Volím ženu

V Ústavě ČR jsou sice všechny politické funkce v generickém maskulinu, tedy i prezident, nicméně změna je na spadnutí.

Nebojte se, nevolím paní Bobošíkovou, která by se mohla nazvat výjimkou potvrzující pravidlo, ale paní Fišerovou, nebo paní Roithovou. O tom, které dám svůj hlas rozhodnu až na „last minute“, v současné době jsem nerozhodnutou voličkou mezi těmito dvěma kandidátkami na českou prezidentku.

Slýchám námitky, že můj hlas přijde vniveč, když jsou přece dva jasní superkandidáti, ale je to můj hlas, se kterým si naštěstí mohu dělat, co chci. Argumentace v diskusích pokračuje ve smyslu, že na dostizích také mohu vyhrát jen, když vsadím na favorita, ale já se ptám: „co“? Co získám, když vsadím na jistotu? Výhra nestojí ani za práci s vyplňováním tiketu. Vsadím-li na zdánlivého outsidera, tak výhra bývá víc než zajímavá.

Nicméně volba české prezidentky není dostih. A platí, že kdo nic neriskuje, ten také nic nezíská. Míra schopnosti a ochoty riskovat určuje míru úspěchu, což se učí na manažerských školách a můžeme vidět v životě.

Schopnosti mých kandidátek se ukázaly i při televizních debatách, kde byly - vedle svých konkurentů jednoznačné jedničky. Nežvanily, nepoužívaly fráze, byly konkrétní a co na mne, z mé dlouholeté praxe na poli rovných šancí působí je fakt, že by byly schopné vnést do české politiky souvislosti. Přinést ženský princip, jehož dominantou je myšlení ve vztazích; to, co české politice tak zoufale chybí! Levice tady neví, co dělá pravice, což nemyslím v duchu politického přesvědčení levičák x pravičák, ale ve smyslu souvislostí. Například, když se jedna část politiky snaží o spravedlnost a jiná její úsilí nespravedlivou  amnestií zničí!

Tomuhle by žena v čele státu mohla předejít, protože myšlení v souvislostech je ženám vlastní, máme je ve velké míře darem od přírody či od boha a ve vědecky prokazatelném propojení mozkových hemisfér.

Zajímavé je, že přehlídku prezidentských kandidátů a kandidátek pohromadě zobrazuje česká televize v záhadném pořadí se ženami po okrajích, přičemž té nalevo chybí část obličeje. Uprostřed dominují dva superkadidáti. Co vyjadřuje tato nonverbální komunikace? S čím pracuje sedmá velmoc? Říká se, že má prachy od sponzorů jednoho z premiantů za apriorní vymývání mozků, s čímž ale nic nenadělám, i kdyby na tom bylo zrnko pravdy.

Otázkou je, co udělám, dopadne-li první kolo tak, jak je veřejnosti a veřejností sugestivně predestinováno? 

Půjdu k volbám, respektive u nich budu, neboť jsem členkou volební komise a do urny vhodím neplatný hlas. Můj hlas totiž žádná absurdita nedostane, to ať se raději propadne. Je to mé svobodné rozhodnutí a mám na něj plné právo.