Nic proti Wikipedii. Jenom s Dänikenama se budu asi ještě nějaký čásek vnitřně prát. Informace jsou super, ale vesmír je víc. Je složitější. A nastavený renesančně!! A proto u židů existuje jakási informační trojice. Chochma, Bina a Daat. Spolehlivá vesmírná obrana před Dänikenama z Wikiny. Česky by se těm třem zdrojům informací a poznávání dalo říci : encyklopedické znalosti (chochma), intuice (bina) a skutečné poznání (daat). Ve zkratce Chabad.
Před čím ale tahleta chabad-trojice svoji „rodičku“ - jidiškajt - ubránit nedokázala, je (obrazně řečeno) Trojice „svatá“! Jinými slovy křesťanský antijudaismus. Ten kdysi otevřenou a nezamindrákovanou jidiškajt donutil k tomu, že dnes všem Wiki-Dänikům pšenka zdařile kvete, a to skutečně fest. Jidiškajt po staletích neblahé perzekuce už nemá potřebu sebe samu vysvětlovat okolí, čímž dává prostor jim. A my pak z jejich konviček pijeme třetí a čtvrtý odvar kdysi velice kvalitní „first flash“.
Maličko se na tom také podepsal sklonek devatenáctého století, kdy jsme s objevem páry získali pocit, že teď už vidíme do všeho, o čem jsme předtím neměli ani páru. „Aj padl, padl Babylon, ten velký…“, vniveč přišli všichni Dágonové a Aštarot, přetrval snad jen moloch, a dokonce i stolec papežský se zhruba někdy po Napoleonovi rozkomíhal tak, že to dnes už ani otevřená řeč o sexuálním harašení na prestižních vzdělávacích ústavech ani veletucty kondomů nezachrání. Narodila se nová modla – věda!
Jejích výdobytků se pak zmocňují Dänikeni a sázejí je na Wikinu, odkud pak jiní – říkejme jim kastro-Dänikeni (což je slušné označení těch „bez koulí“) čerpají svoji *chochma. Bez *bina a tudíž s totálně nulovou *daat. Nic proti tomu, záleží na každém, čím se ukájí. Problém nastane, když kastro-Däniken zatouží šířit světlo. To se pak můžete dočíst, že žid nejí vepřové, protože se v horku pouště kazí rychleji a dá se jen udit, nikoli sušit jako ryba anebo bravčovina. A sežeňte tolik dobrého švestkového dřeva mezi cedry, piniemi a akáciemi!! Dozvíte se, že židé trpěli morem o něco méně než křesťanská ulička, protože si z panické hrůzy před rituální nečistotou častěji myli ruce. Což je sice možná pravda, ale bez souvislostí je to jen tupá polopravda – neboť je přinejmenším zapotřebí dodat, že než dojde k rituálnímu umytí, musí být (a zase ne vždy) ruce umyty se stejnou „nerituální“ důkladností , jakou se myjí vědecky moderní ruce nežidovské. Oběti prý přinášely smíření a spásu (na tom stojí pořádný kus světa) a obřízka se šmahem srovnává s obřízkou žen a jejím důvodem není nic jiného, než že je to hygieničtější (pravda) a pohodlnější (blud).
Přitom i sama věda, poté co absolvovala svou dívčí iniciační obřízku, už sama sebe krotí a začíná zjišťovat, že svět, vesmír i člověk vytvářejí neuvěřitelně důmyslný a mnohaforemný eko-systém. Kam patří nejen všechno změřitelné a analyzovatelné, ale i nadstavba a duch. Až do Guttenberga to bez opisovačů nešlo, dneska (díky knihtisku, jehož je Wikina jen prodlouženou virtu-rukou) už každý, kdo disponuje *binou sám pozná, zda se myši rodí ze špíny a kdo opisoval na právech v Plzni. Jenom ta jidiškajt – rezignovavší na vysvětlovaní sebe samotné – se tím pádem bránit nemůže, a tak nás kastro-Dänikeni nezřídka ohromují skutečnými perlami.
Představte si to naruby. Co by asi řekl ten, pro něhož je tzv. „smrt na kříži“ poměrně podstatnou složkou jeho lidského eko-systému na dänikenovský popis: „Vezmete jednoho – pokud možno obřezaného atleta – umístíte ho na dvě příčná břevna v poloze s pokrčenými koleny, rozdrtíte mu kotníky hřebem a rozpaženého (to znesnadňuje ventilaci plic) ho na určitý čas zavěsíte. Vlivem komplikované respirace se mu v plicích začne usazovat voda, takže aby se „neutopil“ musí se na rozdrcených kotnících donutit vzepřít. Ohromná muka!! Pravděpodobně omdlí – tedy do té doby, než ho špatné dýchání opět donutí se postavit. Běžní jedinci to vydrží tak den dva, ti s tužším kořínkem o něco déle, takže když váš už to mučení omrzí, je dobré přerazit jim holenní kosti, aby se už konečně přestali zvedat a plíce se jim mohly cele naplnit nevydechnutou párou. Po úmrtí se provádí kontrola otevřením delikventova boku, odkud by měla vytéci voda a krev. Bude-li v delikventovi navíc přítomen bůh v těle, je to podstatné za námi – a zbytek je už jen o přijetí a vhledu…“ – Sice pravda, ale blud.
Ale o jidiškajt, o rituální nezpůsobilosti, její vnitřní symbolice a třeba i o kašrutu a obřízkách se takovéto dänikenoviny dočtete beztrestně. Znějí možná stejně kuriózně, zasvěceně, poučeně a venkoncem i zajímavě, jako popis popravy ukřižováním, ale zdaleka nepostihují všechno. Všechny elaboráty zpracované jen skrze *chochma, jsou svojí výpovědní hodnotou asi jako držadlo v trolejbusu anebo splachovadlo na klasických dvou nulách. Užitečné to je a záleží venkoncem jen a jen na vás, jestli si pak před jídlem ruce umyjete anebo ne. Ten, kdo je vyráběl, neměl v úmyslu nakazit vás žloutenkou. U některých Dänikenů si ovšem jistý nejsem. Píší, jakoby racionální důvody stačily… Jenomže racio je jen třetina poznání.
Obřízku nelze vysvětlit pouze racionálně a už vůbec ne hygienou. Ani prázdným omíláním patřičných biblických citátů. Je-li to skutečně smlouva (což bezpochyby je!), potřebujeme si „zabinovat“ (pochopit skrze *bina), 1) že se neprovádí v pubertě, jako třeba iniciační ulovení prvního lva někde u masajských dorostenců, 2) že ji původně má provádět vlastnoručně otec dítěte, tedy že nejde o chirurgický zákrok prováděný nějakým náboženským doktorem-obřezavačem, ale že ten táta ( až do doby než se funkce obřezavače – právě pro tu hrůzu z aktu obřízky – vygenerovala jaksi přirozeně) měl ale zatraceně festovní bobky, jestli si svého kluka nezabije, navíc vlastnoručně … 3) Že ten otec byl ve chvíli obřízky do jisté míry ve stejné pozici jako praotec Abraham na hoře Moria, ačkoli patriarcha vedl podle dostupných pramenů plánovaný řez o něco výše. A byl to právě Abraham, kdo tu smlouvu podškrtl jako první a ta smlouva se při podpisu (průchodem mezi poroztínanými obětinami) uzavírala o něčem docela jiném!! Že obřízka je vlastně jen jednou z klauzulí anebo dokonce teprve „dodatkem“ ke smlouvě. Tyto souvislosti pak automaticky škrtají jak hygienu tak iniciační obřady a najednou je eko-systém lidské duše doplněn o rozměr mysteria. A teprve potom přijdou k užitku i informace z Wikiny (nikoli dänikenovské) a trojúhelník je doplněn o nezbytnou *bina. Takže může dojít i ke skutečnému celistvému poznání - *daat. I kdyby nakrásně v první fázi znamenalo jen tolik, že obřízka je mystická, mysteriózní, biblická, tradiční, neodmyslitelná a snad i praktická… Že ji beztak nikdy naplno nepochopíme. Nepochopíme, ale poznali jsme. Sami sebe a tím i svoji ochotu či neochotu přijmout ji anebo odmítnout. A jedině v tomto stavu dokáže být zlobivej adámek, co už v ráji chtěl volit mezi dobrým a zlým, šťastný.
Mimochodem – ale to určitě víte – když se píše o tom, jak Adam poznal svoji polovičku Evu, používá hebrejština sloveso reprezentující právě onen třetí úhel prožitku. Praotec naši pramáti ani „nezachochmil“ ani „nezabinoval“. On ji „poznal“ skrze *daat. Dneska bychom řekli - zapojením celého eko-systému lidských dispozic, včetně mystéria a duchovního rozměru. Ten se, panečku, měl …
(Psáno pro http://www.shekel.cz/ )
