Na počátku bylo slovo. No, možná to byl jiný příběh. Každopádně na počátku něco bylo, a já vám tu nabízím jasný důkaz toho, že někde na počátku cesty, jež vedla k vývoji Homo Sapiens, stála opice. Veselá, hravá opička s otevřenou náručí a širokým srdcem. Zde zastoupená vstavačem opičkou (Orchis simio).
Vnější podmínky, jimž byla opička vystavena, vedly k postupným vývojovým změnám. Nastává nepatrné zkrácení končetin a zjevný úbytek radosti ze života.
Některé znaky se mění postupně po stabilní linii, jiné zůstávají variabilní. Povšimnětě si, prosím, rozdílné délky „ocásku“ u tohoto jedince. Není zcela jasné, k čemu tento vývojový znak sloužil.
Končetiny se i nadále zkracují, především nožičky sílí. Budou toho muset unést mnoho.
V další vývojové fázi už můžeme pochybovat, zda se ještě jedná o opičku. Přilbička nasazená do čela, mohutné nohy i ruce spíš napovídají, že by se mohlo již jednat o prvního předchůdce člověka. Ale jakého?
Podle mohutné přilby a vzpřímeného postoje se jistě bude jednat o vojáčka. Ještě vykazuje některé poněkud opičí znaky (někomu může připomínat gorilu), ale celkový vzhled napovídá jasně: máme před sebou prvního příslušníka ozbrojených sil.
Zde si vojáček oblékl slušivou uniformku s řadou knoflíčků, a jak mu to sluší! Zjevně je sám se sebou a s celým vývojem spokojen a po opičí minulosti už ani nevzdechne.
A na konci vývojové řady nalezneme ukázkový exemplář vstavače vojenského (orchis militaris). Po rozevlátých ručičkách a nožičkách ani památky, zato má vše, co má správný vojáček mít.
Jsem si plně vědoma toho, že nejspíš zneužívám a překrucuji seriozní vědecké teorie o vývoji druhů. Neberu to na lehkou váhu, a případným kritikům bych chtěla nabídnout, aby se na fotografie podívali v opačném pořadí. Místo textu pak doporučuji zapíjet jednotlivé obrázky kvalitním francouzským vínem. Mohu vám pak zaručit, že veselou a radostnou náladu budete s opičkou na prvním obrázku rádi sdílet.
A pro fajnšmekry tu na závěr mám ještě jednu opičku andělskou.
