Tahle krize je jiná. Není to povodeň, začínající přívalovými dešti a stoupající hladinou, aby nakonec pomohla k vyčištění sklepů a k oživení stavebnictví.
Ani explozi hypotéční bubliny, nafouknuté nenasytnými bankéři, se nepodobá. Současná katastrofa parazituje na lidských útrobách a strachu. Tsunami COVID 19 na dálku vibruje hladinou člověčí pozornosti neznatelně. Ve smrtonosnou vlnu se mění zblízka. Při nárazu na mělčinu naší nepřipravenosti, odkud se následně, po kapénkách, šíří jako rtuťovitá rakovina. Bezuzdné množení predátorského viru motivuje imunitu i podnikatele k sebevraždě, ekonomiku, zdravotní systémy a veřejné finance ke zhroucení.
Zatím mám plnou spíž. Lékárnička přetéká vitamíny. Z látkových náhubků komínek. Díky psovi, kobyle a včelám mohu (musím) často pobývat na čistém vzduchu. Naftu mi dokonce zlevnili. Přesto, poprvé v životě, pociťuji inflaci materiální radosti. Naopak zjišťuji, jak obrovskou moc mají věci nehmotné.
Dobré mezilidské vztahy, nezištná pomoc, solidarita. Víra. Je to klišé a možná, že až budu trpět hladem, zimou nebo zápalem plic, změním názor, ale dnes vím, že úbytek hmotných statků snesu lehčeji než nedostatek nouzí otestované lásky, přátelství a sdílení.
Velikonoce jsou oslavou vítězství jara nad zimou, života nad smrtí. Kéž by ty letošní byly, v rámci války s Coronavirem, alespoň symbolem vyhrané bitvy. Svou smrtí nás Kristus osvobodil od zla a hříchu, svým vzkříšením nám zjednal přístup k novému životu a otevřel nám nebe.
Pane Bože, prozatím by mi stačilo zjednání mého starého života. Vynasnažím se v tom informačním zmatku hledat pravdu, méně hřešit a více investovat do nehmotných rezerv. Protože jenom ty vytvářejí nebe na Zemi.
