Kouřová signální ("poezie")

Indicko-kari kořeněně-vodnicodýmková léta a nevybouřenost. Jednoduchá a prakticky o ničem, ale nese si punc tabákového dýmu a atmosféry zapadlých stylových čajoven. Teda aspoň pro mne.

Kouřová signální poezie

Předloni v Kalkatě

Seděl jsem na drátě

S bohyní z Bhárátu

S Rasikou

S bindí rudou kapkou

Duše mé se stala lapkou

Rákšaša Rasika

Ohnivá

Odjet jsem musil

Ač se pocit mi ten značně hnusil

Rasiku zanechat v posteli z mušelínu

Nechtěl jsem

Nic se neboj, a zde postůj

Konejšila víla, zármutek můj

Třímala v ručkách zahenněných

Dýmku vodní

Co jsem hookah doma sestavil

Tabáku vůně vychutnal, požil

Znovu dotkly se mne vlasy-vlasy Rasik

Miliónů

Obehnán shonu zastavením

Od dob těchle denně zpříjemna čadím

Kouř ten nechávám ve tvary splynouti různé

Okno otevírám

A přemýšlím bláhově zdali

K oné mé královně doletí signály

Z tisíců vůní, a tolikrát pocitů

Uvidím někdy, potkám svou Rasiku?

Děvu lehkou…