Jedná se o atmosféru, motivaci a dění na rybářských závodech v disciplíně LRU Feeder. Snad to bude srozumitelné i pro nezasvěcené:-).
Čelákovice
Jak jsme to nevzdali.Jak se tak blížilo první kolo feederové ligy, měl jsem čím dál častěji svíravé pocity a vůbec se cítil stísněně.Celou zimu jsme s Technikem řešili, jestli novou sezonu vůbec jako závodníci podstoupíme a to z několika důvodů:1)Syndrom závodnického vyhoření – není se celkem už co učit, nedá se čekat žádné převratné překvapení, co se vod týče, podivná společenská situace, atd.2)Deziluze po předešlých sezónách – když budu mluvit za sebe, tak loňská sezona byla pro mne naprosto strašlivá.Nasbíral jsem tolik nul, že jich bylo asi víc, než v součtu od začátku mého závodění a např. za všech osm závodů 1. ligy, jsem chytil dohromady 5 (slovy pět) ryb.Přesto jsme měli ještě před posledním kolem šanci na bednu, ale významně jsem se podílel na jejím odchodu dalšími dvěma nulami.Děs a hrůza.3)Ztráta motivace – pohárů je doma dost a dost, na významné pohárové mety se ale nějak už víc, než dva roky nedaří dosáhnout.
Diagnostikoval jsem u sebe značný nezájem o závody, ale i o feeder, jako rybolovnou techniku.Na jaře jsem začal jezdit sice na ryby, ale feederové pruty se na vzduch vůbec nepodívaly a zůstaly ve futrálu tak, jak jsem je tam v Počáplech znechuceně nastrkal.4)Finanční situace – od podzimu bylo silně cítit, jak se snižuje kupní síla lidu a projevilo se to jednoznačně na tržbách. Člověk ale musí ve stejné výši platit zaměstnance, nájmy, pojistky, daně, odvody a další poplatky, takže s překvapením zjišťuje, že milionářskou daň zřejmě platit jako jedinou platit nebude muset.Vzhledem k tomu, že najezdím za rok ze všech závodníků asi nejvíc km (letos na ligu určitě), protože mně se nestane nikdy, abych nenajel aspoň 400km, stává se závodění o to nákladnějším a ostatní věci, jako je krmení, živá, atd., jsou podružné.5)Další očekávané utahování pravidel a komplikovanost jejich dodržování.To se ostatně děje každým rokem, že se jedna tlupa mantinelů snaží přesvědčit druhou tlupu mantinelů, že jejich pravidla jsou lepší.Nejsou-tak ať si každý může vybrat. Už mne unavuje se dohadovat o něčem, co si vzájemně nikdy nevysvětlíme a konkrétně mne každý další náznak umenšování svobody volby celkem slušně štve.6)Pája, kterého jsme loni na jaře konečně potřetí úspěšně udali (oženili),-viz. reportáž se nám neprozřetelně vzápětí rozmnožil a přibyly mu povinnosti i výdaje, takže ohlásil přechod na post náhradníka – což je pochopitelné.
Takže jsme měli starost o to, koho vezmeme na jeho místo. Jednoznačně jsme si řekli, že nevezmeme každého a pokud nebude k dispozici člověk, který by nám vyhovoval jak lidsky, tak závodnicky, tak to zabalíme.)No a tak jsme měli o čem debatit a přemýšlet.Nakonec jsme se se zřejmou nechutí usnesli, že to teda ještě zkusíme a to rovněž z několika důvodů:1)Skončili jsme přes mé mizerné výsledky loni pátí a opustit ligu jen tak, to se nám úplně nechtělo. Kdybychom spadli do divize, tak by vůbec nebylo, co řešit.2)Oslovil nás poměrně významný sponzor, což nás potěšilo a zahřálo na duši.Navíc chytat pod značkou SHAKESPEARE, to je pro nás skutečně prestižní záležitost a já osobně bych pod žádnou jinou momentálně s větší chutí nechytal.
Dobře si pamatuju, jaká pro mne byla svátost, když jsem si na Škole v přírodě v deváté třídě na Lipně urval "od huby" z kapesného skoro polovinu peněz a koupil si za 21 Kčs sadu tří splávků (jeden dokonce fosforeskující) – mám je dodnes, jako relikvii.Když jsem zahajoval po asi sedmileté pauze (vojna, ženský, alkohol…)ve dvacetiosmi letech druhou fázi rybaření (komplet i se zkouškama pro získání ryb. papírů), bylo jasné, co si vyberu za pruty.Byly to 3m teleskopy SHAKESPEARE a sloužily řadu let bez chyby. Pak mi na rybách jeden kdosi ukradl a druhý střežím, jako v hlavě oko.O starých anglických navijácích ani nemluvím – ty sbírá kdekdo.Navíc vím, že v posledních letech jdou především pruty Shakespeare výrazně nahoru s kvalitou a to přesto, že ceny jsou velice příznivé.Tak jsme si řekli, že tohle skutečně stojí za úvahu.3)Zjistil jsem, že je volný hrabě Seleke (Petr Sládek), což je fajn parťák, mistr republiky v teamech a vůbec velice vhodný adept.
Navíc – ten se rozmnožil už před rokem a půl, takže závody zvládne odjezdit, tak jsem ho oslovil a on bez váhání souhlasil, protože naše vztahy jsou už několik let nadstandardní.Víc důvodů se nenašlo, ale shodli jsme se s Technikem (Jirka Smutný), že do toho tedy půjdeme.
Jak řekli – tak udělali.Domluva se sponzorem proběhla celkem v pohodě, takže jsem přejmenoval team Azberů na Shakespeare Feeder Team, poslal startovné a bylo.Teď už jen:“Děj se bůže volí“- jak jednou řekl jeden můj podnapilý kamarád, kterého na jízdách Military crossu posadili do „Jeep Willys“ ráno na sedadlo spolujezdce a vrazili mu itinerář, do kterýho čuměl, jako husa do flašky.Držel ho totiž vzhůru nohama a vůbec to nepostřehnul…
