Jak jsme podávali strategii

Pracuji jako manažerka jedné z cca 180 místních akčních skupin v České republice. Už to označení místní akční skupina, zkráceně MAS, samo o sobě cosi vypovídá. Minimálně to, že prostě jsme akční.

Podařilo se nám, stejně jako dalším 164  MASkám v republice, podat strategii rozvoje našeho území pro období 2014 – 2020. Tu jsme připravovali již od roku 2012, s různě dlouhými přestávkami, vynucenými absencí schválených dokumentů na různých úrovních, metodik či jasných informací. Tedy ne že bychom nyní už všechno věděli. Ale prostě jsme si museli vystačit s tím, co víme. Však už název strategie, který říká, že jde o rozvoj pro období od roku 2014, cosi napovídá. Minimálně to, že to už dávno mělo být hotové a nyní už jsme se měli rozvíjet.

Přijímání žádostí o podporu realizace strategií se děje průběžně už od druhé poloviny loňského roku a má skončit v roce 2017. To byla informace, se kterou jsme si spokojeně žili. Ale jen do počátku února. Ta průběžnost spočívá v tom, že mají být vyhlášeny dvě výzvy. První do 31.3.2016 s tím, že bezprostředně po ní bude vyhlášena druhá, která by měla být otevřená až do roku 2017.S tím jsme téměř napříč republikou pracovali a počítali. Do zmiňovaného počátku února. Co se ale nestane? Právě počátkem února vypuká panika. Maskami se šíří zpráva. Skoro zaručená zpráva, prý od vysokého úředníka ministerstva pro místní rozvoj. Druhá výzva možná už vůbec nebude otevřena. A jestli, tak kdovíkdy. Naštěstí pak po měsíci přichází trochu zklidňující zpráva, že ta další výzva by snad tedy opravdu měla být, ale neví se jistě, jestli to bude za 14 dní, za měsíc nebo za nějak jinak dlouhou dobu. To už ale skoro všichni máme jasno. Prostě podat do konce března a na nic nečekat. Podmínky se stejně stále mění za pochodu. Jsou vydávány nové a nové aktualizace pomůcek pro naši tvorbu.
Lidé z MASek jsou většinou zodpovědní (a akční) a tak se snaží informace získávat jak s dá a jak to jde. Ptají se. Tedy - rádi by se ptali. Na místech k tomu kompetentních, jimiž jsou příslušná ministerstva, u příslušných zodpovědných osob. Ale to není až tak jednoduché. Kompetentní místa mají moc práce a málo lidí a tak vyžadují, aby se dotazy shromažďovaly v kanceláři Národní sítě MAS (jsme totiž akčně zasíťovaní), a teprve odtud aby hromadně odplouvaly na příslušné ministerstvo. Pochopitelně že ne hned a ne každý den.To pak jednou za čas vydá odpovědi na naše otázky. Veřejně. Má to dva háčky. Jednak někdy potřebujeme odpověď hned, ne až po 14 dnech či déle, druhak to vyvolává potřebu stále pročítat další a další materiály. To snad ani není v lidských silách. A úplně nejroztomilejší je, když se v odpovědích číslo 5 dočtete, že odpověď na stejnou věc byla v odpovědích č. 2 zodpovězena špatně. Tak co s tím? V době sociálních sítí zakládáme facebookovou skupinu a věříme, že se zde snad porady, ač laické, svépomocné, dočkáme. Světe div se, zafungovalo to.
Kdyby nezafungovalo, nevím, zda bychom podali. On sám o sobě systém, prostřednictvím kterého se žádosti podávají, je kapitolka, spíš tedy pořádná kapitola, sama o sobě. Funguje pouze on-line. Tedy pokud funguje. Dost často ale nefunguje. Každé zadané číslo se musí „odkliknout“, aby se uložilo (to je normální). Než se stránka znovu načte, můžeme si někdy mezitím tím třeba trochu odpočinout (to už až tak moc normální není). A to máme celkem slušné stroje i připojení. Když jsme skoro u konce se zadáváním údajů do systému, zjistíme, že nám cosi nejde načíst a bez toho žádost nevyplníme.
Znervozníme a začínáme zjišťovat proč. Tedy začali bychom to zjišťovat, kdybychom věděli kde a u koho. Ptáme se na sociální síti, hledáme instrukce. Až jeden kolega ví a poradí. Obracím se na příslušně odpovědnou pracovnici ministerstva pro místní rozvoj. Ona tedy také neví, ale zjistí to. Zadává náš problém do fronty požadavků na technickou podporu. To smí jen vyvolení. Nám jako obyčejným uživatelům systému je toto odepřeno. Asi by technická pomoc byla zavalena.
Tedy čekám. Paní inženýrka je vstřícná a ochotná. Zdůrazňuji, že to myslím doopravdy, vůbec ne ironicky. Dostávám odpověď. V systému je nějaká zásadnější chyba. Měla by být odstraněna do příštího dne. Druhý den ráno hned zkouším – situace je ale stále stejná. Hlásím to zpět do Prahy. Mailem. Tam paní inženýrka zjišťuje, že včera přehlédla mail (nedivím se tomu ani trošku a opravdu to i chápu), kde píší, že je to tím, že máme něco špatně v naší žádosti. To něco špatného vzniklo tím, že do systému někdo něco (centrálně) špatně nahrál. No a v naší žádosti to zůstalo, ačkoliv to mělo být (z centrály - ne námi) opraveno. Tedy to opravují nyní. V naší žádosti ale musím provést s tím související opravy i já. Tím si ovšem mažu třetinu údajů žádosti. Ne že bych si je smazala svojí nešikovností. To ne. Ale prostě to tak funguje. V on - line systému. Potřebná data si nějak předem zkopírovat pro další použití nelze. Co jiného můžu dělat, než zadávat znovu. Jsem ráda, že to vůbec jde.
A čas se stále víc a víc krátí. Termín 31. března se nezadržitelně blíží. Ve formuláři je „tlačítko“ kontrola. Průběžně jej používám. Systém stále hlásí chybu, i když už jinou. Chci jí odstranit, to dá rozum. Nechci žádné chyby, tedy aspoň ty, o kterých vím. A ono to zase nejde.
Tedy znovu mail paní inženýrce do Prahy. Ještě před velikonocemi. Po velikonocích se nic nezměnilo. Ač na žádosti dál pracujeme, už nevěřím, že to někdo spraví. S tou chybou to odeslat prostě nejde. Systém to nedovolí. Ale nakonec, ve středu 30. března po poledni, dostávám zprávu, že chyba by měla být odstraněna. A byla.
A tak se stalo, že jsme žádost dokončili, nahráli aspoň povinné přílohy (protože dvě, které jsme chtěli přidat tak nějak z pilnosti navíc a proto jsme je připravili, jsme nakonec přidat zapomněli), žádost zfinalizovali a předseda jí ve čtvrtek po osmé hodině večerní elektronicky podepsal. Naštěstí máme zdatného předsedu, který to zvládá a umí. Kdo totiž neumí elektronicky podepsat formulář, ten jako by ani nebyl.
Takže – máme podáno. Teď budeme jen čekat, kdy dostaneme “depeši“ o tom, že máme začít opravovat. Nevíme, kdy jí máme očekávat, ale víme, že potom máme několik málo dní na to, abych splnili, k čemu budeme vyzváni. Takže ode dneška po dobu neznámou jsme v očekávání. Ať žije strategie!!!