Několik slov o tom, co je to změna

Vážení a milí, žloutne nám listí, kluci na polích snad ještě dopékají brambory a pouští no a v politickém světě se chystá velké představení a sklizeň s názvem volby. O tom jak tu změnu vidím, se chci podělit.

Chci předeslat, že než začnu popisovat, o co mi jde, musíme si říct několik věcí na úvod. Ti, co chtějí změnu se bojí formulovat své požadavky, ať už politicky levicově či pravicově smýšlející, by neměli volit stávající strany, které byly u moci, ve vládě  od roku 1990 do současnosti. Měly dost času, skoro třicet let na to, aby se pokusily zlepšit postavení státu a jeho občanů. Co se stalo? Pravda, část společnosti si polepšila, ale nemohu to říci o společnosti jako celku. Mnohé korupční kauzy zůstaly nevyšetřeny, mnoho peněz se ztratilo, o mnoho výnosných podniků i celých odvětví náš stát přišel. Získali jsme postavení kolonie, ze které se vyvážely suroviny a dováží se věci, které jsme uměli dříve částečně vyrobit a ve větší míře vypěstovat.A nyní se pokusím říci, co vlastně bych rád změnil. Těch věcí je hodně a asi by to bylo na více článků, a bude-li zájem, napíšu další.

Předně se domnívám, že je nutné změnit systém jako celek. Je neúnosné, že lidé mohou dát svůj názor politicky najevo jednou za čtyři, pět či šest let ve volbách. (Sněmovna, prezident a Senát). A při tom vlastně celé období jsou politici placeni z peněz všech. Otázka zní, jestli hájí skutečně zájmy svého elektorátu. Spíš mi to připadá, že si jen domlouvají politici své zakázky, že se ve jménu toho, jak si to či ono přihrát, rychle domluví a jednou za období na nás, obyčejné lidi zahrají divadlo, proč je máme zvolit. A pak hned šup do starých kolejí. Myslím, že by se role politika měla změnit na výkon "zaměstnance lidu" a posílit výkonná složka lidu, který je zdrojem politické moci. Jsem proto, aby lidé mohli spolurozhodovat o mnohých politických rozhodnutích, o tom, kam se dají peníze, o modelu spolupráce s ostatními zeměmi, o tom, co si vlastně přejí. Ano, základem je suverénní lidové rozhodnutí, referendum. Většinou se proti němu vymezují ti, kteří se bojí, že by se svým názorem ve většinové společnosti neuspěli. Ale pokud vím, tak princip většinového rozhodnutí je základem demokracie. Rozhodnutí  obyvatelstva je nespočetně silnější než proti rozhodnutí 282 lidí, má nespočetně vyšší váhu. Mnozí říkají, že když bude rozhodovat obyčejný člověk, že není odborník, že tomu, či onomu nerozumí. A já se ptám - kde je ten mezník, od kterého se člověk stává univerzálním odborníkem na všechno. Kdo bude chtít, názor si udělá, informace sežene, zeptá se.

S tím souvisí i změna volebního modelu: Příkladně, získá- li někdo (modelově) např. deset procent , musel by mít povinně post ministra. Zabránilo by se tím tvrzením, že "to my ne, to ti druzí". A ano, politika je uměním dohody ne toho, že se budou lidé vzájemně vylučovat a to dokonce už předem. 

Další věcí, je změna, resp. zkrácení volebního období a zkrácení volitelnosti politiků: Je neuvěřitelné, že někteří lidé jsou v politice od roku 1990 a ještě pořád v ní jsou. Zkrácení volebního období považuji za přínosné v tom, že když lidé shledají vládu úspěšnou, podpoří ji znovu, řekněme s "čerstvějším" mandátem. 

Dovedu si představit i zrušení Senátu, který nikdy nefungoval jako pojistka demokracie (pád vlády jsem zažil několikrát, ale Senát nikdy nevládl.), ale jako "zdržovačka" Sněmovny.  Jinou možností by bylo jej transformovat na nějakou radu krajů s kompetencí rozhodovat o místních záležitostech.

Další věcí, je nutná reforma spolupráce mezi státy. Spolupracujme, obchodujme, pomáhejme si, ale konejme tak vždy na základě suverénního rozhodnutí našeho státu a jeho občanů, nikdy ne tak, že o tom, co máme přijmout, rozhoduje někdo druhý a někde jinde, ideálně bez našeho vědomí. 

Na co bych nechtěl v tomto článku, který popisuje systémové, nikoliv dílčí změny, zapomenout, je také odpovědnost politiků, kteří za svá chybná rozhodnutí dostávali místo trestů zlaté padáky a výhodná místa v dozorčích radách velkých korporací.
Samozřejmě, že bude potřeba spousty změn, v tom , kam utíkají peníze, v tom jak je oddělen bankovní sektor založený na spekulacích, v tom jak vláda musí přestat financovat organizace, které jdou proti zájmům společnosti, jak reorganizovat smysl armády a policie, jak zabránit odchodu lékařů do zahaničí, o potravinové soběstačnosti, o fungování vědy a kultury. 
Ale toto všechno musí být změny systému, nikoliv jen změny parametrické. Přeji všem těm, kdo jsou pro změnu tak jako já u voleb šťastnou ruku a dost silný hlas. A to se stávajícími vládními stranami opravdu nepůjde , míním s těmi, které byly ve vládách od roku 1990. Dokázaly, že to dokážou, dokažme, že změna je možná.  Yes, we can, ano, my můžeme !