Při poslechu „oscarového“ projevu amerického herce Joaquina Phoenixe (JP) jsem si vzpomněla na smutný osud Čestmíry Radové (ČR), na poťouchlost Donalda Trumpa a na chřadnoucí české zemědělství.
Kritizoval umělé oplodňování a dojení krav. A také neekologické masožroutství. Na důkaz svého šetrného chování k planetě se před kamerami už podruhé objevil ve stejném obleku od světoznámé návrhářky.
ČR také podlehla rozmarům celebrit. Když se stala ředitelkou české pobočky americké firmy s roční tržbou větší než HDP Ekvádoru. Práci pro nadnárodní firmu věnovala to nejcennější. Svůj čas. Stál jí za cifru na výplatní pásce. Dostatek peněz a rychlé plynutí času u ní způsobily závislost na restauračním stravování a nutnost financování reprodukčních klinik. Stejně jako ty americké krávy absolvovala řadu umělých oplodnění. Marně. Amíci jí vyždímali jako ty jejich dojnice, dividendy si odvezli a ji vyplivli jako použitou žvýkačku. Taky teď, nikoliv však z přesvědčení po vzoru JP, opakovaně obléká stejné hadry. Ze sekáče. Na vsi, kam se na doporučení psychiatra a kvůli bankovní exekuci přestěhovala z městské vily. Pracuje jako zootechnička, tedy v oboru, který jsme spolu vystudovaly.
Americký dobytek, plus již zmíněný prezident DT, jí zase možná způsobí nezaměstnanost. Protože jsme české krávy obětovali na oltář záchrany zaoceánského vývozu evropských aut. USA si to posichrovaly dohodu s EU o bezcelním režimu dovozu amerického hovězího masa v ceně téměř deseti miliard korun za rok.
Hlavní hrdina filmu Joker, o stejnojmenném neúspěšný klaunovi, jenž se stal životní rolí JF, je šikanovaný. Podobně jako české zemědělství, jehož schodek zahraničního obchodu vloni dosáhl rekordních mínus 47,2 mld. Kč. Nejvíce se dováží maso. To tvoří více jak polovinu záporného salda (Zdroj: ČTK 16. 2. 2020).
Zoufalý Joker zoufalými činy neúmyslně rozpoutává občanskou válku. Stává se hrdinou chudých, protestujících proti bohatému establishmentu. České zemědělství potřebuje revoluční převrat v myšlení českých spotřebitelů. Nejsme tak bohatí, abychom si mohli dovolit kupovat laciné jídlo z dovozu za almužnu od zahraničních kolonizátorů.
