paní tvorstva každoročně zamořují mořská teritoria cca osmi miliony tun plastů.

Mezinárodní tým badatelů dospěl k závěru, že zoologicky piplaný kůň Převalského není posledním divokým koněm. Z genetického hlediska prý pražská zoo opečovává pouhé potomky utečenců krátkodobě zdomácnělých zvířat do volné přírody. Jedineční plaváci s kartáčovitou hřívou tudíž možná přijdou o nadstandardní ochranu a dočkají se křížení s domácími zvířaty.

Zatímco Převalskému hrozí převalení do kategorie zvířat domácích, od usychající monokulturní Šumavy musí dát člověk ruce pryč. Desítkám tisícům hektarů po staletí ochočovaného teritoria dávají svobodu jedovatou zelení přetřené paragrafy. Jo to stejně falešná hra na divočinu jako provozování kontaktního jeleního a vlčího výběhu na území stejnojmenného národního parku. Jelena Standu museli ze Šumavy evakuovat pro porušení kázně plachého paroháče za potrkání návštěvníka. Vlci uhynuvší kvůli stísněným podmínkám exhibičního výběhu takové štěstí neměli.

Už liška vysvětlovala Malému princi, že lidé zapomínají na podstatu ochočenosti. Na zodpovědnost za vše, co si k sobě ochočením připoutáme. Z toho vyplývá umělost všech hranic mezi člověkem a panenskou přírodou.  Svazujeme se s ní už jen pouhou myšlenkou, průzkumem nebo její aktivní ochranou.

Divočinu si představuji jako křehké vejce. Lidstvo, v podobě stále „nenažranějšího“ netvora, se ho z jedné strany snaží vysávat a ze strany druhé mu drtí skořápku stále pevnějším ochranitelským objetím.

Citová domestikace spočívá v neviditelné symbióze s objekty ochočování.

Rozum velí: dej šanci kuřeti nebo ptakopyskovi na vylíhnutí, abys měl zdroj vajec i pro příští Velikonoce.