Ano, hudbo, přineslas nám z věčných lovišť před 200 lety Verdiho. Věješ věčností a províváš duše, přinášíš ze sfér zasnění Egmontova Beethovena a Beethovenova Egmonta
A to není vše. Za svého dlouhoměsíčního soukromého projektu, z wikipedického seznamu beru všechny skladatele a z Youtube jejich symfonie, jsem u 9. Glassovy, jsem k hudbě po trochu zběhnutí jinam zase přilnul. Těch not! Které zurčí, bublají, pláčou, Čapku... Při instrumentální hudbě člověk roste, netrpělivostí jen u některých novot. Zkuste si aplikovat do uší 23. Mozartovu, Haydnovu Šedesátku, Kalivodovu Šestku, Gosseca, Michaela Haydna, kouzelného Ešpaje, někdy o nich snad blíž. Má láska k symfoniím začala Beethovenovou 9. Víte, že existuje sui generis i Beethovenova Desítka? Jsem abstinent, a takřka když se řekne číslovka deset, vybaví se mi Ludvík.
Nebo Anton Eberl. O hudbě se dá psát milion básní v próze. Poslechněte si tři symfonie Louise Farrenc, ano, příslušnice něžného pohlaví. Hudba pozvedá ubitou duši, tříbí uši, odkládá kuši, někoho ruší, sluchátka slouží, duše mi touží být dirigentem a skladatelem a interpretem a dobrým člověkem.
Zvláštní případ je symfonie Smuteční a triumfální Berliozova, například s prominutím v provedení těch ruských vojáků. Dále Fantastická babojagovská, ty zvony v různých provedeních. Víte, že existuje Symfonie o Supermanovi?
Jistě, oratoria, smyčcokvartety, ale symfonie je symfonie.
Poslechněte si hned dnes pro začátek veselou Šestou symfonii J. Haydna - Ráno. V jednom filmu české nové, teď už trochu staré vlny se myslím mluví o Jírovcovi. Rekordmanem je Molter, 169 symfonií snad. Nebo Javorničák Ditters, nebo Glazunov, jednou zmíněný v mém AZ-kvízu. Čajkovského Manfred se svou mystikou. Tak se, posluchači, mějte! Váš Houslový Klíč
