Selský rozum existuje a vítězí. Bohužel jen za oceánem.

Američané mne příjemně a neočekávaně překvapili - gratuluji. Řekl bych, že srovnání Trumpa se Zemanem neobstojí. Já si myslím, že u Trumpa byla arogance mnohem víc, než u Zemana, strategickým prvkem kampaně. 

 On je sice Trump od přírody arogantní dost, ale u něho je to do jisté míry dáno tím, co je za ním. 
U Zemana je to příroda. Věřím tomu, že teď už od této strategie americký prezident ustoupí, protože splnila svůj účel a z něho se stane pragmatik, který (na rozdíl od Zemana) bude skutečně pracovat na tom, aby rozdělenou Ameriku spojil. Velkou část svých ambicí si teď splnil a saturoval své ego. Nakrmené ego je spokojené, může spokojeně trávit a přemýšlet o budoucnosti konstruktivně. 
Zemanovo ego je bezhraničně nenažrané, neukojitelné a trpí sebestřednou obsedantní psychózou, takže jej neustále musí krmit svými trapnými pokusy o bonmoty (kdysi úspěšnými a občas i vtipnými), pomstychtivostí, urážením oponentů, lhaním a spoustou dalších negací. 
Gratuluji Američanům i Trumpovi, protože si myslím, že on je menším zlem ( a možná skutečnou nadějí pro pozitivní změny), než by byla socialistická Clintonová v Bílém domě. 
Jsem rád, že jsem se mýlil v prognóze, že:"...se bohužel nedozvíme, jak by to bylo, kdyby vyhrál Trump a budeme jen smutně sledovat, jak spolehlivě bude fungovat Hilary na provázcích loutkovodičů....".

Mimojiné jsem také rád, že snaživý prezident Obama velice utřel ... ústa.

S odstupem:

Když si tak zpětně proberu posledních pár dní...

Bylo mi líto, že Trump nemá šanci vyhrát, protože "lid" bude zase slyšet na ty socialistický kecy a že to bohužel dostane zase Obama s Hilary.
Že se měl trochu mírnit a myslet na to, jak jeho projev působí na voliče.
Že měl v jednu chvíli docela slušnou šanci a jeho preference se začaly opravdu zvedat - pak se to zase otočilo.
Že je pro voliče asi opravdu moc velkej rafan a navíc mu musej nutně proletáři závidět ty miliardy.
Že se rozbředlost americký politiky ještě víc rozbředne a bude z ní ještě větší sračka.
Že americký feministky asi poletí za pár tejdnů na Mars s pauzou na Měsíci.
Pak se probudím, po chvíli zapnu televizi a já čumím jak Alča v říši divů, protože je všechno jinak.
Trump s převahou vyhrál, přišel, rozumně a státotvorně promluvil.
Pochválil všechny kolem, kromě sebe, poděkoval, nabídnul vizi a slíbil práci. Snad jen s tím zdvojnásobením ekonomického růstu to zní trochu megalomansky.

Uvědomil jsem si, po kolika letech mám radost z toho, jak dopadly volby. 
Že jsem lidi podcenil.
Že to všechno nakonec možná bude mít smysl, směr ke změně a reálný výsledky.
Že průzkumy jsou jen a jen blafání tmářů a ještě za prachy.
Že to je děsně fajn a že si tenhle den budu pamatovat.

A pak mi spadla brada, když jsem si uvědomil proč to tak všechno je.
Protože to byly volby v Americe a ne u nás.
Takže vlastně (slastně) parazituju na radosti jiných, kteří si ji zasloužili.
Nojo...ale tak jim to aspoň ze srdce přeju a nezávidím.
Nebudu číst kyselý hrozny Jardy Hutky a budu v očekávání věcí příštích.
Aspoň tam někde v dálce se na ně můžu tak nějak platonicky těšit :-).

Přeju lidem v USA lepší časy, trpělivost a úspěch.