Coronavirus způsobuje selektivní slepotu

Vyprané látkové roušky vyhlazuji a dezinfikuji žehličkou na vlasy. Hůř se ve vypjaté době žehlí pomuchlané mezilidské vztahy. Alkohol likviduje coronavirus i "ponorkovirus partnerský" jen povrchně a dočasně.

 Covid odhaluje slabiny systému i jedince. Třeba nesolidaritu koňáků kritizujících své kolegy hippoterapeuty, ocitnuvší se v nouzi kvůli výpadku příjmů. V reakci na „fejsbůkovou“ kampaň pro záchranu bohulibého jezdeckého centra, nejenže neposlali špetku ovsa nebo sena, ale neštítili se provozovatele v krizi označit za špatné hospodáře, když žebrají o pomoc po měsíci bez tržeb. Dotčeným majitelům krachujícího koňského ráje opravdu nikdy nešlo o výdělek v první řadě. Skutečně racionální podnikatelé by jejich zemědělský areál v luxusním intravilánu za "bambilióny" prodali a nemuseli denně házet vidlemi a vozit na koních handicapované děti.

Mé dítě také pocítilo na vlastní kůži roztržku vyplývající z pandemie a z e-bankovního handicapu. To když jsme se s ním o víkendu vydali do čerstvě znovuotevřeného soukromého zooparku. Antivirová opatření jej přivedla na pokraj zhroucení. V (povinné) koupi on-line rodinné vstupenky a ve výletu za bílými tygry jsme viděli skvělou příležitost ke spojení příjemného s užitečným.

Přestože jsme se u vstupu do parku prokázali potvrzením o e-platbě, pokladní nás bez jakéhosi číselného kódu, který nám měl být systémem gopay vygenerován a doručen do e-mailu, nechtěla pustit dovnitř. Prý máme dorazit, až jej získáme (přišel elektronicky druhý den). Po hodinovém trmácení v autě s děckem natěšeným na zvířátka docela šok a málem pláč. Vyhrocená konfrontace naštěstí skončila dohodou o výjimečném vpuštění naší „nezakódované“ rodinky ke zvířatům, za příslib zaslání čísel dodatečně. Tenhle zbytečný typ sváru mezi návštěvníky a správci zoo způsobili udavači blbých anticovidových pravidel, diskriminujících lidi bez internetu a nároku na státní peníze.

Z podobného důvodu se u nás ve městě hašteří zaměstnanci předškolních státních zařízení s rodiči po dvouměsíční školkové absenci. Některé paní učitelky, stejně tak jako maminky a tatínkové pobírající tučné ošetřovné, do práce nepospíchají. Na zahrádce i u televize je hezky, výplata chodí, pohoda, klídek, hamáček. Nechci podceňovat rizikovost kolektivních zařízení, ale setkání s několika zastánci až podzimního znovuotevření školek potkala v přelidněném supermarketu mne utvrdilo v pochybnostech o skutečném důvodu jejich odporu ke skupinové péči o děti.

Z hlediska nákazy se dnes rozdělujeme na infikované a nenakažené. Z ekonomického pohledu na ty, kteří na nouzovém stavu vydělávají, na Ty, pro které je likvidační, na Ty, kteří kvůli němu mají víc práce a stejně peněz a na ty, kteří nemusejí pracovat a mají stejný nebo o trochu nižší příjem než před pandemií. Z politického na aktéry, kteří jsou neschopní a viditelní, viditelně schopní (i všehoschopní) a na neviditelné.

Coronavirus způsobuje taky selektivní slepotu. Projevuje se u pojídačů koláčů bez práce na úkor hladovějících pekařů. Jako kdyby neviděli éru „pekařožroutů“ a vyhaslých pecí na obzoru.