Spánek mne měl vytáhnout na start krkolomného sjezdu dalšího ledového dne. Z nějakých důvodů se ta lanovka porouchala. Bděle jsem se tudíž lopotila do nočního kopce po svých. Zachránil mne až sněžný skútr řízený panem Rohypnolem
S předtuchou nových závějí na zítřejší cestě zapíjím uspávací prašan parafínově bílým Ryzlinkem. Protože kdo se zmaže, ten jede!
Po probuzení mne čeká metaná, respektive zametání sněhu z ledového chodníku před domem. K tomu bolehlav, jako když lyžařce nasadíš o dvě čísla menší přilbu. Přesto se odhodlaně pouštím ze svahu nového dne. Ranní slalom mezi obsluhou manžela, děcek a čokla plynule přechází v piruety na tenkém pracovním ledě.
Šéfová mne před týmem mrazivě seřvala, že mám v zadaném projektu a korporátní kultuře hokej a ztrácím tah na branku. Postavila mne dočasně mimo hru. Vnímám to jako nepřiměřený bodyček z její strany. Nemůžu za to, že po mně jede její nadřízený a z ní si jen střílí na terč pracovních výkonů v rámci několika stanovišť firemní stopy. Ačkoli jsem zaslechla, že mu to v minulosti v blízkosti téhle ledové královny uklouzlo a tak do ní zapíchl svojí hůlku.
Několikrát denně ujíždím na jedovatém sněhu v podobě rafinovaných dávek cukru. Asi i z toho důvodu mi ve švech kombiné zapraská v nejnevhodnější dobu. Zrovna když podávám generálnímu řediteli upadnuvší desky před kanceláří mé nadřízené. Podle mne to byl zvuk jako když rupne kombinéza Vonnové při výstupu na stupínek vítězů. Podle generálního to byl prd. Snažím z té trapné situace vybruslit. Švitořím něco o dobré severské kombinaci nových akvizic společnosti. Generál se s pošklebkem chytne za nos. Jeho řidič a dva kolemjdoucí kolegové se mi také smějí a drží se při tom za frňáky. Povoluje mi vázání dosud pevně fixující sebeovládání v lyžích značky Etiketa. Čtveřici posměváčků posílám klouzat se někam čtyřbobem ve formaci reprezentačního družstva čtyřblbů. Kupodivu se mne zastává i šéfová. No to je tedy gól! Generální kouká jako puk. Rázem jsme obě za saně a naše jednání na curvingové hraně.
Vlastně se těším, až odsud vylítnu. I přesto, že mám nevhodná prkénka pro odražení se z konce skokanského můstku k další profesní kariéře. Snažím se o vzdušnější akrobatické triky alespoň po pracovní době: dvojité vyzvedávání potomků ve škole, několik vrutů do obchodů se zásobami pro domácnost. Akorát to salto na ledě způsobené akcelerací venčeného psa na vodítku směrem k hárající feně mi vyrazilo dech.
Tím pro mne ale dnešní závody nekončí. Zbývá ještě klání na žehlícím prkně a ráda bych si za pomoci muže své dnešní prohry vykompenzovala bodováním v super G.
I s vědomím opětovně možného vylétnutí ze zítřejší dráhy si před usnutím mažu hrdelní skluznici Modrým Portugalem.
