Všechno je jen o lidech

Všechno je jen o lidech. Využívám (resp. do dneška jsem využívala) velmi hojně a velmi ráda přepravní službu PPL. Jezdil k nám řidič. Dlouhou dobu, stále stejný, vždy milý, vždy ochotný.

Dopravce PPL jsem zvolila vždy, když jsem si mohla vybrat. Vždy jsem tuto přepravní službu preferovala a před všemi známými i neznámými vychvalovala.

Při posledním doručování něčeho se nás náš Pan řidič Pavel ptal, jestli máme velké slzy. My se ptali - proč že bychom měli mít velké slzy? No že je budeme asi ronit, protože se musíme rozloučit.  Byl přeložen. Prý nějaké stížnosti v Chomutově. Netuším, zda si stěžoval někdo na něj, nebo jakou to mělo souvislost. Já jsem si stěžovat nemohla a to nikdy. Před vánoci byl schopen a ochoten přijet i v půl desáté večer. Netušila jsem, jakou pravdu měl. Roníme velké slzy.

Roníme velké slzy. Ode dneška.

Někdy v lednu jsem si cosi objednala. Internetově, jak jinak. Včera jsem dostala zprávu, že dnes se mi to objednané bude doručovat. A tak jsem se docela těšila. Vždy se těším, když mám mít něco nového. Trochu té radosti potřebujeme občas všichni.

Dnes tedy radost opravdu nemám. Doléhá na mě dlouhá zima, pošmurné počasí, málo světla... Známe to všichni. Do toho pan doručovatel zmíněné přepravní služby. Sice neochotně, ale donesl mi balíček až do kanceláře (podle předpisů prý nemusel, prý se doručuje za první zavřené dveře). Chci platit dobírku kartou (to je taky jedna z výhod PPL, pro kterou jsem jí měla ráda). Ale pan doručovatel nemá platební terminál, protože ho prý má vybitý a dobíjí se mu v autě. A není to jeho vina, že není nabitý. Ten předchozí pan doručovatel mu ho předal nenabitý. Musím s ním jít k tomu autu. Jestli nepůjdu, balíček si zase odveze. Nakonec jsem tedy šla.

Vylezu před barák, tam mě už k autu nenutil jít (byla tam břečka a já měla pantofle), ale zato na mě hejknul, že doufá, že mám občanku. Měla jsem jí. Ale protože mezitím se ke mě choval jako hulvát, neměla jsem v úmyslu mu jí ukazovat. Ani na tom netrval, ten "nenabitý" platební terminál z auta přinesl, požádal mě o platební kartu, vložil jí do platebního terminálu, nechal mě zadat PIN a pak se mě  s úšklebkem v obličeji zeptal, jestli mu hodlám dát tu občanku. Nehodlala jsem. Nemá na to právo. Aspoň se domnívám, že nemá. Legitimovat mě má právo, aspoň podle toho, co nás učili, jiný orgán.

Platila jsem platební kartou, na které je moje jméno uvedeno. Balíček jsem platila. Ne zcela malou částku. Proč bych se u toho ještě měla prokazovat občankou, to mi rozum nebere. Stejně tak jako mi rozum moc nebral, ale neřešila jsem, když jiná přepravní služba pro změnu zase nechtěla ani podpis s tím, že si to podepíše sama...to je už ale jiný příběh.

Takže, když mi pan doručovatel sdělil, že mi bez občanky balíček nedá, popadla jsem svojí platební kartu a opustila bojiště. Ještě jsem ho slyšela říkat, že jsem si ho už zaplatila. Přesto jsem byla tak zhnusená, doslova zhnusená, že jsem odešla. Volala jsem na zmiňovanou dopravní službu, asi na  zákaznickou linku. Ta se s doručovatelem spojila. Prý zaplaceno nebylo. Takže možná bylo, možná nebylo. Zjistím na účtě.

Výsledkem je, že už nikdy tohoto pana doručovatele nechci vidět. Pokud to bude možné, už asi nikdy nebudu využívat služby zmiňované přepravní společnosti. A přitom jsem s ní do té doby byla naprosto, ale opravdu 100% spokojená.

Všechno je jen o lidech.  

Přeji aspoň Vám pěkný víkend.