Volby do krajů a třetiny Senátu, které nás čekají o víkendu, jsou asi nejpodivnější volby od roku 1990. Mimořádná hygienická situace se potkává s politicky nepřehlednou nabídkou programů a kandidátek.
V krajích vládnou různé koalice. Na vládní úrovni menšinová koalice tolerovaná dalšími stranami, sněmovní opozice je nejednotná.
O co tedy ve volbách jde? Jaké je sjednocující téma voleb?
Krajská témata (silnice), celostátní témata (covid) nebo personální střet premiér proti lídrům opozice? Od každého trochu. V každém kraji i senátním obvodu je situace odlišná. Vidíme divoké koalice, nové strany se snaží etablovat, vládní strany trpně čekají o kolik oslabí. Průzkumy celostátních preferencí i průzkumy v jednotlivých krajích, které pracují s potenciálem podpory pro strany (v součtu kolem 200 %), jsou velmi, velmi orientační. Co je pravděpodobné? Účast jistě nepřekoná rekordní rok 2008 se 40,3 procenta, pravděpodobně půjde pod nejnižší účast 29,7 procent v roce 2004. Volič to má velmi snadné, buď je mu sympatická konkrétní krajská kandidátka a senátní kandidát, nebo může volit podle celostátních preferencí. Propadnutí části hlasů není žádnou tragédií.
Posílí dvě nejsilnější opoziční strany
Piráti v minulých volbách získali pouze 5 mandátů a ODS necelých deset procent hlasů. Obě strany od roku 2016 posílily a mají profesionálně dělané kampaně. Piráti však budou výsledky zklamání podobně jako ve volbách do Evropského parlamentu. Jejich voliči z velkých měst kraje k životu nepotřebují, mají sice neokoukané, ale právě proto neznámé lídry. Mohou překvapit, pokud si je vybere většina přelétavých voličů. Starostové (STAN) udělali velký výsledek v minulých volbách, letos oslabí na úkor konkurence z řad dalších starostenských a opozičních kandidátek. Stejná situace je u lidovců, postupně slábnou. TOP 09 kandiduje pouze v koalicích, které její zástupce do většiny krajů dostanou.
Vládní ČSSD i vládu tolerující KSČM jsou v řadě krajů na hraně vypadnutí a čekají je po volbách i tak divoké úvahy, zda by se neměly spojit. Neúspěch čeká projekt Václava Klause mladšího, kterému se nedaří nahradit hnutí Tomia Okamury ani zaujmout zklamané voliče ODS. I přes nový název jde o Realisty 2.
Předseda vlády by se volbám nejraději vyhnul, protože úspěch očekávat nemůže. Nebude porovnáván s výsledkem 21 procent z roku 2016, ale s aktuálními celostátními preferencemi. Jeho hnutí hraje do karet, že se nevolí v Praze (vyjma 3 senátních obvodů). Spokojení voliči ANO však zůstanou doma, mobilizovat je není proti čemu ani komu. Překvapila neobvyklá strategie nejsilnější strany nestavět v řadě senátních obvodů kandidáta (7 z 27). Tento krok vyhnutí se neúspěchu povede k oslabení voličské loajality. Sympatizant vládního hnutí, který příjde ke krajským volbách, zvolí v senátních volbách kandidáta jiné strany (někdy opoziční). Když to udělal jednou, může to udělat kdykoli. Každé volby mají dvě kola. Po skončení prvního kola, kdy rozdají karty voliči, nastává druhé kolo, kdy se vyjednává o vzniku koalic. Opozice má velkou šanci ovládnout kraje. Premiérovo hnutí i přes možnou těsnou výhru v některých krajích hrozí izolace a bude vděčné za každého získaného hejtmana.
Hlavním tématem voleb je tedy velikost podpory pro vládní blok, strany a hnutí vládní a vládu tolerující a blok opoziční. Jde o ostrý test rozložení sil pouhý rok před sněmovními volbami.
