2010 Expedice Brazílie-Amazonie. DÍL ČTRNÁCTÝ-Arapaima Gigas

Ráno jsem se probudil nepříjemně brzo, což znamená asi tak po čtyřech hodinách nekvalitního spánku. Spal jsem na zemi na nějaký usmolený matraci s kusem hadru přehozeným přes sebe a se svýma svrškama pod hlavou, protože Ali-Porco Granje je skutečně luxusní hostitel.

Honza spal sice na kavalci, ale jinak to samý.Tak jsem vstal a šel na záchod, protože jsem věděl, že na něj stejně budu muset ještě několikrát a že o něj bude bitka, protože sračka nás moc neopouštěla od tý doby, co jsme na barce dopili cassasu a neměli žádnej dezinfikátor na střeva.

Asi po hodině se začali probouzet ostatní a tak jsme se různě střídali na záchodě a ve sprše.K snídani nebylo nic, protože nás nenapadlo si něco koupit a Porco byl prostě k ničemu.Tak jsme se chystali vyrazit na arapaimu s tím, že Lani s námi nepojede, jak anoncovala.Najednou si mě vzala stranou a povídala, že se mnou chce jet a pak i jít do hotelu, než odjedeme (odletíme).Trochu jsem se divil,ale souhlasil jsem.Nicméně to znamenalo, že nás pojede v pick-upu šest a teda na zadní ne moc široký sedačce čtyři.

Já seděl jako největší vedle řidiče, ale vzadu si to teda museli všichni bez rozdílu slušně vytrpět, protože cesta trvala hodně přes hodinu.Navíc Porco jezdí jako skutečný prase a nevím, jestli nás chtěl ohromit svým autem, což byl dost novej a velkej pick-up Nissan, ale mne teda neuchvátil ani v nejmenším a Aliho způsob šoférování už vůbec ne.Stupidní styl brzda-plyn, předjíždění v nepřehledných úsecích a machrování na starší a menší auta-prostě debil.My jsme si s klukama komentovali jeho um a docela jsme se na jeho účet pobavili, i když on si zřejmě myslel, že je za pašáka.Několikrát jsem po cestě Aliho upozornil, že jsme nesnídali a že chceme zastavit.Minuli jsme několik občerstvoven a on stále tvrdil, že zná tu nejlepší.Když jsme k ní dojeli, tak byla zavřená a další už po cestě nebyla.Zase jsme ho milovali o něco víc…Když jsme dorazili na místo, našli jsme trochu větší chatrč se zastřešenou halou.Na stromě visela stažená kůže z arapaimy a vypadala dost působivě, tak jsme si s Honzou z ní vyškubali každej hrstku šupin.

Na trhu je prodávají trhovci na peníze a ještě jsou nehezky počmáraný.Zřejmě umění...Jakmile jsme vylezli z auta, kde běžela klimoška, vypuklo peklo.Všechno nás začalo ukrutně svědit, ale žádný hmyz nebyl vidět.Asi to byla alergie na slunce, která se v tropech někdy vyskytne neočekávaně, pokud je sluneční svit něčím specifický-třeba zkombinovaný se smogem.Dá se tomu uniknout jen úplným zahalením, a nebo pobytem ve vodě.Museli jsme to tedy vydržet a tak jsme rychle navázali pruty a vydali se pěšky k vodě, která byla vzdálena asi kilometr.Ve městě jsme před tím nakoupili olova a háky a náš hostitel, kterému voda patřila nám dal několik ryb, které jsme naporcovali.Nebylo v čem je odnést, tak jsem na všudypřítomném smetišti vzal dvě petlahve a uřezal jim hrdla.Šli, jsme pak kus cesty terénem, kterej mi velice připomínal zmenšeninu Grand Canyonu a to jak vodou vymletým kaňůnkem, tak i barvami a tvary vymletin.

Když jsme dorazili k vodě, tak se dostavil šok.Takovej kravál jsem u vody nezažil.Arapaima má žábry i plíce a když se zvedne na hladinu k nádechu, tak při tom udělá značný kravál-asi jako když zaloví dost velkej sumec, nebo hodně velkej bolen.No a tyhle rány a kola po nich bylo vidět každou chvíli.Místo s přístupem k vodě tam bylo jen jedno, tak jsme se dohodli, že se vystřídáme a první nastoupil Roman.Nabodl na hák podkovu z ryby a nahodil.Ryby byly kolem aktivní, ale nástrahy si nic nevšimlo víc, než půl hodiny.Zkoušel několikrát přehodit, ale pak mi znechuceně předal prut s tím, že radši zkusí vláčet a šel na roh, kam se dalo také k vodě dojít.Chvíli vláčel a najednou se mu vyvalila Arapaima přímo pod nohama asi dva metry od břehu a zrovna pěkná, takže ta rána stála za to.Roman okamžitě hlásil, že se tak leknul, že si může jít vyměnit prádlo…Já jsem zatím nahodil sumčák, kde bylo jen olovo a hák s kusem ryby.Okamžitě po dopadu na hladinu se udělala vlna a následoval brutální záběr a souvislý těžký tah.Seřídil jsem brzdu a nechal rybu jít přes brzdu-ale se značným odporem šňůry.Po několika vteřinách (asi tak 15 s) se ryba vypnula a byla pryč.Stejně mi adrenalin stříkal i ušima, takže jsem nadšeně a vzrušeně řekl, že jsem nespotřeboval žádnej čas a tak to zkusím ještě jednou.Nabodl jsem další nástrahu, protože tu původní podkovu si nějaká vodní příšera právě servírovala u dna na desertní talířek a především se spokojeným úsměvem.Nahodil jsem do stejného místa a vzápětí přišel opět záběr o stejné síle a zuřivosti.Tentokrát jsem nechal cívku volnější a brzdil ji podle citu rukou.Trvalo několik minut, než jsem byl schopen rybu zastavit a získat nějaké metry.Následoval další výpad a odvíjení.Ryba je to hodně silná a bojovná.Nevzdává se až do konce.Zatím bylo velice nerozhodně a já se modlil, aby se nevyhákla.Háku i šňůře jsem poměrně věřil a doufal jsem, že neselže ani mezičlánek mezi prutem a sandálema.Ryba bojovala nesmlouvavě a z levé strany vody se přemísťovala postupně doprava.Bohužel uprostřed vyčníval z dna kůl a já cítil, že to bude velká komplikace, pokud ryba zajede za něj.Hrozilo dost značně, že se kolem kůlu omotá a to by dobře nedopadlo.Naštěstí jsem si ale vzpomněl na jednoho statečného lovce a uvědomil si, že není nic snazšího, než ke kůlu doplavat, šňůru přeříznout a pak ji zase mimo kůl svázat, protože ten statečný rek toto provozuje pod potopenými kmeny na nádech.Nakonec jsem ale arapaimu otočil a tak byl možno ji zdolávat normálně.Dostal jsem ji nakonec ke břehu, kde začala neskutečně řádit a nebylo možno ji zachytit do boga-gripu.Podal jsem prut nahoru na břeh Honzovi a chytil pletenku do ruky, abych rybu dostal do boga-gripu.Následoval takový výpad, že kdybych s ním nepočítal a našponovanou šňůru nepustil, tak by mi v pohodě přeřízla prsty.To se opakovalo asi 4x.Nakonec jsem tlamu do boga-gripu dostal a snažil se rybu povytáhnout z vody kousek na břeh, abych ji mohl zbavit háčku.Okamžitě tak zabrala, že jsem cítil, že ještě kousek a vyškubne mi kloub z ramene.Boga-grip se totiž na rozdíl od šňůry pustit nedá, jelikož je připoután k ruce…Po chvilce se mi podařilo rybu přece jen vyháčkovat, a abych ji netrápil, tak jsem s ní ani vůbec nepózoval a hned ji vypustil do vody.

Fotky proto nejsou nijak kvalitní ani pěkné, ale mně šlo opravdu o to, abych rybě neublížil.Všemu přihlížel na břeh přišedši séf vody a po vypuštění ryby pozoroval bedlivě hladinu.Asi po dvaceti vteřinách se několik metrů od břehu vyvalila z hlubiny obří bublina a on nám oznámil, že arapaima to má za sebou…:-(((Nechtěl jsem tomu věřit a ptal jsem se proč????Celé zdolávání trvalo tak čtvrt hodiny a já se skutečně snažil rybu vůbec nepoškodit.Vysvětlil nám, že při velké námaze se stane, že se jí nějak pohádají ty dva dýchací systémy a ona zkolabuje-padne.

Bylo i z toho do breku a měl jsem po náladě.Porco Granje se pak kus od břehu potápěl, až ji našel a vytáhl na břeh.

Bylo mi z toho tak smutno, že mne ani nenapadlo se s ní nechat vyfotit, i když už to bylo jedno, protože už bych jí neublížil.Ali ji naložil na kolečko a vezl ji k domu s tím, že bude zpracována na maso.

Pak nastoupil Honza a hned po náhozu měl taky okamžitě záběr, ale nedobře přivázaný háček po chvíli z pletenky sklouznul a ryba byla pryč i s piercingem.Další záběr už se nedostavil a tak jsme asi po další půlhodině skončili, protože se do nás pustili ještě kousaví mravenci.

Já byl šťastnej, že jsem arapaimu chytil, ale zároveň nešťastnej z toho, že to nakonec nepřežila.Když vidím některé záběry s arapaimami a pózování s nimi, tak je mi jasné, že lovci si s jejich přežitím starost nedělají a že ty ryby s největší pravděpodobností na přežití šanci nemají-ale to pochopitelně divákovi zůstane utajeno a budou znít sladký kecy o starostlivosti.Vydali jsme se zpět k autu a v přístřešku nám Lane uvařila tu hroznou sladkou brazilskou kávu.

Neměli jsme vodu a tak vytáhla z lednice umolousanou petku s mlékem-neznámo jakým.Honza se znechuceně odvrátil, ale moje žízeň byla silnější, než obava z hygieny a tak jsem do sebe vyklopil asi půl litru na jeden zátah.No co – dyzentérii už jsem měl tak jako tak a prostě jsem to neřešil.Pak za náma pod střechu přišly strašně legrační, perličky a chtěly se buď kamarádit, nebo loudily něco do zobáku leč, my byli sami hladoví a těšili jsme se na odpolední snídani.

Po zpracování arapaimy, ze který si nenažranej Porco Granje koupil celou půlku jsme konečně nalezlo do auta a chudáci vzadu se museli zase narvat dovnitř, abych já je z venku zabouchnul.Klimatizace-to je vynález!!!Cestou jsme konečně zastavili na snídani a tím srovnali hodnoty v těle, protože mně už kontrolka svítila asi pět hodin.Dojeli jsme k Alimu a došlo na doplacení částky za služby Alimu-za celou dobu.Byl to pěknej balík, kterej jsme nejdřív museli vyzvednout v bance a radši jsme tam šli zase všichni, protože v Brazílii s velkým balíkem peněz o samotě je to často hodně o kejhák.Snažil jsem se s Alim licitovat o ceně, ale nakonec se ho podařilo sunat jen o pár stovek přesto, že jsme poukazovali na téměř permanentní nepřítomnost profesionálních průvodců atd..Navrhoval jsem, že mu prostě tolik nedáme, ale Roman vyslovil obavu, že by nás mohl někde natřít a my že bychom nazítří nemuseli taky z letiště odletět….tak jsme zaplatili.Jen jsem mu dal podmínku, že nás ještě odveze do hotelu, což splnil a tak jsme se s ním konečně rozloučili.Já mu v autě řekl, že jsem na lodi pohřešil svůj americkej nůž Colt, kterej si několikrát prohlížel se zalíbením a že tam někde musí být.Řekl s úsměvem, že mi ho do příští sezóny nabrousí-jasně, že ho ukradl.Stejně tak jsme zjistili, že nám každému chybí tak 3-4 woblery, který jsme třeba ani nevyndali z krabic, takže ty nám čórnul taky.Hajzl jeden zasranej!Byl jsem docela rád, když nám zmizel z očí, protože s tím člověkem už se moc potkat nechci.Hajzl, kterej nedrží slovo a ještě krade, to je opravdu skvělej obchodní partner i hostitel.

Na pokoji, kam jsem propašoval i Lane, jsme se vysprchovali a zalehli do postelí.Honza do jedný a já s Lane do druhý.Absolutně nevinně.Za chvíli jsme byli všichni tuhý, jako biftek.