Hejbni sebou hovado (Lamed)

Něco málo ze symboliky hebrejštiny. Ohutnejte. Podle proroků je tóra k jídlu a je prej nakonec sladká

Krásný je ten znak pro LAMED.  Kočující semité tímto způsobem kreslili do písku značku pro škrabku a bodlo na dobytek. My, co chodíme pro hovězí do supermarketu a o krávě víme jen tolik, že je to to červené a mokré  pod igelitem na plastovém tácku  s čárkovým kódem, si už musíme jenom  představovat.  Zaprvé to, že dobytče má možná zadek celej od bláta anebo že ho poštípali komáři, a že si někdy nejen osel ale i vůl dokážou postavit hlavu. Přitom tlupa musí táhnout dál… Zadruhé  si zkusme ve tvaru znaku lamed  představit cosi jako halapartnu. Tedy „nahoře“ je takové bodlo na popichování dobytčete, ale zbytek  ( to směrem doprava vypuklé bříško)  tvoří  jakoby cosi jako  škrabku.  Na to bláto, na ty nánosy a na ty bolesti. Dobrej hospodář tedy o dobytče taky pečuje. Lamedem. Tedy symbolicky „limudem“ (studiem).  Poznání odstraňuje nánosy bláta, léčí vředy a štípace, ale někdy je potřeba dobytče (studenta) maličko popíchnout, jinak se stádce nikam nedostane.

Mekubalim (kabalisté)  tlumočí tvar znaku  lamed ještě jiným obrazem. Píšu-li „ještě jiným“ , chci jen podtrhnout, že nepopírají ten první symbolický význam.  Waw už známe, to je symbol cesty a taky člověka. Podíváte-li se na lamed jinými  brýlemi, je to človíček stojící na rozhledně. Na věži poznání. Na opevněné ne-jehovistické stážné věži , na tzv. Migdal oz (Mocné baště poznání). Číselně je lamed třicítka. Jakoby řádově vyšší trojka – gimel – golem. Kruh se uzavírá. Z tvora hovadného udělá tvora na rozhledně (nebo chcete-li člověka s rozhledem) limud. Studium.

Nicméně, jak sami dobře víte a rádi zdůrazňujete, všechno souvisí se vším. Nedávno jsem měl příležitost prožít nádherné setkání se studenty pražské teologie. Fakulty, o které oni sami v laskavé nadsázce  říkali, že je to „Fakulta pro ztrátu víry“. 

Každý mluvíme zejména o tom, čím se zrovna uskutečňujeme, neboť uskutečňování (seberealizace) to je Bůh v nás.  Řezník tedy mluví o fotbale, skopovým a Bobošíkové,  starý semitský kočovník tvoří svoji abecedu obrázky ze života nomádů a teologové hovoří o teologii. Řeč se stočila i na víru. A především na nejrůznější „vy-lamedované“ (tedy učené) teorie o jejím smyslu. Jak si víru obhájit, zachovat a udržet.  Naslouchám pozorně a mám najednou pocit, že jsem v pitevně.

Na studeném mramorovém nebo nerezovém stole leží – podobně  jako v akčním krimi-seriálu -  údajný korpus Boha, a okolo studující a přesto již studované bytosti provádějí  jeho pitvu. Kočovník ve mně se nestačí divit. K čemu je limud,  hledáme-li smysl a potřebujeme-li si  obhájit, zachovat a udržet něco, co neexistuje?  Proč komplikovaně dokazovat, že to, co tedy NEEXISTUJE , je vlastně dar? K čemu  všecko to „na-limudované“ poznání, pokud si prvotním popíchnutím bodla lamedu, anebo nějakým jiným zásahem  „Ne-náhody“ nestihnu uvědomit, že  na teologii a na způsobu víry přece vůbec nezáleží! Že jde spíš o  to, jak svůj vztah anebo „ne-vztah“ k tomu, co na pitevním stole leží, prožívám  ?!

Kočovník ve mně si sedl do koutku pitevny a ejhle. Ještě tam zbylo něco málo z původního písku, kterým se brodil Abraham. Onen  symbol  neboli praotec  všech, co víru nijak zvlášť neřešili. Všech, co na to šli přes věrnost. Věrnost čemu?  Principům vesmíru, které okecat nejde a k nimž (vedle nezabiješ  člověka a neutrápíš pokud možno ani svoje kotě)  patří i to, že Bůh je mezi náma a v nás. Je v nás možná právě  v tom titěrném puzení po uskutečnění (seberealizaci).  Popadl jsem jakýsi ztupený skalpel a začal do toho písku čmárat.  Učení, limud, lamed, --  smysl, podstata, bejt, ---  smysl učení, lamed bejt.   Lamed a bejt psáno takhle לב  tj. učím se, abych poznal smysl (vesmíru, nikoli víry)  znamená to v hebrejštině  srdce. Psáno ale takhle   בל (tj. podstatné je se učit, učení je to podstatné…) – znamená to ve Svatém jazyce jen  zmatek  (bilbul),  Babel a zbytečnost (bal tašchit).