Zvláštní historka se odehrála v mém obchodě před pár dny. Přišel tam neznámý muž a ptal se, jestli má tento obchod stále stejného majitele, jako zhruba před deseti lety.
Když mu to bylo personálem potvrzeno, tak sdělil, že v té době v tomto obchodě ukradl věci, které teď jde vrátit.
Vyskládal z tašky na pult asi sedm cédéček. 2x bluegrass Bill Emerson a 5x cd od Roberta Křesťana a Druhé trávy. K tomu přidal jednu sopránovou flétnu a řekl, že ukradl ještě jednu, ale tu už nemá. Zeptal se na její přibližnou cenu a pak na pult položil za ni peníze.
Celkem toho bylo cca za 3500kč.
„Tak promiňte. Na shledanou“ zaznělo a zloděj odešel.
Když mi to prodavačka vyprávěla, tak jsem byl podobně zmaten a překvapen, jako ona.
Přemýšlel jsem o tom, co toho člověka k tomuto činu přimělo.
Stalo se v jeho životě něco tak zásadního, že po deseti letech se v něm probudilo vědomí takovým způsobem, že ho to zvedlo a přimělo takto konat?
Nebo na ty věci deset let doma koukal a měl ze sebe celou dobu špatný pocit? Nebo se někomu svěřil a při rozhovoru v něm dozrálo rozhodnutí, že tohle může napravit a tedy to udělá?
Taky jsem přemýšlel, co bych udělal, nebo řekl, kdybych tam v době jeho příchodu byl osobně.
Asi nic. Jen bych na něho koukal s překvapeným výrazem neschopen slova. Až později by mne asi napadlo, že jsem se ho mohl zeptat na to, proč kradl a proč pak vracel.
Ukradli mi v obchodě už spoustu věcí včetně tří mých mobilních telefonů, kytary, dalekohledů…atd., ale vrátit nikdy nikdo nic nepřišel.
Taková prostá, i když zvláštní historka, kterou ale zkrátka nevymyslíš.
Každopádně mne to celé potěšilo jednak proto, že se mi nějaké věci vrátily (o jejich nepřítomnosti jsem se nikdy nedozvěděl), ale hlavně proto, že se nějaký cizí zloděj sám od sebe rozhodl, že být zloděj, je špatné (nebo si to tak intenzívně uvědomil, že to s ním zacvičilo) a šel s tím něco udělat.
O jeho důvodech se asi už nikdy nic nedozvím a nedozvím se asi ani to, jak se potom cítil a jestli mu vrácení lupu nějak pomohlo.
Škoda. Jsou holt věci v životě lidským…
