Peníze a poslanci

Před volbami nás poslanci přesvědčují o svém idealismu, po volbách zase o svém materialismu. Již před pětadvaceti lety bylo jejich první starostí stanovit si platy mnohonásobně převyšující tehdejší průměr a odjet na dovolenou.

Národ tehdy dostal první facku, po které následovaly další, jedna za druhou. Privatizace, tunelizace, exekuce, zpronevěry, zadlužování…. Nechci být negativistická, ale to, co nám politická garnitura předváděla a evidentně ještě předvede, to byly drsné lekce špatných hospodářů svěřeného majetku a peněz. Představme si takové hospodaření na vlastním. Vyplácet si nadstandardní odměny ze zadlužené instituce, dávat si zlaté padáky ve stylu „po nás potopa.“ Po pětadvaceti letech, během kterých se politikům podařilo zadlužit stát nevídaným způsobem, pokračuje nově zvolená garnitura ve stejném duchu, místo, aby šla národu příkladem, neboť exempla trahunt = příklady táhnou, ryba smrdí od hlavy a schody se metou odshora.

Svou perspektivu jsem již vyjádřila na: http://haisova.blog.idnes.cz/c/419187/25-let-kdy-se-neco-delo.html, a aby se nezapomnělo, tak ještě zde: http://www.pribehy20stoleti.cz/2014/222, kde můžete též hlasovat, za což upřímně předem děkuji.

Odkládané hlasování šalamounského návrhu ministryně sociálních věcí navýšením platů o 1 %, aby se zákonu učinilo zadost, je předmětem politických her a není vyloučeno, že zítřejší diskutování skončí ve ztracenu a naši vyvolení budou mít + 25 %, v optimálním případě o pár procent méně. Dárek národu k výročí 25. výročí Sametu.

Přemýšlela jsem, co se s těmi lidmi po volbách stává. Působí snad genius loci malostranských paláců, kde sídlí Parlament a Senát, a kde se evidentně ze zvolených reprezentantů lidu stává novodobá šlechta? Co se stalo z prezidenta lidu na Hradě, poté, co denně shlíží z výšin moci do podhradí? Nebo má pravdu nositel Nobelovy ceny z r. 2003 J. M. Coetzee, který je přesvědčený, „že politika podněcuje v lidech ty nejhorší vlastnosti. A nejen to: že postrkuje kupředu ty nejhorší lidské typy ve společnosti.“ Podle Coetzeeho se však my, lidské bytosti, politiky nikdy nevzdáme, protože je atraktivní záležitost podobná divadlu, kde se rozehrávají základní emoce, jako je nenávist, zášť, nevraživost, žárlivost, krvežíznivost, chamtivost….. Jinými slovy, politika je symptomem našeho úpadku a vyjádřením tohoto úpadku.

Takže si nejspíš nemá smysl dělat iluze, že by v zadluženém státě mělo šanci navrhované 1 %, spíš národ dostane další lekci o tom, že co je u poslanců doma, to se počítá, a čím vyšší plat teď, tím vyšší důchod potom. Jak se tímto způsobem naplní předvolební sliby o oddlužení státu, to nevím, ale vím, že finanční krize, která nad námi visí jak Damoklův meč je takovýmto rozhodnutím živena, neboť příklad daný lidu, který imituje VIP a ty „nahoře“ není o dobrém hospodaření na makroúrovni a tím pádem ani na mikroúrovni, které by vyplývalo ze základní znalosti účetního „má dáti-dal“ a pravidla, že mám-li pět korun, nemohu utrácet deset.