Židé v médiích
Já vím, že poučkami si člověk nevystačí. A ani poučovat nechci. Berte to jenom jako jakási zadní vrátka k paradoxu. Vývoj je jednak očekávaný a (chraň Příroda) dokonce i žádoucí, ale nekoná-li se zároveň také „furt hloubš“, žádné „furt vejš“ se nedostaví. Ale kde není nic (tedy ani vývoj), tam ani smrt nebere. Nejedná se sice o klasický případ hrůzy z prázdnoty, ono horror vacui, ale z prázdnoty by lidská bytost děs mít měla. Jeden příklad za jiné. Židé v médiích.
Ale pojďme se maličko vrátit. Ještě před necelou desítkou let, kdy puberťandy postupně ztratily zájem o Šalom a začaly uvažovat, jestli se nepřekabátit na EMO, když už mají šatník plný černých hadrů, se o židech vědělo jen tolik, že tu někde jsou (a hlavně byli), že jsou na prachy a chystají jakési blíže neurčené žido-bolševické spiknutí. Když jsem si tehdy vyšel mezi lidi v šábesdeklu, oslovovali mne ti slušnější „důstojnosti“ a ti odrzlejší „Hele, ty jsi pop?“ Ještě to tehdy neměli „nakoukané“.
To už se dneska víceméně změnilo. Natolik, že vám jdu tuhle venčit svého čokla, (je to spíš jalovice, a tak mu říkáme, když se snob zeptá na jeho rasu, že je to „ mosulský telev“ – něco mezi teletem a lvem…), a v průchodu panelového štěstí stojí jakási paní. Papučky s labutěnkou na nalakovaných nohách a další „labutěnku“ na samonavíjivém postrojku v ruce. Takové to sídlištní venčení štuclů/ rukávníků – na jedno cígo a dost. Psi nějak netuší o svých rozměrech, orientují se vůní a pudem. Inu došlo ke snaze o sblížení. Předesílám sblížení naprosto nevinnému. Žádné bezpředmětné pokusy o reprodukci. Jen takové čucháníčko. „Vemte si toho čokla, ano ?!“, slyším vyslovit tu paní. „Nebojte, to bude v poho…“, pokouším se o darkej šalom (cesty pokoje), protože co taky naděláte s televem, když se rozhodne, že zatáhne. - „Ti řikám, vem si tu mrchu pryč, ty… ty… žide!!“ – Zacítil jsem tam osten nadávky. Ale zároveň i určitý vývoj! Lid – zdá se - se již orientuje spolehlivěji. Ačkoli nejda na hlubinu, chová to označení „žid“ v podvědomí jako pejorativum. Proč tomu tak je, to teď neřešme. Myslím že máslo na hlavě mají všichni. Nejvíc ale katolík. Lid zatím neví, ale už pozná. Po povrchu. Paradox o to větší, že ta paní byla cigaňa jak poleno. Takže představa, že bychom se tam zájemně častovali tím, čím kvete slovník Vandasek - nakonec docela úsměvné…
Nemohu bránit nikomu, ani paní v labuťkových papučích, ani českému politikovi, aby sahali ke stereotypům. Smím ale díky tomu pochopit, že jsou vlastně docela hloupí. Je, možná, docela signifikantní, že se do „rétoriky povrchu“ dostávají skutečnosti, o kterých by se lehkomyslně mluvit nemělo – ať už je to „es kommt der Tag“. Dvě EsEs navíc u jedné dosud zamrazené a dávno zapruzené partaje, anebo tyhle Paroubkoviny – ale signifikantní právě tou neuvěřitelnou povrchností.
To že mi někdo nadává do „židáků“ mi spánek nekazí. Vyjde to nastejno, jako kdyby mi nadával do debilů. Obojí buď jsem anebo nejsem. A tam někde je taky potřeba hledat klíč na má případná zranění ( a zlepšení)! Co je ovšem daleko žalostnější, je skutečnost, že do onoho kýženého „furt vejš“ máme všichni ještě nesmírně daleko. A to proto, že jsme jako ti špunti.
Korkoví špunti pod jezem. Hojdáme se díky všemu, čemu jsme uvěřili – možná i proto, že jsme tím krmeni horem dolem - a nejdem hloubš. Dost možná jsme právě proto tím povrhem krmeni, abychom hlouběji nešli. Plovouce v jemně zasmrádající pěně špíny povrchu máme pocit, že s touhle troškou pěny stojí a padá vesmír. Přitom už támhle v Birkenheidenau – pár metrů od české státní hranice - je každému pasáčkovi koz docela u koruny, jak velkou bradavici mají u nosu pupkáči z Čech. A věřte mi, prosím, že mi hloupý a neuvěřitelně paranoický výkřik jednoho břichatého politika, který začíná tušit, že ho v rámci snazšího úspěchu ve hře „na povrch“ obětuje jeho vlastní partaj – totiž výkřik, že je osud ČSSD možno srovnat se židy během Kristallnacht, taky spánek nekazí. Ten pán toho už z pusy vypustil tolik, že skoro nemá čím překvapit. Ostatně nedávno zase jiný mudrák (vlastně Modrák), kvokal cosi o církvi, a to tak osvíceně, že to snad muselo i se Stalinovým politrukem v hrobě zacukat. Je jen škoda, že se židé v médiích dostávají na úroveň tužek, pro které se neradno ohýbat, že sami fest cizoplaší soudíme všelijak nakřivo rozlitá olova a bezmála umíráme rozhořčením, že jeden ultra-levičák se synagogálním jménem Noam zákonitě podlehl naschválům partičky podobných ultras zprava. Je vážně obrovská škoda, že nejdeme hloubš. Jen to by nás dostalo vejš. Štítit se špíny a děsit prázdnoty!
Ale možná to bude právě tím, že jsem debil a žid, a nechápu, proč Čech (kterým jsem taky a docela rád se s mateřštinou pomazlím!) má pouze sněmovnu a nikoli sněmovnu reprezentantů. Třeba něco mít musí. Ale takovéhle „něco“ – to není to „něco“, o kterém mluví talmud. To už je stokrát lepší jít na pole a přehodit tam na šachovnici vesmíru dva bludné kameny, než vytahovat jakkoli zbarvené šputny i s petflaškami prázdna zpod splavu. Ale mluvit vám do toho nebudu, na to nemám právo. Tak šťastnou cestu k urnám a pak snad už konečně „furt vejš“…
(psáno pro: http://www.shekel.cz/ )
Jaroslav Achab Haidler
Trafikantův dotaz
Vážený pane purkmistře a páni konšelé města Děčína. Zbývá ještě týden do uzávěrky výběrového řízení na vpravdě velice lákavou trafiku, jejímiž jste podle svého pošetilého názoru „majiteli“ nikoli správci.
Jaroslav Achab Haidler
Alexandrijská Sluneta
Tak už je to, přátelé docela jasné. O „Vrbák“ přijdeme. Všechny signály z majetkové i sportovní komise na městě Ústí nad Labem to potvrzují. Včetně různých prořeknutí té paní, co je sice Nechybová, ale není primátorka
Jaroslav Achab Haidler
Test jak víno
Jak víno průzračný, jak víno potřebný a jak víno opojný. Test odpovědnosti za mandát a test legitimity mandátu...
Jaroslav Achab Haidler
Zrady zvon
Ve velikém vesmíru je jedno docela maličké Město bílých límečků. Řízené dlouhá léta Modrými a Pomerančem. Jinak se to v něm koalí všechno úplně stejně, jako všude na světě. Nic nového pod sluncem.
Jaroslav Achab Haidler
Legrační nebo nebezpečný ?
Zhruba osmačtyřicet hodin poté, co ODSka volí a politicky korektně také gratuluje a tleská komunistickému mini-pohlavárovi, kterého sama navrhla , se Radim Holeček ozývá do tisku a vlastně hlavně pro tisk,
| Další články autora |
Otevírací doba obchodů 17. listopadu 2026 může překvapit. Kam lze vyrazit na nákupy?
Listopadový státní svátek letos připadne na úterý. Jak bude na Den boje za svobodu a demokracii a...
Konec Skylinku přináší nové ceny i pravidla. Co musí zákazníci stihnout do konce listopadu?
Satelitní televizní služby v Česku prošly významnou změnou. Nabídka se nově sjednotila pod značkou...
MAPA: Klíčovou křižovatku v Praze 4 čeká uzavírka. Kvůli metru D se bude objíždět
Výstavba nové trasy metra D významně ovlivní provoz na jedné z klíčových křižovatek v Praze. Práce...
Co podniknout v listopadu v Praze zdarma? Vybrali jsme 7 akcí, kde se neplatí vstupné
Listopad v Praze nabídne průvod strašidel, návštěvu legionářského vlaku i pohled do vědeckých...
Semir z Kobry 11 má novou roli. Z vojenského náklaďáku vznikl luxusní dům na kolech
Z vojenského náklaďáku luxusní dům na šesti kolech! Obří MAN přezdívaný Semir, pojmenovaný po...
Při požáru v Doksech zemřeli dva lidé, nařízena je soudní pitva
Při požáru v Doksech na Českolipsku zemřeli v noci na neděli dva lidé. Hořel bývalý hospodářský...
Policie vypátrala ženu se sebevražednými sklony. Objevila ji hlídka v Praze
Policie našla 36letou ženu se sebevražednými sklony, která v pátek utekla záchranářům před převozem...
Proutěné kabelky vyráběné v Nejdku si našly cestu do Austrálie i Mexika
Dvě desítky let pletla košíky. Pak k proutí přidala kůži. Propojila tak košíkářství s brašnářstvím...
Nehoda uzavřela dálnici D1 ve směru na Ostravu. Přispěla k ní zřejmě mlha
Nehoda tří aut zavřela v neděli před 9:00 na více než hodinu dálnici D1 na 232. kilometru na...

Prodej bytu 1+1, 39 m2, cihla, OV, Beroun Závodí
Na Veselou, Beroun - Beroun-Závodí
4 479 000 Kč
- Počet článků 145
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1692x



















