Žij a nech žít

Jsem úplně zděšena jak mnohdy zcela nechutnými způsoby se vzájemně lidé napadají. Jedno z jakých příčin. 

Pokaždé, když s námi někdo nesouhlasí a my jsme nezlomně přesvědčeni o tom, že právě náš úsudek je ten správný, dostáváme se takzvaně do bodu varu a máme v tu chvíli zcela jasno, že před námi stojí hlupák.

Takové pocity zná jistě každý.

Ovšem ne vždy je třeba takovému hlupákovi hned natvrdo vpálit, že je hlupák, neboť i on je jistě pevně přesvědčen, že z nás dvou tím hloupým dozajista není on. Pokud se ti dva rozhodnou jeden druhého knokautovat je logické, že rány uštědřené z obou stran nabývají na tvrdosti a četnosti úderů. Velmi často i podpásových, protože co by jeden neudělal pro to, aby zvítězila pravda. Samozřejmě čím méně nám na oponentovi záleží, či se dokonce jedná o člověka, kterého vysloveně nesnášíme, tím zapáleněji dokážeme bojovat a nějaký kompromis či ústup nepřipadá v úvahu. Taková nesnášená osoba prostě nemůže mít pravdu nikdy! 

Téma, které momentálně rozděluje společnost nejvíce je covid. Fakt mi mozek nebere, kam až jsou lidi schopni zajít. Ale proč?

Já a moji synové máme na očkování proti covidu rozdílné názory. Jednou jsme si takhle sedli a dali řeč. Každý řekl to svoje pro a proti. Kluci se dali očkovat, já ne. Nikdo nikomu nic nevyčítá, neurážíme se, respektujeme vzájemně svá rozhodnutí.

Já je oba tak nenápadně po očku pozoruji, jestli jsou v pohodě (a jestli se jim třeba nezačínají zvětšovat uši apd) a modlím se, aby v pohodě bez komplikací zůstali. To samozřejmě přeji všem očkovaným i neočkovaným.

Já osobně počítám s tím, že mohu (a samozřejmě nemusím) mít někdy v budoucnu těžký průběh covidu, kterému by případné očkování předešlo (a nebo taky ne) a jsem si vědoma rizika, že mohu zemřít. Kluci vědí, že v takovém případě najdou v prvním šuplíku mého psacího stolu manuál, jak postupovat a co nezapomenout zařídit v případě mé smrti. Je toho dost, ale vzali to na vědomí, aniž by se mi snažili nějak domlouvat.

Oceňuji to. Já jim také nikdy nerozmlouvala horolezecké aktivity, ačkoli vím, že se jednou nemusí vrátit. Mám vždy strašné nervy a mám pocit, že ten strach až bolí, ale jsem si vědoma toho, že bych nějakým domlouváním či výčitkami akorát vynervovala i je. A to by nikomu a ničemu neprospělo.

Někde v diskuzi jsem zaznamenala názor (a ne jednou), že neočkovaný člověk nakažený covidem a hospitalizovaný je vlastně nezodpovědný darebák, který si za těžký průběh nemoci může sám (kdo může za ty  hospitalizované očkované jaksi nikdo neřeší) a zbytečně tak zaměstnává lékaře, který by mohl ošetřovat někoho jiného (který si to zaslouží víc) či dokonce, že kvůli němu může umřít někdo jiný (kdo si zaslouží víc žít), protože na něj lékař kvůli nějakému neočkovanému darebáku neměl čas.

Nebudu citovat nějaké statistiky očkovaných a neočkovaných a kritizovat kdo je jak bezohledný, nezodpovědný apd. Informací je málo a tak je nahrazují spekulace v obou táborech. Že by si však neočkovaný zasloužil odmítnutí lékařské péče........

Podle mého názoru by si podle takového kritéria zasloužilo ošetřit a žít jen velmi málo lidí.

Myslím, že jednou z nejčastějších příčin úmrtí jsou dopravní nehody - zaslouží si ošetřit řidič, když se sám rozhodl řídit dopravní prostředek a riskovat nehodu? 

Jak si vůbec může dovolit otravovat lékaře silný kuřák a chtít, aby se někdo zabýval jeho cévními či plicními chorobami, když se sám rozhodl riskovat celý život své zdraví? 

Alkoholici nechť si sami řeší svoje játrové cirhózy, protože lékaři mají přeci na práci důležitější pacienty (tedy pokud není očkovaný na covid - to by pak bylo něco jiného).

Moji synové se rozhodli očkovat, protože hodně cestují a došli k závěru, že pokud si chtějí zachovat svůj dosavadní životní styl, je očkování nezbytné. Věří, že by farmaceutický průmysl nepustil do světa něco, co by nebylo stoprocentní. Jejich názor, respektujme to.

Já se očkovat nenechala, protože mám pochybnost o kvalitě vakcíny, která byla tak krátce testována. Jinými slovy nevěřím farmaceutickému průmyslu stoprocentně, mám obavy. Vzpomněla jsem si na lék Thalidomid, který byl v šedesátých letech podáván ve 46 státech těhotným ženám jako sedativum. Když se zjistilo, že je silně karcinogenní a způsobuje těžké degenerativní poruchy plodu, užívalo ho už cca pět milionů těhotných žen po celém světě. Když se to zjistilo, začalo se užívání léku omezovat a desítky let se rodily zmrzačené děti, než byl lék zcela zakázán. Zhruba po šedesáti letech se výrobce léku svým obětem omluvil. Tož tak.

Upřímně doufám, že se za nějakých šedesát let nebude muset nikdo omlouvat za vakcinu proti covidu. Fakt si to moc přeji, už kvůli svým dětem.

Stejně jako se nikdo nemusel omlouvat za vakcinu proti TBC, břišnímu tyfu, černému kašli apd. Nejsem plošným odmítačem očkování, jen v případě covidu jsem skeptická.

Mým důvodem neočkovat se je zodpovědnost vůči sobě samé. Zkuste to prosím respektovat, i když jste přesvědčeni o tom, že nemám pravdu. I když jste přesvědčeni o tom, že život očkovaného má větší hodnotu než život neočkovaného.

Přeji všem očkovaným i neočkovaným dlouhý a krásný život plný porozumění.

Jitka Gotterová