Projekt Sandtnerová: Resty z mojí vesty (227-230)

Jednou za čas se nahromadí ty recepty, které se mi prostě nechce psát, nebo se jimi jakkoliv zabývat. Jsou to resty z minula, které jsou buď nenafocené, nebo se mi nepodařily, nebo zkrátka nejsou úplně super lákavé.

Určitě to taky znáte. Dlouho se do něčeho snažíte dokopat, neustále to odkládáte. Hrnete to před sebou jako rolba. Tak dlouho, že vás to až straší ve spánku. Tak dlouho, že už jste na sebe naštvaní, jak můžete být tak neschopní! Až pak přijde den, kdy se prostě hecnete a všechno to najednou uděláte. Zjistíte, že kdybyste to udělali už dávno, ušetřili byste si to otravné mučení a vše by mohlo být už daleko za vámi. Vždyť to bylo hotové za chvilku! A navíc mě to vlastně docela bavilo! No a tak je to pořád. Hrneme před sebou ty úkoly, do kterých se nám nechce, přitom pak přijde tak skvělá úleva. Takže tady je moje úleva:

Špenátové tašky (227):

Ingredience: 30 dkg vařených brambor, sůl, 15 dkg mouky, 2 žloutky, mouka na vál

Nádivka: 25 dkg čerstvého špenátu, sůl, 1 dkg másla, 2 dkg mouky, pepř, 1 dkg cibule nebo 1 stroužek česneku.

Do opraných, vařených, prolisovaných brambor přidáme na vále mouku, sůl, žloutky a vypracujeme jemné těsto. Těsto vyválíme na pomoučeném vále, nakrájíme čtverečky, plníme je špenátovou nádivkou, přeložíme v trojhránek a zakrojíme. Tašky vaříme ve slané vařící vodě 5-7 minut. Pak je cedníkem vyndáme a dobře okapané polejeme rozpáleným máslem a posypeme smaženou strouhankou.

Nádivka: Očištěný, opraný, povařený, dobře okapaný špenát jemně usekáme.  Žlutou máslovou jíšku malinko zředíme vodou ze špenátu, opepříme, osolíme, přidáme utřený česnek nebo strouhanou cibulku a chvíli dusíme. Prochladlou nádivkou plníme těsto.

Moje poznámky:

Lepilo se to, patlalo se to. Celkově nic moc. Lepkavé, slizké to bylo. Asi jsem použila špatné brambory, nebo já nevím, asi jsem si to představovala jako Hurvínek válku. Teplé byly zkrátka opravdu slizké. Studené byly docela dobré, musím přiznat. Takže asi si je někdy budu muset zkusit ještě jednou, v nějaké lepší konstelaci hvězd, protože bych je nerada zatratila, ale první pokus teda vážně nic moc…

Nové brambory s tvarohem (228):

Ingredience: 1 a ½ kg brambor, sůl, kmín, zelená petržel, 5 dkg másla, 3 dkg tvarohu

Nové brambory (rohlíčky) oškrábeme, vypereme a dáme do vařící vody vařit s kmínem a zelenou petrželí. Vařené dobře okapeme, polijeme máslem, posypeme strouhaným tvarohem, který můžeme ještě povrchu pokapat škvařeným máslem.

Moje poznámky: Miluju rohlíčkové brambory s tvarohem. Já si k tomu dala Cottage, páč mi k tomu chutná.

Palačinky s tvarohem (229):

Ingredience: 15 dkg hladké mouky, citronová kůra, sůl, 1 vejce, 1/4l mléka

Nádivka: 3 dkg másla, 6 dkg cukru, 2 žloutky, 30 dkg tvarohu, vanilka, citronová kůra, ze 2 bílků sníh, 4 dkg hrozinek

Na zalití: 1/8l mléka, 1 žloutek, 1 kostka cukru

Do mísy si připravíme osolenou hladkou mouku a kousek strouhané citronové kůry. Do ní nalijeme v mléce umíchané vajíčko a těsto, které musí býti řídké, dobře umícháme. Ohřátou omeletní pánev vymažeme rozpuštěným máslem, těsto po lžících na ni nalijeme a po obou stranách pečeme tenké omelety. Pečené potřeme tvarohovou nádivkou, zatočíme, položíme do pekáče a zalijeme mlékem, ve kterém jsme umíchaly žloutek a 1 kostku cukru. Omelety pak pečeme v troubě, až se mléko do nich zapeče. Hotové pocukrujeme a podáváme.

Moje poznámky:

Říkáte si, že je toho zapékání a polévání omelet trochu zbytečně moc, pro jedny hloupé palačinky, ale vskutku, výsledná chuť je skvělá. Nikdo vám nebrání si palačinky dát jen tak, ale až to ozkoušíte, poznáte ten rozdíl! Mňam J

Čokoládový dort II. (230)

Ingredience:

Těsto: 10 dkg másla, 9 žloutků, 10 dkg cukru, 9 bílků, 14 dkg strouhané čokolády, 14 dkg strouhaných mandlí, 3 dkg polohrubé mouky, citronová kůra (z 1 citronu), vanilka

Do umíchaného másla zamícháme prosátý cukr, žloutky, tlučenou vanilku, citronovou kůru a třeme až je z toho krémová pěna. Pak přidáme společně se sněhem z bílků strouhanou čokoládu, strouhané neloupané mandle a krupičkovou mouku. Těsto pečeme ve vymazané, moukou vysypané dortové formě 1 hodinu na 180°C. Vychladlý dort rozřízneme, naplníme nádivkou a polijeme polevou.

Nádivka: 7 dkg cukru, 1/16l vody (asi 63ml) a 10 dkg strouhané čokolády svaříme na plotně v kastrole na husto. Do svařeného, úplně zchladlého cukru zamícháme jeden po druhém žloutky a 1/8l šlehané smetany. Pak naplníme dort.

Jiná nádivka: 3 vejce a 8 dkg cukru dobře ušleháme, pak postavíme kotlík do kastrolu s vařící vodou, kde jím mícháme tak dlouho, až krém zhoustne. Pak jej přendáme na talíř a dáme do studena. Mezitím utřeme 12 dkg čajového másla, přidáme 5 dkg moučkového cukru, 3 dkg změklé čokolády a vařený studený krém.

Moje poznámky:

V originále je, že se má máslo s vejci a cukrem třít ¾ hodiny. Tak soudím, že to asi kvůli tomu, že nebylo elektrických šlehačů. Dostat směs do stavu, kdy je hezky krémová a našlehaná asi opravdu trvalo ¾ hodiny. Takže pokud šleháme pomocí elektrického šlehače, vše by mělo vypadat tak, jak má, už za deset minut.

Svařit do husta. A je to tu zase. Cukr a jeho svařování do „nějakého stavu“. Nevěděla jsem si s tím dlouho rady, až jedna cukrářka mi poradila:

"...A o tom cukru, jak si se ptala, podle toho jakou chceš nit buď slabou 103,7 - 106,6 °C dáš si vařit vodu s cukrem a až se začne vařit tak provádíš ruční zkoušku, že si dáš na palec trochu rozvaru a stiskneš ukazováčkem a vytáhneš jako by vlákno, které když se roztrhne tak je slabá nit. A když chceš silnou 107,4 - 110 °C tak vlákno vydrží déle..."

Takže hurá, namáčet prsty do horkých kapalin!

Až budete do vychladlého cukru přidávat žloutky, nebojte se, že je hmota tak ztuhlá. Povolí za chviličku. Žloutky tam zamácháte jedna báseň.

Já hloupá jsem se jala ozdobit dort takzvanou „hoblinkovou“ metodou. Hahá, to jsem si myslela jaká je to hračka. Ono asi je, když máte správný nůž a vůbec, kuchyň k tomu uzpůsobenou, ale já si z toho na sebe akorát upletla bič. Hoblinky létaly všude okolo, lepili se a postupně během procesu roztékaly, čokoláda praskala, půlila se a celkově prostě bojovala proti mně. Dobře to ale dopadlo. Naštěstí jsem jí měla tolik, že přísloví „když to nejde silou, jde to ještě větší silou“, opravdu dostálo svého významu!

Sice jsem pak tři utěrky, zástěru a tepláky s trikem musela hodit do pračky, ale výsledek stál za to! Jako bonus jsem k tomu ještě udělala pár tartaletek. Ty v poměru výkon/výsledek čokoládový dort naprosto rozválcovaly, protože byly hotově za půl hodiny a vypadaly úžasně!  Nechte se inspirovat.

Dokážete si představit, jak se mi po té čokoládové pohromě pak ještě chtělo něco slavnostně fotit. Kompakt to myslím vyřešil vcelku rychle a snadno i na úkor kvality všeho... Takže pardon. Nemusí se v noci, vždycky konat vražda…

Můj FACEBOOK