Zatracení židi!

Není divu, že k nim nikdo nechce a vybere si stokrát raději nějaké docela jiné hřiště. Svíčkovou to nesmí, řízky ani omylem a ještě s největší pravděpodobností vůbec nemaj žádné  spolehlivé „do nebíčka do peklíčka“… Je s nima v podstatě nuda.

Moderní politicky korektní demograt by s nimi vlastně měl mít soucit. Jako komodita je žid už od středověku spolehlivé zboží, má to rozum, umí se to otáčet, je to vždycky o krok napřed a je to jiné. Každopádně  se tomu dá buď fandit anebo to pranýřovat (obojí zabere spolehlivě), a tím se získá čas zajít někam na nemonitorovanou korupční večeři do spolehlivého hotýlku. Ale těžký to mají. Těžký. Oni nemají nic, než tu přítomnost.

Ptáte se, kde beru tu drzost tvrdit, že židi nemají žádné rajské nivy?  Jednoduchá odpověď. Židi se nikdy za celou svou proklatě dlouhou existenci neuchýlili k náboženskému teroru. Možná si to vybrali už tehdy při biblické okupaci Palestiny (namítne skeptik), ale tehdy jednak  rozbíjel hlavu každej každému a navíc, ony to zas až takové „genocidy“ nebyly. Zaprvé – než to město dobudeš a zaútočíš na ně, třikrát mu nabídneš mír!! – učil ty kočující dobyvačné Semity prozíravý a laskavý tiskový mluvčí jejich Jehovy. A když za ním přišli ke stanu z jezevčích kůží, který tehdy reprezentoval sněmovnu, ústavní soud i Akademii, Moše jim dovysvětlil, že na lidské životy se nesahá, protože je prozatím neumíme rozdat.

A vezmete-li si k ruce mapu toho kousku pouště a zakousnete to biblickým příběhem, kdo koho jak dlouho a odkud až kam honil, najednou zjistíte, že se vlastně  během dobývání slíbené země drndali od jedné duny ke druhé a že ta rádoby  krvavá válka vypadala v objektivu dnešních neobjektivních kamer asi jako fotbalový zápas mezi dvěma odlehlejšími brdky kamení. (Ostatně nagooglete si, prosím, rozměry plácku pod Har Meggido, budoucí dějiště apokalyptického Harmeggidonu / Armagedonu – a dojde vám, že pokud se do toho nezamíchají také zástupy andělských a démonických hooligans, nebude to nakonec větší mela než utkání Sparty a Baníku.)

Nicméně dobytím Kenaánu náboženský terorismus židů končí. Nehovořím teď  o akcích Wiesenthalových boys ani o nepodařeném Rozlitém olovu. Jednak je všechny považuji za legitimní a především – tento druh teroru nepáchají židé, ale pouze a jenom Židé, tedy příslušníci státu Izrael, který je sám o sobě především trafikou evropské hanby za to, čeho se svět dopustil na židech. A podle toho (trafikantského modelu) to tam  v Erecu také vypadá.

V životě se ale nestalo, že by židé upalovali křesťany ve stodolách, že by jejich kostelní boss po bezprecedentním vyvraždění jinověrného (heretického) regionu prohlásil na adresu nevinně zamordovaných: „Však on si je Bůh přebere sám!“, málokterá židovská máma koupí Chajimkovi čtyři kila leukoplasti a dvacet deka semtexu s tím, že zná spolehlivou zkratku do ráje.  Žádnej žid nenařizuje nikomu jinému (snad ještě tak leda židovi, a ani  to  pak už není žid ale spíš  trdlo-žid), jak se má oblékat a kolik toho smí na veřejnosti ukázat. Navíc jenom proto, že se to teď „nosí“!  A když už si takovou chucpe prasárnu dovolí, pak vždy s odkazem na to, co vyučoval Moše u toho ústavního stánku…

Ne že by židovské maminky byly matkami krkavčími. I ony by jistě rády poslaly své nejmilejší potomky do té bájné ZOO, kde se pase vlk s beránkem, Ahmadinežád s Dukou a Luther se Semínem, kde vás prolustrujou  hned v Petrovicích na bráně, a pak už  jen vyfasujete  patřičnej instrument a košilku střihu „komže bez rizika z Irska“. I ony by jim (pokud děti nemají alergii na pomerančové květy) dopřály dokonce i jiný Disneyland (který jsem žel tolik nestudoval), ale nemohou!!

Demografickou křivkou ani hustotou populace to nebude. Valdenských, katarů a nakonec i husitů bylo rozhodně méně než židů. A přesto se vraždilo. Stejně tak ne každý z muslimů je al-kajdík. A přesto občas někdo nebo něco do luftu vyletí. Židům se musel náboženský terorismus vymyslet. Tak chytrej národ a sami od sebe se nezmohli na nic! A tak Církev a po ní další opisovači utrácejí blahodárný čas věnovaný nám Nebesy k pozornému čtení jednoho zajímavého verše, a vymýšlejí si protižidovské morové vakciny, zajímavé recepty na rituální chleba vylepšený křesťanskou krví, zednářské lobby a židovskou touhu po světovládě. Kdyby židi alespoň jednou jedinkrát nějaké jinověrce vyvraždili. To by se to pak pamfletilo, ajvaj…  Ale to, co mohou křesťané a hlupáci, to židovské mámy nemohou. Už kvůli tomu verši, který bychom číst měli, a pak … nemají co nabídnout. Co slíbit. Čím pábit.

Jednoduše nemohou, protože o tom Moše ani Bog Boss nemluvili. Žádný rájíček neexistuje. „Milá bytosti“, učí nás tóra, „existuje pár skutečností, které se vyplatí respektovat. A další balíček těch, které provozovat není zas tak úplně zdravé. Vyzkoušej a rozhodni se.“ – „Proč?“ ptá se celkem rozumně bytost, které se nechce rezignovat na svíčkovou  výměnou za přísnou odpovědnost za sebe i za druhé. „Aby se prodlili dnové tvoji a dnové tvých potomků tady na zemi. Položil jsem před tebe život a smrt. A moc tě prosím, vyber si ten život!“  odpovídá tóra. A jako každej správnej žid si i Tóra nechá pointu pro sebe. Ne z důvodu  prastarého žido-bolševického spiknutí, ale aby se dály věci. Aby padaly další otázky. „Život, život… Život věčný nebo jen ten život k žití?“ vyzvídá bytost mající z touhy po rájíčku slzy na krajíčku.  A ta potvůrka tóra odvětí, jak jinak než další otázkou: „No a co myslíš, že tě udělá člověkem?“

(Psáno pro http://www.shekel.cz/ )