Zvláštní věc.

Domácí pohoda. Mladá žena připravuje večeři a těší se na muže, který se má co nevidět vrátit z posezení s přáteli po tréninku. Dává si záležet. Má ho ráda a s radostí se dívá, když mu chutná. Čeká na pochvalu a vždy se jí dočká, protože vařit umí a ví o tom.

Bytem zní tichá, nevtíravá hudba a slunce barví za oknem stráně do ruda.
Zem voní jarem a rozpukem až do kuchyně a skoro přemůže vůni připravované dobroty.
Všechno kvete do krásy a je to ten jeden z dnů, na které si člověk vzpomene i po létech.
Ve dveřích zachrastí klíče a muž vchází do provoněného bytu.
Usměje se na ženu, obejme ji a políbí.
I ona se šťastně usmívá a dívá se mu do očí.
Společně povečeří a mezi sousty si sdělují své dnešní zážitky.
Po jídle žena sklidí se stolu a muž zatím otevře lahev vína, ze které oběma nalije.
Zamilované pohledy se zkříží, zazní cinknutí sklenek a pohoda toho úžasného večera je téměř dokonána.
Téměř…
Po chvilce se Karolína tajemně zadívá na Tomáše, dumajícího o tom, jestli na těch pneumatikách odjezdí ještě celé léto a pak tiše řekne sametovým altem:“Chci ti něco důležitého povědět miláčku“.
Tomáš vzhlédne, zachytí v jejích očích odlesk sklenky a ještě něčeho, co tam ještě neviděl.
„Vážně?“ zeptá se hlasem, v němž zní očekávání.
„Naprosto vážně“ zní odpověď.
„Povídej a nenapínej mě“ říká baryton s jemným stínem obavy.
„Já……….já čekám miminko“
V hrudi Tomášově zaklopýtá srdce, těsně před zkolabováním vybere výmol a rozběhne se jako splašený chrt: “Cože? Myslíš to vážně?“.
Tomáš Karolínu zná a ví, že různých legrácek mezi nimi proběhne tucty, ale okamžitě vyhodnotí, že ta otázka byla nesmyslná.
To ostatně stvrzují i oči laně, které na něho hledí s něhou a hlavně pýchou.
„Je to potvrzené už i od lékaře“ zazní s úsměvem.
Pomalu mu dochází, že bude táta.
Postaví se, obejde stůl, za kterým i Karolína vstává a láskyplně ji objímá.
Jejich srdce tepou v jednom rytmu a oba se chvějí tak, že nevydrží stát.
Tomáš Karolínu zvedne v náruči a beze slova ji odnáší do ložnice, kde jí dlouho šeptá slova díků, lásky, oddanosti, radostných plánů a nakonec vášně.
Karolína opětuje naprosto vše, takže celý večer skončí něžnostmi po dlouhém milování.
Nakonec usínají schouleni jeden v druhém, jako okvětní lístky růže stolisté.
…………………………………………………………………………………………………………
Stejné město.
Tatáž ulice.
Ten samý dům.
Tentýž večer.
O dvě patra výš stejný byt.
Domácí pohoda.
Mladý muž připravuje večeři a těší se na ženu, který se má co nevidět vrátit z posezení s kamarádkami po step aerobiku.
Dává si záležet.
Má ji rád a s radostí se dívá, když jí chutná.
Čeká na pochvalu a vždy se jí dočká, protože vařit umí a ví o tom.
Bytem zní tichá, nevtíravá hudba a slunce barví za oknem stráně do ruda.
Zem voní jarem a rozpukem až do kuchyně a skoro přemůže vůni připravované dobroty.
Všechno kvete do krásy a je to ten jeden z dnů, na které si člověk vzpomene i po létech.
Ve dveřích zachrastí klíče a žena vchází do provoněného bytu.
Usměje se na muže, obejme jej a políbí.
I on se šťastně usmívá a dívá se jí do očí.
Společně povečeří a mezi sousty si sdělují své dnešní zážitky.
Po jídle žena sklidí se stolu a muž zatím otevře lahev vína, ze které oběma nalije.
Zamilované pohledy se zkříží, zazní cinknutí sklenek a pohoda toho úžasného večera je téměř dokonána.
Téměř…
Po chvilce se Michal tajemně zadívá na Kláru, dumající o tom, jestli v těch lodičkách opravdu půjde na výstavu Hieronima Bosche a pak tiše řekne sametovým barytonem:“Chci ti něco důležitého povědět miláčku“.
Klára vzhlédne, zachytí v jeho očích odlesk sklenky a ještě něčeho, co tam ještě neviděla.
„Vážně?“ zeptá se hlasem, v němž zní očekávání.
„Naprosto vážně“ zní odpověď.
„Povídej a nenapínej mě“ říká alt s jemným stínem obavy.
„Já……….já čekám miminko“
V hrudi Klářině zaklopýtá srdce, těsně před zkolabováním vybere výmol a rozběhne se jako splašený chrt: “Cože? To myslíš vážně!?!“.
Klára Michala zná a ví, že různých legrácek mezi nimi proběhne tucty, ale okamžitě vyhodnotí, že ta otázka byla nesmyslná.
To ostatně stvrzují i oči oddaného setra, které na ni hledí s něhou a hlavně pýchou.
„Už je to potvrzené i od lékaře“ zazní odnaproti.
Pomalu jí dochází, že bude táta.
Postaví se, obejde stůl, za kterým i Michal vstává a láskyplně ji chce obejmout.
„Ty HAJZLE!!!“ vypálí mu facku jako barák a nalomí nosní přepážku.
Jejich srdce tepou v jednom rytmu a oba se chvějí tak, že asi nevydrží stát.
Ale zvláštní věc se děje.
Klára vůbec Michala nezvedne v náruči a už vůbec jej beze slova neodnáší do ložnice.
Ani krátce nepoděkuje, natož aby tak činila šeptem.
Řve jako fůrie, ale nejsou slova lásky, oddanosti, ani radostných plánů.
Dokonce ani na vášeň a polibky nedochází a Michal mírně znejistí.
Klára sejme příborovým nožem jeho milovaný právě kvetoucí kaktus, rozbije o Michalův obličej talíř od večeře, což nevydrží jeho brýle za patnáct tisíc a jejímu muži pomalu dochází, že snad ani celý večer neskončí něžnostmi po dlouhém milování.
Jak říkám-ZVLÁŠTNÍ VĚC…
……………………………………………………………………………………………………........
Michal nedbá na újmu na zdraví ani na kaktusu, protože má svou jistotu.
Miluje Karolínu už půl roku a teď ona nosí pod srdcem jeho dítě.
Změnil priority a teď už jen šlo o to nějak přežít výstup s Klárou.
Ráno volá Michal Karolíně o dvě patra níž hned po tom, co Klára opustí zdemolovaný byt s prásknutím dveří:“Ahoj, tak co-už jsi mu to řekla?“.
Ze sluchátka se ozve uvolněný smích a pak zazní:“Jasně, že řekla“
„No a co on na to?“
„Coby? Je šťastnej.“
„Šťastnej??? Že se mnou čekáš dítě?“
Po chvíli mlčení, která Michalovi klidu nepřidá, je konečně vysloveno: „Bude to Tomášovo dítě Míšo….“
S Michalem se všechno zatočí: „Jak to? Vždyť vy jste spolu nemohli…“
Karolínin hlas o poznání chladne: „Prostě se nám to podařilo a teď spolu čekáme miminko-stačí?“
Michalovi se zatočí hlava a nejdřív nechápe, co se to vlastně děje.
Po chvíli mu dochází, jak byl napálen, ale ještě se pokusí naposledy zaútočit: „A co zkouška paternity?“
„Pokud se pokusíš o dítě bojovat, udám, žes mne znásilnil a výhrůžkami donutil k mlčení“
Michal zlomeně rezignuje: „Takže ty chceš celou dobu být s ním? Proč jsi mi to udělala?“
„Protože Tomáš by mne nepodvedl…jeho miluju a s ním budu mít rodinu“
„Tak to ti teda pěkně děkuju. Já to Kláře řekl taky a je konec“
Karolína zvážní a pak řekne „Mlčeti zlato. Já ti nic neslibovala“.
………………………………………………………………....
Inu-zvláštní věci…