Ve stylu "schlamperei"

To, že se pachatel vrací na místo činu je známé nejen z detektivek, ale i z reality. To však, že se na místě činu zavře zevnitř na řetěz, aby se nechal v pasti chytit, už není tak obvyklé.

A že ho policie pustí, aniž by něco učinila, to je přinejmenším téma do diskuse.

Jednoho dne odpoledne jsem procházela zahrádkami v blízkém okolí, kde jsem zaregistrovala jednoho z majitelů, jak se chystá křovinořezem sekat trávu, přičemž hluk sekání mě doprovázel až k domovu.

Následujícího dne ráno jsem čirou náhodou tudy znovu procházela, přičemž jsem si všimla, že branka u zahrádky, kde se včera sekala tráva má přestřihané pletivo a poněkud podezřele otevřené dveře do chaty. V první chvíli mě napadlo, že někoho upoutal ten křovinořez, nicméně majitele neznám, tudíž jsem nemohla nic dělat. Neměla jsem s sebou ani mobil, abych zavolala 158.

Hlava dumala, zda hasit, co ji nepálí, zatímco nohy šly na místní policejní stanici, kde jsem zazvonila a do mluvítka řekla, že jsem si všimla něčeho, co by je mohlo zajímat. Po chvíli se otevřely dveře a já jsem přítomnému policistovi sdělila, co jsem viděla. Při popisu lokality se mi zdálo, že nemá tušení, o jakém místě mluvím, že tudy nejspíš v životě nešel. Nicméně pravil: „Je neděle, pošlu tam hlídku.“  Nezajímal se ani o mé jméno, ani telefon, ani nezaznamenal, co jsem mu nahlásila.

V jakési předtuše jsem se již při scházení venkovních schodů rozhodla, že se pro jistotu zastavím ještě u známé, která tam má též zahrádku s tím, že by se místní zahrádkáři mohli znát. Nebyla doma, a tak jsem cestou zazvonila na sousedku, zda náhodou netuší, komu by se dalo zavolat, načež ta se chopila iniciativy a přes správkyni zahrádek byl majitel informován. Při návštěvě zjistil, že zmizela propan butanová bomba, nové ochranné brýle a další věci, další ze sousedů postrádal skládací dětskou postýlku plus došlo k poškození branky a dveří do chaty.

S policií si poté domluvili strategii, že vše ponechá v původním stavu pro případ, že by se pachatel vrátil na místo činu, přičemž policisté přislíbili, že se tam zajdou v noci podívat. Nejspíš však nikam nešli, když majitel našel ráno pachatele spícího v chatce zavřeného zevnitř na řetěz. Zavolal policii a ta zajistila jedince z party mladých narkomanů, kteří cíleně vykrádají místní chatky. Pachatel znal i ostatní, neboť kradou společně; v batůžku měl další ukradené drobnosti, takže se dalo předpokládat, že se přes něj policie dostane na celou partu.

Druhý den, když majitel telefonicky ověřoval, jak se věci mají, tak se dozvěděl, že ti policisté, kteří zadrželi lupiče neřekli místním policistům o batůžku s kradenými věcmi, takže místní ukončili případ jako přespání v „již někým“ vykradené chatce a pachatele propustili. Ke zbývající části party je tím pádem nedovedl, takže jeho parťáci měli prostor a čas na další řádění uklidněni tím, že jejich kamarád vyvázl tak snadno.

Když majitel zahrádky opakovaně říkal policii do telefonu, že tenhle kradl také, protože měl kradené v batůžku, tak se divili, divili a divili...  Prý po něm tedy začnou pátrat, i po těch ostatních…

Tolik náhodně prožitá zkušenost, která zdaleka nevypovídá o nedostatečném počtu policejního aparátu, kterým neustále šermuje ministr vnitra, jako spíš o jeho špatné koordinaci, komunikaci, managementu, prostě "schlamperei".

Natož pak, když vyšlo najevo, že pár dní nato řešilo sto padesát těžkooděnců na Cibulce dvacítku bezbranných lidí.