nikdy opravdu neodejdou

Před dvěma lety nečekaně odešla jen v 66 letech moje babička. To, že zceluje rodinu svoji silnou osobnosti jsem věděla, ale jak moc to jsem uznala a poznala až, když už nebyla.

Tento týden jsem jela na pohovor a při výstupu z metra na I.P. Pavlova mě napadlo, že ji musím hned zavolat, že bude mít radost, že na mě bude pyšná. A v tu chvíli mi došlo, že je tu se mnou pořád. Jasně jsem cítila, jako by mě obejmula a v tu chvíli jsem věděla, že to prostě dopadne.

A taky moje první cesta služebním autem bude za ní - na hřitov. Je tu pořád, neodešla, jen mě holt již neobejme, neuslyším její hlas, ale možná o to intenzivněji je tu se mnou. Děkuji babi, za vše a hlavně za Tvoji lásku

I moje mamka ...

měla stejnou nemoc, proti které bojovala půl roku. V životě vybojovala kde jaký boj, překonala kdejakou překážku, ale tuhle zlou nemoc nepřemohla. Odešla navěky v roce 99, stále se s tím nemůžu vyrovnat, stále slyším její slova. Kdyby dneska žila, dala bych jí v mnihém zapravdu.

Děkuji

K tomu není co dodat.

Díky!

Mnozí jsme to přečetli a vzpomínali na své maminky. Krásně jste to napsala. A v tom kraji pod Klenovou jsem vojákoval. Karma jako hrom!

nepotěším Vás....

maminka odešla už v roce 1996 a já furt nedokážu uznat, že tu prostě není

krasny

hezky napsane.........ackoli me to nepotkalo a doufam, ze jeste dlouho nepotka, tak s vami soucitim. drzte se. drzim vam palce. jana