Dezerce

Předesílám, že skutečně není ničí povinnost, číst mé texty.Stejně tak, jako není má povinnost psát je tak, aby se komukoli zalíbily. Musím říci, že mne naopak uspokojuje kritika některých respondentů, protože z jejich písemného projevu mám dokonale konkrétní pocit: "Nechtěl bych mít stejný vkus, jako oni" Naprosto upřímně...Tato básnička vyvolá tuto reakci-bude konstatováno, že mám pravdu nejen v tom, že mne invence opustila, ale že mne dokonce nikdy nenavštívila.Budu vtipně a "soustrastně" politován a bude mi porazeno, abych se věnoval něčemu užitečnějšímu:-)).Marně-baví mne škodit lidstvu tímto bestiálním způsobem. P.S.:Skutečný perex:Chtěl jsem napsat verše, ale vyhořela mi inspirace a nebyl jsem toho schopen.Tak jsem je napsal právě o tom.Jak říká můj kamarád (hudebník) Jarda Samson Lenk:"Když na podiu máš okno, tak je nejlepší okamžitá pravda-prostě řekneš lidem na plnou hubu, co cítíš a jak ti je".

Kam jste se poděly vy z hloubi duše

verše,jež těšily jste můj svět?

Náhle jste vzdáleny jak zvuky z buše

a mě se nedaří,co dřív šlo hned.

Proč jste mne zradily,k jinému zběhly?

Vždyť jste mé,nemůže vás druhý psát!

Ten pocit vnímám,jak hrot tupé jehly

bodá mne do srdce,do míchy snad.

Vy jste mou prací a mou tichou radostí

zvykl jsem si,nechci už bez vás být.

Jak vaší přízni mám učinit zadosti?

Přijďte a vezměte s sebou můj klid.

Přece aspoň vás si,řekl bych,zasloužím

když už ne štěstí,ne naplnění.

S vámi si zalétám,zasním a zatoužím

po věcech,jichž pro mne zřejmě není.

Tak se mi vraťte mí tuláci zdaleka

a já vás dál budu šeptat řekám.

Nejde mne nechat-samotného člověka

vždyť já na vás věrně v nocích čekám.