Upraveno vyšlo v MFD. Kordová Marvanová, Zwyrtek Hamplová, Kovářová, Procházková. Čtyři výrazné senátorky mohou změnit pozici žen v horní komoře, kde byly často spíš jen do počtu. A třeba dokážou ještě víc.
Čtrnácté řádné volby do Senátu skončily triumfem vládních kandidátů a neúspěchem razantní kampaně Andreje Babiše. Do horní komory vstupují nové osobnosti. Jak už to u konzervativní instituce bývá, nebude snadné prosadit změny, které Senát potřebuje. Skupině odvážných žen by se to ale mohlo podařit.
Plná třetina nově zvolených senátorů jsou ženy, a to mnohdy politicky velmi výrazné. Devět se jich do Senátu dostalo pouze v úplně prvních volbách v roce 1996, kdy se ovšem volilo najednou všech 81 členů komory – a pak až letos. Druhý nejvyšší počet, šest senátorek, byl zvolen v letech 2006 a 2016. Naopak v roce 2018 přišly do Senátu pouze dvě.
Ve čtyřech senátních obvodech letos voliči ve druhém kole vybírali mezi dvěma ženami. Pohlaví jistě není politický argument ani záruka lepší politiky. Zvyšující se počet žen ve vrcholné politice je ale sympatický trend, který snad utiší volání po diskriminačních kvótách pro „druhé pohlaví“.
Stejně tak je pravda, že i ženy mohou ve veřejných funkcích selhat. Nejen řada politiků je nevýrazných a neúspěšných, každý nemá dar a schopnost zaujmout a prosadit se do povědomí voličů. Dobrým příkladem je odstupující ministryně životního prostředí, která shodou okolností končí také jako senátorka, když mandát neobhajovala. Kolik čtenářů si z hlavy vybaví její jméno po šesti letech v Senátu a devíti měsících na ministerstvu?
A má své následovnice, voliči zvolili do Senátu starostky obcí Mořkov, Dolní Bojanovice a Hlavenec, o kterých jsme zatím neslyšeli a dost pravděpodobně ani neuslyšíme. Naopak o třech advokátkách a jedné lékařce pravděpodobně v příštích šesti letech jejich senátorského mandátu budeme slýchat často. Nejsou to manažerky „přes chodníky a čističky“, ale ženy, které mají politiku v sobě. Ženy, které patří do vrcholné politiky a dokázaly se v ní prosadit.
Marvanová a ty další
Hana Kordová Marvanová, zvolená v Praze za koalici SPOLU, je politickou stálicí a přes své solitérství (OF, ODS, US, ANO, STAN, ODS) si po desetiletí udržuje respekt a podporu médií i veřejnosti. Má zkušenosti ze Sněmovny, z vedení politické strany, ministerstva i pražského magistrátu. V Senátu se bude moci opřít o nejsilnější klub spolupracující s vládou. Její agenda je široká: od protikorupčních témat přes mediální legislativu, bydlení až po řešení pražských problémů.
To její nově zvolené kolegyně budou v horší pozici slabé senátní opozice.
Advokátka Jana Zwyrtek Hamplová, zvolená na Kroměřížsku za Nezávislé, má pověst provokativní aktivistky, která se v poslední době posunula na vlastenecké pozice. Má zkušenost ze Sněmovny v dresu ČSSD i ze zastupování obcí před soudy. Média jí vyčítají ostrou kritiku proticovidových opatření vlád Andreje Babiše i Petra Fialy a účast na demonstracích s pochybnými spoluřečníky. Tomio Okamura nastartoval svoji politickou dráhu zvolením do Senátu v roce 2012 ve vedlejším senátním obvodu Zlín – a dnes je lídrem silné radikální strany. Dá se očekávat, že mezi touto nezávislou senátorkou a SPD dojde k úzké spolupráci. Zwyrtek Hamplová bude pro svá témata obtížně hledat spojence mezi zástupci vládních stran v Senátu. O to více ale může být v nové roli aktivní mimo Senát.
Advokátka Daniela Kovářová, zvolená v Plzni jako nezávislá (na podpisy), se jako bývalá ministryně spravedlnosti a odbornice na rodinné právo těší širší podpoře i známosti nejen u odborné veřejnosti. Její tradiční názory na rodinu provokují pokrokářské novináře a aktivisty k jejímu hejtování. Dá se očekávat, že její agenda bude zaměřená na oblast rodiny, kde může najít širší podporu napříč politickými kluby.
A do čtveřice nových výrazných senátorek: doktorka Věra Procházková, zvolená v Karlových Varech za ANO, je méně známá než výše uvedené advokátky. Jako lékařka je ale pragmatická, má poslaneckou zkušenost, umí jasně formulovat a je loajální k Babišovi. Bude proto pravděpodobně nejviditelnější senátorkou za ANO v horní komoře, a tedy výrazným hlasem opozice.
Z vlastního života a praxe si nese silné téma: jako poslankyně byla předkladatelkou široce pojatého zákona o eutanázii a paliativní péči, podporovaného Piráty. V Senátu se chce tomuto mediálně vděčnému tématu věnovat.
Bude zajímavé sledovat, zda se nově zvolené dokážou prosadit v Senátu a spolupracovat i s dalšími kolegyněmi. Horní sněmovně by moc prospěly změny jejího vnitřního fungování a především způsobu volby do ní, aby se alespoň trochu zvýšila dosud ostudná volební účast. Pokud se senátorky prosadí, pak možná v budoucích volbách budeme řešit, proč uspělo tak málo můžů.
