Měl jsem letět z Cebu do Manily a pokračovat navazujícím letem do Vídně. V Manile měla být pětihodinová pauza. Když jsem v Cebu (Mactan) přišel na letiště, nevěřícně se dívám na tabuli. "Canceled". Doprovázející kamarádka mi říká: "Varovala jsem tě. Vnitrostátní lety se často mění."

Dívka na přepážce mi skutečně potvrdila, že let je zrušený, ale že můžu letět dalším za hodinu a hned mě přeobjednala. Za zrušení letu jsem dostal balíček s kuřecím prsem a rýží.

Doloudal jsem se k bráně a čekal. Po hodině se stále nic nedělo a já zneklidněl. Stále mi znělo v uších, co mi řekla kamarádka: "Manilské letiště je velké. Mezi terminály jen tak rychle nepřejdeš. Musíš si vzít taxík!"

Dvacet minut po plánovaném odletu naběhlo několik zaměstnanců letuiště a začali nám příručním metrem přeměřovat palubní zavazadla. Stálo nás tam asi dvě stě.

Konečně jsem vzlétli. Vypočítal jsem si, že mám na přestup asi 15 minut. Co budu dělat v Manile? Na konci dovolené už mi moc peněz nezbývalo. Doma už mě čekaly povinnosti hned následující den po příletu. Na parkovišti u vídeňského letište by mi doběhl zaplacený čas ...

Letadlo začalo klesat. Pod námi se objevila 14milionová Manila. Už jsem věděl, že odlet mám z terminálu 3. Čas na přestup se zmenšil na 10 minut. Vběhl jsem do haly. Kde to jsem? Byla noc, skoro prázdno. jen uprostřed uklízeč s koštětem. Vybafl jsem na něho:

"Kde je terminál 3?"

"Sir, jste v terminálu 3."