Hořím. V krku knedlík plněný žiletkami. Oč hlubší mám kruhy pod skleněnýma očima, o to mělčí dech. Dopuji se růžovými tabletami.
Čekám na snesitelnou teplotu, abych mohla vyřídit urgentní elektronickou poštu a delegovat úkoly kolegyňkám z kanceláře. Konečně rozklikávám první e-mail. Státní veterináři mne v něm žádají o rozšíření varovné informace o blížící se epidemii ptačí chřipky mezi chovatele drůbeže. Desítky ohnisek vysoce patogenní virové nákazy hasí v blízkém zahraničí. Pozitivní nálezy zvířecí doktoři potvrdili u ptáků domácích i divokých. Při pročítání klinických příznaků je mi těch pipin líto. Úplně s nimi, vzhledem k vlastnímu chřipkovému rozpoložení, soucítím. Viróza u nich totiž také způsobuje otupělost, příznaky nachlazení a dýchací potíže. Chudinky, jakmile se v hejnu bacil zjistí, se všemi je z preventivních důvodů amen. Tenhle ptačí mor je přenosný z ptáka na člověka. „Vygůglovala“ jsem si to. Hned se mi přitížilo. Inkubační doba až deset dní. Přemýšlím, s jakými opeřenci jsem v inkriminované době přišla do styku. Jako „uchrchlanej“ páv se přede mnou před týdnem naparoval zvláštní týpek na pracovní konferenci. Když jsem ho požádala o krytí kašlajících úst, koukal jako „vejr“. Sůvě s nudlí se podobala ta nastydlá a naštvaná listonoška čekající před domem, když jsem marně hledala svůj průkaz totožnosti. Jedna načančaná husa mi minulou sobotu odřela auto před supermarketem. V čekárně u zubaře jsem den před tím narazila na blonďatou slepici. Snad půl hodiny hlasitě kdákala do telefonu. „Kámoš“, dluživší mi peníze, se z každého termínu splacení dluhu vykrucoval, jako holub na báni. Pak zaujal pozici pštrosa s hlavou v pískovišti. Na internetu nepíšou, jestli je možné se nakazit skrze Svatomartinskou husu. Proboha a co když jsou přenašečem infekce média? A ten USÁrenský kačer Donald skutečně neMOCNÝ!
