Snad to ani nečtěte. Já jen nevydržel a musel jsem s tím ven. Nemám rád lhát si do kapsy …
Za co mohou? Krátce řečeno za totéž co lidé. Ne nadarmo se to „židé=lidé“ rýmuje. Bezesporu mohou za to, koho okradli, anebo před okradením zachránili. Komu dali napít vody a koho „vyfuckovali“. Koho inspirovali nebo naopak demotivovali, (což je v očích Nebes neuvěřitelný trestný čin !!), pro koho jsou jakž takž partnery a pro koho jsou to jen pouhé stwory… Taky se nemusim s jednou nádhernou okatou barmankou…
Nicméně nalijme si čistého vína. Zatímco pro ty, co vztaženou pravicí tak rádi ukazujou, jak vysoko bylo předloni v Alpách sněhu a jak velikej maj mindrák sami ze sebe, pro ně je žid i Žid univerzálním démonem (a propos všimli jste si, že nejvíc démonů je vždycky tam, kde není Boha?), existuje tu na druhé straně stejně nebezpečná skupinka filosemitů, kteří se nám pokoušejí namluvit, že bez židů by nebylo křesťanství, potažmo že naše unavená a maličko přestárlá Evropa stojí na helénisticko-křesťanských základech. Nepochybuji, že to myslí upřímně a v dobrém, ale prokazují tím jidiškajt i sobě, žel, službu značně medvědí.
Byl to pochopitelně Řím (tedy dědic helénismu), kdo pomohl křesťanství z plínek na trůn. A naopak to krásné, co v křesťantví potkáváme, je nádherně obřezané, jako byl obřezaný i Ježíš! (Tedy židovské.) Kořeny unavené Evropy jsou tedy spíš helénisticko-židovské. Jen si to přiznat.
A také dokázat, že ano? Pokusím se. Nebýt Říma a židů – respektive jejich vzájemných půtek zrovinka v době, kdy se křesťanství formovalo, stalo by se s největší pravděpodobností celé křesťanství jen chvilkovou záležitostí a časem by se profilovalo jako jedna z odnoží judaismu. A nebýt toho, že se křesťanství svou vlastní (novou) interpretací jidiškajt tak suprově hodilo do krámu impériu, nedostalo by v pravý čas imperátorskou „zelenou“ coby, opět žel, zřetelný nástroj ideologie. A neberte to, prosím, nijak konfrontačně.
Jen velice letmo. Podívejme se důkladně na situaci v Judei od zboření druhého kostela (70.n.l.) až do bar Kochobovských nepokojů (135 n.l.); Všude v říši bylo něco, každej si občs zazlobil - Galové, Thrákové, Dákové – stačilo když sklapli, maličko se asimilovali a klidně se mohli klanět svým směšným bůžkům a v třetí generaci už mohli být i občany Říma. Ale ti umolousaní židi furt zlobili. No, kdo by jim tedy ten jejich „kult“ benevolentně legalizoval? A just ne, (povídá Justitian)! Nebylo jaksi v zájmu strany opětovně zrestaurovat božiště toho židovského boha. Židi tou dobouprostě nebyli „in“. Co na tom, že si s nimi křesťany zpočátku pletli? Nero svůj titul i vzdělání taky pořídil díky mateři v nějaké tamní Plzni, a navíc, bylo mu vemkoncem jedno, kdo mu naplní arénu a posvítí v noci davům. Bylo tedy na křesťanech dát nějakým způsobem najevo, že nemají židovské kořeny. Odmítnout je. Proto ten zřetelný odklon zejména od šabatu a taky od obřízky (vysledovatelný dokonce na stránkách Nového zákona).
Formálně se křesťanství stihlo distancovat ještě do Konstantina. Jak tomu bylo myšlenkově, těžko soudit. Těžko proto – že dnes už samo křesťanstvo spolehlivě nepřizná, kdy vyměnilo židovskou „svobodu za každou cenu včetně rozbití Druhého chrámu“ za docela jiný druh svobody – té „až pak“, té skrzevá spasení. Kdy přeneslo odpovědnost z lidské bytosti na milujícího Tátu, protože lidi jsou zkrátka nenapravitelní a musejí být zachráněni. Způsobem pro někoho jen těžko uchopitelným a tedy vyžadujícím dost silnou víru (o jejíž pevnosti navíc rozhodují povolanější lidé). A když to nešlo ani tak, začalo se tvrdit, že víra je Dar.
Řím jako civilizace a impérium stál na systému otroctví a křesťanstí začalo ve 4. století již spolehlivě nabízet duchovní formu „poslušné vázanosti“. Vazby. „Nebudeš spasen, jestliže …“. To je ovšem naprosto „nežidovský“ přístup.
Hluboké židovské přesvědčení, že to za nás nikdo nevyžehlí, že máme šanci - a nejen šanci, ale dokonce úděl ba povinnost – a) rozhodnout se, zda je Bůh a zda dokážeme žít v souladu s jeho „požadavky“; b) seberealizovat se v tolerantní svobodě; c) nést odpovědnost za svou volbu, za sebe, za druhé a za vesmír, je nejen v naprostém protikladu k postulátům křesťanství, ale především nebezpečným precedentem a vlastně pra-zdrojem latentního antijudaismu v křesťanské ideologii. (Od chvíle, kdy se toto stalo nástrojem mocných.)
Křesťanství je ovšem samozřejmě zcela legitimní cestou, jak se obrat „přesahu“. Jinak by tu s námi těch fiktivních 2010 let nebylo! Není však cestou jedinou. Je to řešení – v mnohém obdivuhodné a ve svých humánních postulátech dokonce podobné židovství. Ale židovské kořeny nemá. Takže chtěli-li bychom přišít židům na vrub ještě i křesťanství, tak jenom v tom smyslu, že v letech 70 – 135 n.l. moooc zlobili.
A pochopitelně je nutno umejt hlavu taky jidiškajt. Rozhodně to není nejstarší náboženský systém světa! Biblická kritika kdysi před zhruba sto lety vítězoslavně zařinčela svým racionalistickým arsenálem objevem, že celé Desatero a další starozákonní „zákony“ jsou jen bohapustě opsaná Chammurapiho stéla. Ano. Ale s tím rozdílem, že u Chammurapiho je otrok za ukradenou slepici popraven anebo zmrzačen, kdežto Mojžíšova tóra je neuvřitelně humánní. Kdyby to pro ni nebyla urážka, dovolil by si říci demokratická. V tóře musí být otrok nejpozději po několika letech propuštěn na svobodu a běda, když se svobody zbaběle zřekne…
Já vím, že tohle všechno víte, a tak jsem asi popsal zbytečně mnoho virtuálního papíru, já jen cítil potřebu zareagovat na jistý blog, který považuji za sice dobře míněný, ale naprosto skoro až nebezpečně nehorázný:
http://olser.blog.idnes.cz/c/115900/Adventni-venec-ma-zidovsky-puvod-aneb-Bez-Zidu-by-nebylo-krestanu.html
Proto - sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle...
