Myšlenky ve škole jako nedostatkové zboží.

     Děti obohacuje pouze rozumová výuka NA ZÁKLADĚ MYŠLENÍ. Jen tak narůstá duševní fond a potenciál vědomostí, které jsou schopny se dál rozšiřovat o další znalosti a myšlenky.

         Bohužel v naší škole to vypadá tak, že přemíra slov je prostá myšlenek, pracovní sešity jsou hromaděním a omíláním stejného, nad čím dítě nemusí přemýšlet, většinou vyžadují jen mechanické opakování. Geometrickou řadou rychle přibývají knihy, příručky, učebnice jako balast slov, kde absentují myšlenky, které by měly děti usměrňovat a vést ke vzdělávání. Webové stránky ministerstva školství ukazují jejich předlouhý seznam.
Neexistují  jasné a stručné školní osnovy učiva, které kdysi byly v jedné sešitové vazbě pro všechny předměty a třídy na základní škole. Kdyby se v dnešních osnovách MŠMT začerňovala zbytečná slova, zůstala by černá tma a sem tam slova, ze kterých není jasné, co konkrétně se děti mají NAaučit. Ta velká písmena nejsou omylem – učit a NAučit není totéž.
  Děti žijí v balastu slov nejen ve škole, ale i politici a média jim poskytují vzor, jak hovořit o ničem. Když si pečlivě poslechnete jejich řeč - uděláme, budeme, zajistíme, připravíme ..., ale nedozvíme se co vlastně…to jsou projevy v parlamentu a zvláště v tom vyniká senát…Konstruktivní myšlenky nějak uletěly, zvláště když pánové probírají události před padesáti a více lety. Kdysi dávno v Římě zavedli,  že senátor mohl řečnit jen tak krátce, jako vydrží stát na jedné noze...
Vrátím se ke škole a žákům.
Nesmyslné pokyny a inkluze dovršily jasný úpadek vzdělání dětí. Maturita pro všechny s velkou procentní neúspěšností ... atd... V matematice, která by mohla být snadným předmětem ve škole, způsob výuky způsobil žákům největší obtíže nejen na ZŠ, ale i v dalším působení na školách a uplatnění v práci. Už po roce 2000 jsem upozorňovala na špatný začátek výuky matematiky, kdy se začaly kupit hromady nesmyslných pomůcek, a začínající potenciál počítačů byl využitý jen na opisování učebnic a nepřinášel odpovídající metodiku.
Mluvící Slabikář Chytré Dítě naučí číst za 2-3 měsíce, ale v 1. třídě se dětem nutí pomalé slabikování a psaní písmenek po celý rok. Pro všechny stejně. Sice to se naučí všechny děti, ale dobře číst umí jen malá část dětí, další to neumí ani v dalších třídách, protože získají ke čtení nechuť.
S matematikou je to stejné. Cílem je - shromáždit a učit všechny děti, jako se dělá s ovečkami, když se mají někam zahnat. Stádo jde podle nejpomalejšího člena, to se teď ukazuje.
Škola by měla naučit tak, aby každý žák dosáhl na maximum svých možností, a tím si stanovil své další směřování na gymnázium, odbornou školu, řemeslo…, kde by se mohl uplatnit ke svému prospěchu. Příští článek o tom, jak má vypadat geometrie bez zbytečných slov.