Dostala jsem dnes čtyřikrát květiny. Prý za mé ženství. "Pohlavní" svátek konkuruje jmeninám všech Gábin. Osobně mám "eMDéŽet" v paměti uložené ponejvíce v zásuvce Dětství a Dospívání.
?
Býval to veselý osmý březen. Nikde se toho dne moc nepracovalo, ani neučilo. Soudružky dostávaly rudé karafiáty a jejich soudruzi příležitost k řádnému opití.
Mnohým mým vrstevníkům se ještě dnes, při vzpomínce na pachuť komunistických mejdanů, zvedá žaludek. Jiní pamětníci na to rovnostářské veselí, stavící na piedestal ženu proletářku, vzpomínají s nostalgií.
Neznám jiný svátek s tak proměnlivým významem.
Původně měl revoluční náboj. Ten mu v současnosti také chybí. Volební právo, relativní rovnoprávnost, spravedlnost a mír příslušnice něžného pohlaví v naší společnosti mají.
Nemám informace, že by dnes někde v Čechách došlo na feministický protest. Pro jistotu jsem se na aktuální události zeptala pana „Gůgla“.
O žádném dámském povstání nic nevěděl. Zato jsem se dozvěděla, že patnáctiletá islámská dívka pobodala německou policistku. Trochu pitomá zpráva na monitoru mého tabletu, opřeného o vázu s těmi květinami k Mezinárodnímu dni žen.
Tak jsem se při pohledu na ten kontrast a při sjíždění titulků na webových portálech zamyslela nad vlastní ženskou rolí.
Sama sobě se zdám přiměřeně marnivá, hříšná, občas nespokojená baba. Mám ráda hezké věci. Chtěla bych dobře vypadat a obklopovat se krásou.
Jsem požitkářka závislá na dobrých mezilidských vztazích. Potřebuji být pořád zamilovaná a milovaná. Nejenom platonicky. Mám se krásně žensky.
Se samolibým a jistě dost přiblblým úsměvem obracím pohled od sebehodnocení na obrazovku počítače.
Ve Vídni islamističtí radikálové brutálně zmlátili muže bránícího svoji manželku a dceru před napadením za jejich večerní procházku městem. Z další hnusné zahraniční zprávy se dozvídám o nedospělé indické dívce bojující v nemocnici o život. Útočník jí podle médií znásilnil, zmlátil a zapálil na střeše domu.
Ono to asi tak slavné s mezinárodním respektem k holkám nebude.
Děkuji vyhledávači za bulvární fotku kanadské miss v titěrných plavečkách, lačně se zakusující do syrového steaku.
Sexy, provokující, šťavnatý obrázek kompenzuje předchozí "brutálně holčičí" zahraniční informace.
Byť se v jádru považuji za konzervativního jedince, také často přešlapuji konvenční hranice.
Třeba tím, že jsem si v pětačtyřiceti pořídila třetí děcko. Přitom se stále snažím úplně nevypadnout z pracovního procesu.
Nu což. Pomáhám tím státu. Z elektronických novinek se dozvídám, že každé dítě odložené pracující matkou do školky, přinese do veřejného rozpočtu minimálně deset tisícovek.
Dalším kliknutím otvírám článek o novém supermarketu s prošlými potravinami. Mají ho v Dánsku. Pomáhá sociálně slabým. Také částečně zamezuje vyhazování zdravotně nezávadného jídla do odpadu.
Také plýtvám. Potravinami, časem, emocemi. Momentálně zřejmě i slovy.
Příroda je spravedlivá. Jsem vyrobená z organické hmoty. Stárnu, jako to žrádlo.
Pomalu mi vyprchává expirační doba ženské atraktivity. Obávám se, že za všechny estrogenové hříchy budu potrestána vyřazením z rušného tržiště životních výzev a příležitostí.
Kéž mne mí blízcí nezahodí kvůli poškozenému obalu nebo známkám přezrálosti. A až budu zdravotně závadná, prosím o citlivou recykaci. Do podoby substrátu pro jarní květiny skončivší ve vázách vnitřně i vnějškem atraktivních žen. Mám ráda hezké věci. Chtěla bych dobře vypadat a obklopovat se krásou.
