„Bratře", popotahuje nosem tetuška Bártková - hodná ženská, nic proti ní... „tolik bych si přála, abyste přijali Ježíše..."
Musím vám to maličko vysvětlit. Tetuška je príma člověk. Osobně si celý život namlouvá, že věří „v Boha" a podle toho, jaký peče buchty a jak se chová ke svýmu okolí, by to skoro vypadalo, že slušným člověkem skutečně je. Že jí to její „věřeníčko" nějakým způsobem obohacuje. A tím i nás ...
„Teta, v čem je problém?", kladu jí otázku. „Proč bychom ho měli přijímat? A proč ausgerechnet my, židi? Chcete ho reklamovat? Jednou jste ho od nás dostali, je pro vás skoro vším, tak co nám ho teď cpete zpátky? On se nějak nevyved?" ... Teta se rozplakala. „Musíte, chlapče, musíte uvěřit v Ježíše..."
Pámbu počítá všechny slzy, to je stará známá věc, ale některý typ krůpějí si celkem srdnatě beru na triko s tajnou nadějí, že sice budou taky náležitě spočítané, ale v kategorii oněch slz, které řinou jen tehdy, když se zraníme sami o sebe.
Nemůžu za to, ale každý, kdo „věří v B*ha" (a teď naprosto ponechávám stranou, do jaké míry je jím ten mládenec z Nazarétu - to by bylo na dlouhatánskou diskuzi, která beztak trvá už okolo dvou tisíc let a nikam nevede..) - tedy každý takový věřící mne neskutečně vytáčí!!
Do prkýnka, říkám, co si to dovoluje? To je Velkej Šéf taková nicka, že mu frčí na tom, kdo v něj věří a uvěří? Jsme to, vážení, ale fakt neuvěřitelně nafoukanými bílkovinnými koacerváty, když si ve své zpupnosti nahých opic vůbec dovolíme byť jen letmý stín myšlenky, že by BigBoss stál o to, abychom v Něho „věřili". Možná, že právě tahle nešťastná předložka může za všechno, co nás potkalo, potkává a patrně i potká.
Že si najednou dovolujeme rozhodovat o tom, kdo je „legitimní" a kdo nelegitmní dítko církve, kdy si (jen a jen pro kšeft s bumážkou na spasení) dovolíme v okamžiku, kdy jsou snoubenci ještě úplně celí tumpachoví, vykřikovat : „Co B*h spojil, člověk nerozděluj!" a v neposlední řadě pak kvůli jogurtům a Coca-cole sledujeme a rozhodujeme, kdo „v Něj" věří košerněji.
Miluju nevěřící Tomáše. Ne proto, že jsou de facto prvními koronery, co vyžadují soudní pitvu zázraku. Pokud totiž tento postup vyžadují jen proto, aby mohli po zbytek života taky „věřit ve", moc jim to nepomůže. A nám taky ne. Spíš mne fascinuje Tomáš neřešící. A abych úplně přesný, Tomáš neřešící za předpokladu, že si to vyřešil...
Ve Sladkého požehnaného se totiž nakrásně nedá věřit. Neznám (naštěstí) jediného žida, který by věřiv „v B*ha". Naštěstí proto, že nevylučuji, že i mezi dítky Josroele se najdou nějací „věřiči ve". Podle toho to pak taky vypadá! Ale to nádherné na jidiškajt je právě přesvědčení, že věřit lze pouze a jenom JEMU. Za předpokladu, že mi připadá jaksi schůdnější a logičtější představa, že to Pramáti Příroděnka prostě tak chytře vymyslet nemohla, aby se jí jeden z koacervátů natolik vymknul, že by ji zničil, popřel a vyrušil. Víte jak končí dopis, který to cosi diktovalo údajně Mojžíšovi osobně na vršku hory Sinaj? Končí slovy: „Položil jsem před vás život anebo smrt. Moc vás prosím, miláčkové, volte život..." Přeloženo z té prastaré beduínské hebrejštiny do našeho jazyka to znamená: „Smaženice z muchomůrek hlízovitých je taky super mňamka, jde jen o to, že se po ní může jednomu udělat docela zle..."
A to pak najednou začne člověk listovat v tom Dopise s neuvěřitelnou zvědavostí - vždyť tu jde o život. Najednou začne být daleko důležitější komu anebo čemu to věřím než v co věřím, a tím pádem si musím klást otázku, jestli ten minaretník, minometčík, spásodárce anebo jen agnostický karierista respektuje Život (svůj i můj). A kladu si otázky, co s tím, aby tomu tak bylo. Pak mám najednou plné ruce práce stát (pokud možno) na straně života, a je mi už (pro holý neostatek času na ostatní ptákoviny) lautr jedno, jestli ten druhý věří správně nebo ve správného.
Boží jméno zní : Proč. Nenáhoda. Dávání a braní. Život. Věřit v tyhle skutečnosti, je s ospuštěním vemkoncem na prd. To se toho moc nestane. Tu a tam, když zrovna nebrání jiné tzv. „objektivní" okolnosti, je respektuje a naplňuje každý! Ale být jim věrný, to pomáhá přežít. Nejen vánoční cukrovou vatu komerčního sentimentu, ale celé vesmíry. Zahoďte proboha víru v B*ha!!! Poznáte pravdu a ta vás osvobodí (abych si dovolil parafrázovat jeden novozákonní citát.)
http://www.lamedwaw.org
