Česká pošta .....musíte to poslat poštou

Tak zase po delším čase. Impuls. Impuls, který mě nutí. Nutí napsat a vykřičet to. Vykřičet do celého světa, v jakémže Absurdistánu to žijeme. Tentokrát na téma Česká pošta.

Vezmu to ale hezky od počátku. Z jakých pracovních důvodů jsme donuceni používat tzv. kvalifikovaný podpisový certifikát (jinak řečeno elektronický podpis), vydaný certifikační autoritou. Nestačí mi ten, který mám „jako“ fyzická osoba. Jako zaměstnanec právnické osoby prý musím mít takový, ze kterého je patrné, za jakou organizaci jednám.  Toto je podle mého názoru první absurdita. Obecná, s tím nemá Česká pošta jako taková nic společného.

Fyzická osoba je jasně identifikovaná jménem, příjmení, bydlištěm a datem narození. Takto je „ověřená“ příslušnou autoritou a je jí vydán příslušný certifikát. A pokud je tato osoba zmocněna k úkonům za právnickou osobu, potom by podle mého názoru logicky měla mít možnost provádět podepisovací úkony tímto certifikátem. Pokud podepisuje „ručně“ na papíře, děje se stejně. Úkon provádí vždy fyzická osoba, ať již za sebe nebo jako zmocněnec (myslím tím i statutára apod.) osoby právnické. I při úředním ověřování podpisů na listinách, kde fyzická osoba jedná jménem právnické osoby, ověřující autorita nezkoumá, jestli ten či onen je oprávněn podepisovat či v jakém vztahu je k dané právnické osobě.  Ověřuje pravost podpisu fyzické osoba a tečka.

Tak s tím, že mi nestačí jeden certifikát o tom, že já jsem já jsem se smířila a vyrazila jsem za certifikační autoritou, abych si zřídila certifikát tzv. „podnikový“ – řečeno slangově. Nejbližší certifikační autorita je kde? No přeci na poště. V bývalém okresním městě. Není to daleko. Ale kousek cesty to je.  Protože ten certifikát potřebují i mí další tři kolegové, vyrážíme jako silná čtyřka. V devět hodin, to na poště není takový frmol jako odpoledne. Přijdeme, každý si vezmeme lísteček a čekáme.

Moje číslo začalo blikat. Vyrazím k příslušné přepážce. Slečna nebo paní za ní si vyslechne co potřebuji a odbíhá k jiné přepážce. Za chvíli tam odbíhám i já. K té správné přepážce, za kterou sedí milá a zcela nepochybně hodná a trpělivá mladá paní, která „to“ umí.

Uměla. A díky tomu zjistila, že mám v připravených podkladech nedostatky. Jednak v číslování příloh. Netušíce, že přílohy se číslují ne podle jejich obsahu, ale každý list, z mého pohledu té samé přílohy, se očísluje jiným číslem přílohy. Tedy to se musí napravit. Mladá paní sice nejdříve říkala, že „to“ vypíše znovu, ale pak jsem dostala vytištěný formulář, abych do něj rukou vepsala to, co bylo vepsáno stejně na mých podkladech. Na té přepážkové poličce je jen malinko místa, brýle na dálku, se kterými na blízko nevidím (a bez zase nevidím na dálku) si tam není kam položit…ale zmákla jsem to…vypsala. Sice to nebylo ani úhledné ani moc čitelné, ale důležité je, že to mělo správné číslo přílohy. Ono se to totiž nesmí v těch dokumentech nic opravovat, nedej bože číslo přílohy přeškrtnout, napsat správné a třeba k tomu připojit podpis. To se nesmí.

Takže opravit přílohy jsem zvládla. Ale ejhle. Nový, další a v tu chvíli nepřekročitelný problém. Zjistilo se, že od mé poslední návštěvy někdy v roce 2014, kdy jsem s Českou poštou za právnickou osobu uzavřela příslušnou smlouvu, se změnil název právnické osoby. A je třeba ho změnit.

Člověk jako já by si myslel, že když je právnická osoba zapsaná ve veřejném rejstříku, kde je pod jedním identifikačním číslem (rozuměj tzv. IČ), kde je uveden původní název i změněný název, kdy změna spočívá s tom, že za jménem organizace byla zákonem daná povinnost napsat „z.s.“ a ta změna je právě jen v tom „z.s.“ navíc, že by tyto údaje v rejstříku uvedené  měly stačit k tomu, aby si Česká pošta mohla název právnické osoby opravit a opravila ho. Ale to néééééééé. To nejde. JIM se „to“ z rejstříků nepropisuje (proč se „to“ ale může propisovat třeba Státní zemědělskému intervenčnímu fondu  a České poště to nejde?), právnická osoba k účelu opravy názvu musí s Českou poštou uzavřít dodatek ke smlouvě.

A dodatek ke smlouvě musí podepsat statutár. Celkem logické. Akorát že jsem předložila pověření pro jednání za právnickou osobu, vytištěné ze stránek www.postsignum.cz. Ale to zase neplatí pro podepisování smlouvy. Prý. A nemám důvod mladé paní nevěřit.

Statutár musí podepsat. Dobrý.  A tak se ptám – může on to podepsat elektronicky a poslat Vám „to“ elektronicky? Ono se to tak běžně dělá. Komunikujeme takto zcela běžně. Je ta elektronická komunikace docela výhodná. Zejména když statutár sídlí ne úplně blízko atd. Navíc je to rychlé, operativní a taky nejlevnější.

A zde se dostávám k té druhé absurditě. Slyším zpoza druhé strany přepážkového okénka. Ne, to nejde. Smlouva se musí poslat poštou. Cože??? Ano smlouvu musí Váš pan statutár originálně podepsat a musí se to poslat poštou do …. (na obchodní místo do bývalého tentokrát krajského města).  Podpis se ovšem neověřuje, to stačí ten obyčejný, hlavně originální.

To už na mě jdou mrákoty. Takže na České poště, která funguje jako certifikační autorita, po Vás chtějí podepsat papír ručně, dát ho na „jakoukoliv poštu“. Ta ho dopraví na jinou poštu, tam následně provedou změnu a my zase coby silná čtyřka vyrazíme do „okresního“ města.

Ta absurdita je v tom, že stát má za povinnost komunikovat především prostřednictvím datových schránek s každým, kdo jí má zřízenou. Pokud jí mám zřízenou a pošlu finančnímu úřadu daňové přiznání papírově, ještě si vykoleduji pokutu. Státní orgány mají povinnost a zaplaťbůh, že to dělají, komunikovat přes datové schránky. Paní za přepážkou argumentovala, že oni „to“ potřebují papírově a že když si vytisknou dokument podepsaný elektronicky, že ten podpis na dokumentu vlastně není ani podpis. No samozřejmě. Ale funguje něco jako konverze dokumentů. Ale to na České poště, v bývalém krajském městě, na obchodním místě, asi ještě nepostřehli. My, tedy  my, co disponujeme datovými schránkami, to taky tak musíme dělat. Originály dokumentů, které nám státní orgány doručují prostřednictvím datových schránek,  jsou opatřené elektronickými podpisy. Když potřebuji  dokument „papírově“, prostě někdo z kanceláře odskotačí na Czech – point a vrací se s úředně ověřenou kopií dokumentu.  To na České poště neumějí používat???  Pošta je státní podnik. Sama stát ve státě.  

A ještě jedna absurdita – smlouvy, případně dodatky České poště stačí podepsané statutárem, přičemž podpis nemusí být úředně ověřený. Hlavně že je „na papíře“. Dokument podepsaný kvalifikovaným podpisovým certifikátem je pro ní nedostatečný, byť je to podpis, který je na úrovni nejen originále, ale navíc úředně ověřeného podpisu. Chápete? Já ne.

Ty paní nebo slečny za těmi přepážkami, ať už v bývalém okresním či krajském městě, ty za to vskutku nemohou, i když to zcela neprávem schytají. Ta, co se mi dnes věnovala, byla profesionálka. Přestože jsme byly ve při, byla usměvavá, milá a trpělivá. Ta v bývalém krajském městě, s tou jsem hovořila telefonicky, ta tedy už méně. Ale ani ta za pokyny, které musejí důsledně dodržovat, nemůže.

Řečeno slovy klasika: kde soudruzi (z NDR) udělali chybu?

PS: O tom, jak mi byl nedávno doručován balíček z Polska, o tom...se raději ani nebudu rozepisovat.