Zprivatizovat sněmovnu ...

Samozřejmě za předpokladu, že to nedopadne jako s tou  českou kupónovou. Ta taky ze začátku vypadala slibně, logicky a skoro spravedlivě -  a dneska se koukám na prapodivný Lustschloss Hubertus zrekonstruovaný městskou betonovou lobby z nádherné secese do amorfního mramorového slizu, ten samý Hubertus,  který si Kocábův fond blahé paměti koupil za pár Fučíků, a pak ho nějaká  (tehdy již přes-desátá) ruka prodala městu zpátky za cca 14 mega,  kde se prostavělo dalších iks mílí a ve finále jim to nakonec málem spadlo …  (Bydlím v Ústí nad Labem – jen pro pořádek.) Samozřejmě za předpokladu, že to nedopadne jako s tou  českou kupónovou. Ta taky ze začátku vypadala slibně, logicky a skoro spravedlivě -  a dneska se koukám na prapodivný Lustschloss Hubertus zrekonstruovaný městskou betonovou lobby z nádherné secese do amorfního mramorového slizu, ten samý Hubertus,  který si Kocábův fond blahé paměti koupil za pár Fučíků, a pak ho nějaká  (tehdy již přes-desátá) ruka prodala městu zpátky za cca 14 mega,  kde se prostavělo dalších iks mílí a ve finále jim to nakonec málem spadlo …  (Bydlím v Ústí nad Labem – jen pro pořádek.)

Tak touhle  starodávnou modelovou cestičkou, bychom si při privatizaci sněmovny nijak nepomohli, protože právě všechny ty nejrůznější olihní  ruce (oliheň je jak známo hrdina řady katastrofických filmů), navíc nezřídka totálně hloupé  nebo pardon politicky korektně řečeno – jednoduché - ruce (slintající o brainwashingu církve, vystřelující výhružky soudních žalod,  posílájící do Řiťohlávek přinejmenším fuck-off ztopořeným prstem a tiše stolující v různých nejmenovaných hotelích),   tam zrovna dneska mačkají patřičná tlačítka. Tudy ne.
Svět je evoluční řetězec! Neúnavně kolotající přirozený ekosystém. U druhu homo sapiens kdysi konstituovaný na rozumu. A tak si představme ty tanečky všech bezmocných „mocných“, kdyby každej najednou občan dostal vždycky před volbami k dispozici jakousi symbolickou kuponovou knížku na skutečnou svobodnou volbu. A mohla by být dokonce i virtuální, prostě dohodnutých 100 bodíků na jedno rodné číslo, kterému ústava už povoluje volit. Dokonce ani ty ceniny by se nemusely dávat tisknout. Kdoví kdo by se na nich zas open nakartičkoval. Vakciny to taky nepotřebuje. Tak snad jen dobrou zdravou vůli o jedno volební číslo navíc. Jedna až sedmnáct – numera partají, osmnáct – tzv. kontejner, odpad, smetiště. Reklamky by se taky nepoložily, protože  jak bombastické tak i cudné kampaně by mohly nadále podél dálnic šířit  humorné glosy o ikonách té či oné partaje, pomáhat najít index anebo kultivovanost člověčiny, aby tím zároveň nabídly prostor pro lidovou sprejířskou tvořivost.. Nic takového,  protože rozhodujícím faktorem by se jednou provždy stal volený i volící člověk a jeho činy.
„Tak tebe brácho znám, škoda, že až moc dobře. Jsi u těch avocádovejch populistů, ale pro Chlumec jsi fakt makal. Dám ti – ale fakt jen za tu práci -  svých poctivých 20 bodů.  Strýček Nimra, ten má zase na klopě žirafu, a většina žirafáků jen kouká, kde by co ži-rafla, s voličem si ale ostentativně a arogantně utírají dolní ústa, nicméně ten jejich  nápad, jak donutit řeku, aby tekla zpátky, ten není tak docela od věci…. Nimrovi zkusím dát čtyřicet. Ale jestli zase jenom kecá, příště už dostane prd. . .  Kolik mi zbývá? Safra ještě čtyřicet… No, tak zhruba po pěti mohu dát těm novejm, začínajícím. Ať ukážou, co dokážou!  – To máme dalších  patnáct a co se zbytkem?   Aha, osmnáctka. Šikovná věcička. Nejsem přece  blázen, abych ty volné body utrácel na ty, co víc slibujou, než jednají. Navíc moje volba je taky moje odpovědnost, a tak si vážně nemohu vzít na odpovědnost víc než 40 % podpory žirafanům a víc než 5 %  všem  nemastným neslaným novotvarůmí. Ostatně, Petr nebo Pavel, ať viděj všichni bez rozdílu, že potřebují oni mne, ne já je!  Kazí je to, cítí se potom (a je to jen moje vina) jako jakýsi druh starších brášků, foukačů mejch bolístek anebo podivuhodně zmutvanejch ježíšků sebe-spasitelnejch. Prostě.  Letos je to  v součtu všech, co nevyčerpali rovných 75 % kuponů v kontejneru! Jestli chcete příště mou plnou důvěru, tak koukejte makat !!!“
A kdybychom už dávno na Marsu nežili, měl bych ještě jednu, docela marťanskou inovaci: Vlastně, na co kontejner? Já si těch 40 % svejch kuponů nechám. Nebudu je utrácet v podniku, kde mi – když poprosím o sklenici vody – donesou potrubí a otruby. Nechám si je do foroty.  Do dalších voleb. Expirujou (tak jako léky) teprve s novou kupónovou knížkou. Ale po celý ty čtyři roky si je podržím jako pojistku pro případ, že byste zase čtvrt roku před volbami neuměli zabrat za práci, kdyby se zase někomu chtělo oblíknout bermudy politickýho tůristy anebo kdybyste dva roky po slibotechně na tlačení vody proti proudu ani nešáhli, vymlouvali se na ty druhé – nemakající, obstuující, pocestné a korumpované -  a starali se spíš o to, kolik si nahrabat. Cosi jako bezreferendní (anebo i referendní) odvolací pojistku…
To by najednou byla volební účast. Jako za komunistů. A bez lhaní a zkreslování procenta. To by možná i leckterý stranicky ukázněný straník podržel pár kupónů „pro sichr“ anebo po logice logiky, hodil pár bodů i konkurenci, protože už by se nedalo spolehnout na to, že jediný co hledáme okolo uren, jsou vlci, kteří vyjou vyčůraněji… Ale už vás dál trápit nebudu. Pěkně zpátky na zem, zpátky do řady. Do stáda a k urnám …

Tak touhle  starodávnou modelovou cestičkou, bychom si při privatizaci sněmovny nijak nepomohli, protože právě všechny ty nejrůznější olihní  ruce (oliheň je jak známo hrdina řady katastrofických filmů), navíc nezřídka totálně hloupé  nebo pardon politicky korektně řečeno – jednoduché - ruce (slintající o brainwashingu církve, vystřelující výhružky soudních žalod,  posílájící do Řiťohlávek přinejmenším fuck-off ztopořeným prstem a tiše stolující v různých nejmenovaných hotelích),   tam zrovna dneska mačkají patřičná tlačítka. Tudy ne.

Svět je evoluční řetězec! Neúnavně kolotající přirozený ekosystém. U druhu homo sapiens kdysi konstituovaný na rozumu. A tak si představme ty tanečky všech bezmocných „mocných“, kdyby každej najednou občan dostal vždycky před volbami k dispozici jakousi symbolickou kuponovou knížku na skutečnou svobodnou volbu. A mohla by být dokonce i virtuální, prostě dohodnutých 100 bodíků na jedno rodné číslo, kterému ústava už povoluje volit. Dokonce ani ty ceniny by se nemusely dávat tisknout. Kdoví kdo by se na nich zas open nakartičkoval. Vakciny to taky nepotřebuje. Tak snad jen dobrou zdravou vůli o jedno volební číslo navíc. Jedna až sedmnáct – numera partají, osmnáct – tzv. kontejner, odpad, smetiště. Reklamky by se taky nepoložily, protože  jak bombastické tak i cudné kampaně by mohly nadále podél dálnic šířit  humorné glosy o ikonách té či oné partaje, pomáhat najít index anebo kultivovanost člověčiny, aby tím zároveň nabídly prostor pro lidovou sprejířskou tvořivost.. Nic takového,  protože rozhodujícím faktorem by se jednou provždy stal volený i volící člověk a jeho činy.

„Tak tebe brácho znám, škoda, že až moc dobře. Jsi u těch avocádovejch populistů, ale pro Chlumec jsi fakt makal. Dám ti – ale fakt jen za tu práci -  svých poctivých 20 bodů.  Strýček Nimra, ten má zase na klopě žirafu, a většina žirafáků jen kouká, kde by co ži-rafla, s voličem si ale ostentativně a arogantně utírají dolní ústa, nicméně ten jejich  nápad, jak donutit řeku, aby tekla zpátky, ten není tak docela od věci…. Nimrovi zkusím dát čtyřicet. Ale jestli zase jenom kecá, příště už dostane prd. . .  Kolik mi zbývá? Safra ještě čtyřicet… No, tak zhruba po pěti mohu dát těm novejm, začínajícím. Ať ukážou, co dokážou!  – To máme dalších  patnáct a co se zbytkem?   Aha, osmnáctka. Šikovná věcička. Nejsem přece  blázen, abych ty volné body utrácel na ty, co víc slibujou, než jednají. Navíc moje volba je taky moje odpovědnost, a tak si vážně nemohu vzít na odpovědnost víc než 40 % podpory žirafanům a víc než 5 %  všem  nemastným neslaným novotvarůmí. Ostatně, Petr nebo Pavel, ať viděj všichni bez rozdílu, že potřebují oni mne, ne já je!  Kazí je to, cítí se potom (a je to jen moje vina) jako jakýsi druh starších brášků, foukačů mejch bolístek anebo podivuhodně zmutvanejch ježíšků sebe-spasitelnejch. Prostě.  Letos je to  v součtu všech, co nevyčerpali rovných 75 % kuponů v kontejneru! Jestli chcete příště mou plnou důvěru, tak koukejte makat !!!“

A kdybychom už dávno na Marsu nežili, měl bych ještě jednu, docela marťanskou inovaci: Vlastně, na co kontejner? Já si těch 40 % svejch kuponů nechám. Nebudu je utrácet v podniku, kde mi – když poprosím o sklenici vody – donesou potrubí a otruby. Nechám si je do foroty.  Do dalších voleb. Expirujou (tak jako léky) teprve s novou kupónovou knížkou. Ale po celý ty čtyři roky si je podržím jako pojistku pro případ, že byste zase čtvrt roku před volbami neuměli zabrat za práci, kdyby se zase někomu chtělo oblíknout bermudy politickýho tůristy anebo kdybyste dva roky po slibotechně na tlačení vody proti proudu ani nešáhli, vymlouvali se na ty druhé – nemakající, obstuující, pocestné a korumpované -  a starali se spíš o to, kolik si nahrabat. Cosi jako bezreferendní (anebo i referendní) odvolací pojistku…

To by najednou byla volební účast. Jako za komunistů. A bez lhaní a zkreslování procenta. To by možná i leckterý stranicky ukázněný straník podržel pár kupónů „pro sichr“ anebo po logice logiky, hodil pár bodů i konkurenci, protože už by se nedalo spolehnout na to, že jediný co hledáme okolo uren, jsou vlci, kteří vyjou vyčůraněji… Ale už vás dál trápit nebudu. Pěkně zpátky na zem, zpátky do řady. Do stáda a k urnám …