O občanu Havlovi

Před časem jsem viděla film Občan Havel v multikině Světozor. Byly jsme na něm s kamarádkou, obě znalé prostředí, které obklopovalo bývalého prezidenta na Hradě i v jeho domě na nábřeží, kde býval dva roky po revoluci jeho osobní sekretariát.

Po filmu jsme se na sebe tázavě podívaly a postupně komentovaly, že to byla taková  červená knihovna, óda, svatozář, kterou se podařilo sestříhat z mnohahodinového dokumentu nastřádaného režisérem Kouteckým za období Havlova prezidentování České republice. Úžasný Václav, skvělý chlapík, neformální, veselý, stejně tak paní Olga i paní Dáša. Cupovaly jsme shlédnuté, hledaly nesrovnalosti s realitou, porovnávaly své zkušenosti s atmosférou, kterou jsme zažily s atmosférou zachycenou filmem a skončily závěrem, že jsme sice rády, že jsme film viděly, ale toť asi tak vše.

Když se čerstvě objevila nabídka nové, čtyřhodinové verze filmu se stejným názvem v Bio OKO,  a já byla vyzvána k jeho shlédnutí svým partnerem, tak jsem váhala, zda jít. Už o přestávce jsem však konstatovala, že jde o zcela jiný dokument, byť tvořený ze stejného zdroje a se stejným názvem, avšak s daleko větší vypovídací hodnotou.

Prostřednictvím čtyř hodinových bloků jsme si připomínali porevoluční dobu až do roku 2003, kdy se měnili prezidenti. Scény z prezidentských jednání jsou v dokumentu prokládané televizním zpravodajstvím a učinily z něj výborný historický materiál. Bude-li v etapách odvysílán televizí, vřele doporučuji k připomenutí si minulosti a oživení paměti, která rychle slábne, jak jsem si mohla uvědomit. Zpracováno bylo nadací Film a Sociologie, stejně jako první verze, za podpory TV NOVA.

Shlédnutí nové verze Občana Havla bylo výbornou předehrou k besedě se studenty na Filosofické fakultě UK v sobotu 14.11., ke koncertu uspořádanému k 20. výročí sametové revoluce Na křižovatce a dalším diskusím organizovaným u příležitosti výročí novodobé demokracie.

Občan Havel se zde - jako civilní osoba výrazným způsobem chopil příležitosti reflektovat uplynulých dvacet let, čímž se jednoznačně vymezil od současných politiků, kterým sice doba přinesla dobré živobytí, ale významného výročí nevyužívají k připomenutí svých ideálů, o kterých by nás - veřejnost potřebovali přesvědčit.