Nechoď, Vašku, s pány na led, mnohý příklad známe, že pán sklouzne a sedlák si za něj nohu zláme, je asi nejznámější Havlíčkův epigram. Rozhodnutí exekutivy USA odstoupit od podepsaných dohod o umístění radarové stanice v ČR a raket v Polsku patří do toho ranku, o nás bez nás. Pláč českých konzervativních komentátorů stejně jako radost levicových se povětšinou míjí podstatou. Čest vyjímkám .. Macháček v HN.
USA přehodnocují svoji politiku a jejich jednání není překvapivé. Potřebují symbolické i reálné změny oproti předchozí nepopulární exekutívě prezidenta Bushe mladšího. Američané chtějí změnou politiky získat spolupráci (proti)hráčů, především Ruska, ke vstřícnosti v strategických oblastech zájmů USA, především Severní Koreje, Iránu, Blízkého východu.
Konzervativní čeští politici lamentují, levicoví slaví a veřejnosti je to jedno. Absence široké shody na dlouhodobých prioritách zahraniční politiky nás bolestivě poškozuje. ODS, ČSSD a tradičně i hrad (za Havla i Klause) dělají vlastní zahraniční politiky. Malá země se třemi centry zahraniční politiky, které se navzájem hádají i na veřejných fórech a hází si klacky pod nohy, nebudí respekt a nemůže si získat dlouhodobé spojence.
Politika ODS naivně nadbíhá USA a konzervativcům v Británii, ignoruje konzervativce v okolních zemích a prosazuje nečitelnou evropskou politiku silných slov a zmatených činů. Politika všech azimutů v podání ČSSD je tragická svojí malostí, když je strana v opozici bourá naše závazky, např. zahraniční mise a nepochopitelně dolézá pro uznání do Ruska. Všeználek na hradě se umí dostat na první stránky evropských deníků, netrápí ho destrukce naší pozice na mezinárodním fóru. To, že jej v zahraničí nikdo nebere vážně nám nemůže být útěchou, stejně jako většina poslanců a senátorů má svérázný výklad ústavy, když jde o jeho zákonou povinnost „bez zbytečného odkladu“ podepsat Lisabonskou smlouvu.
Obama nám jasně vzkázal, za svoji bezpečnost a mezinárodní pozici si odpovídáte sami. Kdy konečně naše (zárodky) elity dotlačí politickou reprezentaci k racionální zahraniční politice, která přání, iluze a korupci nahradí pochopením našich dlouhodobých zájmů.
Spojencem číslo jedna se musí stát Polsko, musíme začít chápat jeho potřeby a orientaci na Pobaltí a Ukrajinu. Další platformou jsou ostatní státy Višegrádu a Rakousko, státy Skandinávie a Beneluxu, samozřejmně Německo. Dlouhodobá úspěšná zahraniční politika České republiky musí vedle mezistátních vazeb, konečně akceptovat Evropskou unii jako politické a bezpečnostní těleso. Stále chápeme EU jen jako ekonomické a legislativní společenství.
Nezlobme se na Obamu, hájí zájmy Američanů. My musíme hájit zájmy vlastní, služebničkováním velmocím toho nedosáhneme. Pane prezidente Obamo, děkujeme za lekci.
Psáno pro LN, nevyšlo z kapacitních důvodů
