Veselé příhody z práce: Máňa
A jak to tenkrát bylo?
Kdysi k nám do firmy nastoupil na pozici manažera jakýsi uhlazený elegán, a hned jak jsem ho zmerčila, říkala jsem si: „Chlape, tebe já odněkud znám.“ A taky jo. Sotva ústa otevřel, už jsem byla doma.
Před mnoha lety jsem se ucházela o místo vedoucí prodejny a pohovor vedl právě tenhle chlapík. O několik dnů později mi zavolal, že byl upřednostněn jiný kandidát, což mne samozřejmě nepotěšilo, ale tak nějak s tím nic nenaděláte, takže si říkáte: „Ok. Tak to třeba vyjde příště.“
Asi za týden mi ten chlapík znovu zavolal s tím, že mi nabízí stejnou pozici v jiném městě a zda bych tedy měla zájem. Vzhledem k tomu, že to bylo docela dost z ruky, přiznala jsem, že bych to samozřejmě musela zvážit, protože moje výplata by se zatraceně ztenčila odečtením vysokých nákladů na dopravu. Nicméně domluvili jsme si schůzku s tím, že si prodejnu prohlédnu a obdržím nějaké informace o jejím chodu a následně se rozhodnu. Tuto schůzku pan manažer zrušil stejně, jako tu druhou s tím, že mu to zkrátka nevyjde. Na třetí domluvenou schůzku pro změnu nedorazil a od té doby mi již nikdy nezvedl ani telefon. Samozřejmě, že mne to velmi rozčílilo, protože jsem si říkala: „Tak proč mě, sakra, uháníš, já se tě o nic neprosila,“ a fakt mi takové nekorektní jednání vadilo. I zavolala jsem tedy do oné firmy, abych se na dotyčného informovala a bylo mi řečeno, že se pan manažer „jako hovado“ chová normálně, a že by bylo dobré si na něj oficiálně ztěžovat, což jsem samozřejmě neučinila, protože jsem si říkala, že kdybych měla psát stížnosti na každého blbce, kterého ve svém životě potkám, nedělala bych nic jiného.
A najednou, po tolika letech, tu byl zas. „Za co, pane Bože, za co?“ bylo to první, co mě napadlo, a říkala jsem si, že asi pán Bůh prostě nechce, abych ten život měla moc jednoduchý.
Náš první konflikt přišel během pár dní. Dostala jsem čočku za to, že se v pracovní době nenacházím na svém pracovišti a že takhle to tedy pod jeho vedením nepůjde. Vysvětlila jsem mu tudíž, že jsem v práci již dvanáct hodin (a to již několikátý den po sobě z důvodu chybějícího personálu) ačkoli moje pracovní doba skončila již před čtyřmi hodinami, a že tedy odcházím, a že mu patrně nezbyde nic jiného, než aby tu práci udělal sám, což opravdu udělal.
Svými rychlými poradami znechutil velmi rychle kde koho a jeho vsuvka „máně“ (zkrácená verze slova normálně), kterou používal za každým druhým slovem, už všem lezla náležitě krkem, zvláště když jsme si máně nejprve předali informace, pak jsme si je máně zopakovali a nakonec proběhla máně rychlá rekapitulace.
Jeden můj kolega po absolvování jedné takové rychlé, původně desetiminutové a ve skutečnosti téměř hodinové, porady pravil: „Přesně kvůli takovýmdle Máňám jsem skončil v předchozím zaměstnání,“ a od té doby neřekl našemu manažerovi na našem oddělení nikdo jinak, než Máňa.
Čím více byl Máňa tak zvaně mimo mísu, tím více trval na tom, aby bylo po jeho, s čímž měla přirozeně problém většina opravdu fundovaných zaměstnanců, kteří věděli, co a jak mají dělat a Máňa se pro nás pro všechny stal akorát brzdou, zdrojem špatné nálady nebo naopak terčem posměchu, protože takové kraviny, které byl schopen vypustit z úst, si nic jiného, než výsměch nezaloužily.
Máňa si svého handicapu začal být vědom, avšak namísto toho, aby doplnil své znalosti a alespoň trochu se přiblížil svým podřízeným, šel na to, filuta jeden, od lesa.
Začal své podřízené šmírovat, přikrčený a schovaný za kdečím (bohužel si neuvědomil, že tak jako on sleduje jistého zaměstnance, může být při této velkolepé akci velmi snadno i on sledován a nutno říci, že tyto praktiky moc manažersky nepůsobily), aby následně vmetl dotyčnému do obličeje kolikže času ve skutečnosti prolelkoval.
Dalším zaručeným fíglem, jak nachytat podřízeného na švestkách, bylo upření nahlášené dovolené či náhradního volna s tím, že pak dotyčného obvinil z neomluvené absence či dokonce ze sabotování provozu. Někteří zaměstnanci však, pro jistotu, poslali Máňovi e-mail, v němž následující čerpání náhradního volna připomněli, na což si však pan manažer vzpomněl až poté, kdy dotyčného obvinil.
Mezi naprosto běžné každodenní komunikační praktiky manažera Máni patřilo mlácení do stolu, výkřiky: „Ty krááávo,“ nebo „do prdele,“ či dupání a pohrůžka zaťatou pěstí, kterou máchal zaměstnankyni před obličejem, což následně odůvodnil slovy, že šlo o legraci a že se náramně bavil. Nějak mu zkrátka nedocvaklo, že asi není úplně normální, když z takového rozhovoru odchází sám pobaven, zatímco druhý účastník je zděšen.
V neposlední řadě se Máňa ukázal jako pořádný intrikán, čímž dokázal znesvářit polovinu lidí ve firmě. Začal obcházet jednotlivé zaměstnance a našeptávat jim, kdo co o nich řekl a nezapomněl dodat, že on je ten jediný „férový“ co jedná vždycky na rovinu, a proto je dobré přijít s jakýmikoli drby nejprve za ním.
A protože zaměstnanci už takových intrik začali mít plné zuby, vzájemně se, o pokusech Máni pošpinit kde koho a přitom z toho vyjít jako „přítel na vaší straně,“ informovali.
Máňa nejprve takové „pomluvy“ rázně dementoval, přičemž si nezapomněl postěžovat, že je dlouhodobě terčem pomluv především on, a když po několika dnech vyšlo najevo, že skutečně řekl, co řekl, kajícně se za to dotyčnému omluvil slovy: „Už když jsem to vyslovil, věděl jsem, že to byla chyba.“
Vzhledem k mé povaze rebela a skutečně absolutně přímého člověka, který nesnáší neférovosti a podlosti, a který své názory prezentuje kdykoli, kdekoli a často bez rozmyslu o možných následcích, je zcela logické, že mým přítelem Máňa nikdy nebyl. Právě naopak.
Zpočátku jsem jeho výroky odcházela velmi pobavena, jako například, když mne obvinil z provozování woodoo. Doslova pravil, že slyšel, že ovládám woodoo, a že samozřejmě neví, do jaké míry je to pravda, a že čeká, co všechno ho začne bolet tak, jako jeho předchůdce.
A jak taková pomluva vznikla? Kdysi, když jsem k firmě nastoupila, pravil předchůdce Máni, abych mu přeposílala veškerou pracovní korespondenci, aby byl jako v obraze, což se mi často nedařilo, a tak mi doporučil, abych si dala na nástěnku něco, co by mi tento úkon připomnělo.
I vyrobila jsem figurku, oblékla ji do džín a roláku, přidala hlavu šéfa, kterou jsem vystřihla z fotografie na nástěnce a posadila si ji k monitoru. Sám šéf byl figurkou velmi pobaven a často o ní vesele hovořil, a to i poté, kdy se ve figurce objevilo několik zapíchnutých špendlíků. Špendlíků každý den přibývalo a já vážně ani netušila, krom několika málo výjimek, kdo je do figurky zapíchnul.
Jisté však bylo, že zatímco figurka měla, krom jiných, zapíchnutý jeden špendlík v oku a několik dalších v noze, udělalo se šéfovi právě v tom samém oku obrovské ječné zrno, které mu pak muselo být odoperováno, a následně mu museli odoperovat achilovku, takže se po firmě po několik měsíců projížděl na invalidním vozíku se zafixovanou nohou. S hlavou, rukama, břichem či jinými částmi těla manažer problém neměl, ačkoli figurka byla v těch místech špendlíky doslova prošpikována.
Několikrát mne napadlo, na jak vysoké intelektuální úrovni musí být manažer Máňa, když je schopen obvinit mne, v jednadvacátém století, na základě této příhody, z čarodějnictví.
Nakonec Máňa navrhl, abychom si vše vyjasnili a zakopali válečnou sekeru (tedy lépe řečeno, požadoval, abych ji zakopala já, zatímco tu svoji by mi při nejbližší příležitosti, v nestřeženém okamžiku, zaťal do zad).
Já mu připomněla naše setkání před mnoha lety slovy: „Tenkrát jsem vás poznala jako neférového bezcharakterního člověka, abych vás po mnoha letech potkala za naprosto stejných okolností.“
Máňa dokonce přiznal, že se k lidem opravdu choval, jako hovado, ale že to už je dávno minulost, že mu náš rozhovor pomohl mnohé pochopit, a že by se rád změnil.
A jestli se změnil?
No, hned seřval jednoho kolegu za vyslovení vlastního názoru tak, že dotyčný ve spěchu opustil kancelář, neb měl obavu, že by mu prý musel rozbít držku a mojí těhotné kolegyni, která celé dny zvracela a byla ráda, že nám vůbec alespoň s něčím pomůže „taktně“ vysvětlil, že je mu jasný, že má všechno na háku, když už to má za pár a vydeptal ji tak, že mi s brekem přišla do kanceláře oznámit, že mi zítra přinese neschopenku.
Když jsem Máňu upozornila, že ty dvě směny o víkendu odpracuje za dotyčnou on, došel se jí omluvit a ještě se pak chlubil, jak to s ní parádně skoulel, takže ty dvě směny ještě oddělá.
Bylo mi z celého Máni opravdu na zvracení a uvědomila jsem si, že tihle lidé se zkrátka nezmění.
Tito frustrovaní jedinci, kteří po mnoho let dobíjejí své ego šikanou, ponižováním a nemístnou kritikou svých podřízených v tom budou pokračovat do té doby, dokud si to zaměstnanci nechají líbit.
Přeji všem, kdo mají na pracovišti takového Máňu, který vám dnes a denně znepříjemňuje život, abyste v sobě našli sílu a nedali se. Se zlem má člověk bojovat, ne se jím nechat ubít.
Ukázka z knihy MANTINELY
Jitka Gotterová
Jitka Gotterová
Chudé Vánoce ?
Každou chvíli narazím na internetu na nějaký článek, který vypráví, jak si hlavně samoživitelky a další sociálně slabší rodiny ztěžují, že nemají ani na dárky pro děti a pro své blízké. Já to vidím jako příležitost upravit hodnoty
Jitka Gotterová
Jak vám pracovní úraz může změnit život
Co je u nás v Čechách možné a jak je u nás postaráno o nemohoucí lidi, kteří celý život pracují a přispívají do systému a následně očekávají, že se o ně stát postará alespoň po dobu, než se zotaví po pracovním úrazu.
Jitka Gotterová
Roušky, respirátory a cosi shnilého mezi lidem českým
Se zájmem jsem si přečetla článek blogerky Dáši Stárkové s názvem Kam se poděla ohleduplnost aneb v roušce exotem , kde autorka lidu českému vytýká neohleduplnost, bezohlednost, nezodpovědnost ba doslova prohnilost ........
Jitka Gotterová
Jsem spokojená a vděčná Bohu
Myslím to vážně. Velmi mě zaujal článek s názvem Jak vypadá skutečná bída v němž se autor zamýšlí nad nářky lidí nad dnešní nelehkou situací a vyvozuje závěry, že nikdo z těch uřvanců nemá ani potuchy, co je to skutečná bída.
Jitka Gotterová
Diagnóza zní jasně a nesmlouvavě - Troll
Nedávno pan doktor Tomáš Vodvářka publikoval na iDnesu svůj článek psaný pro blogosféru s názvem Kde končí svoboda slova? Musela jsem se nad položenou otázkou pousmát, protože mě ihned napadla odpověď: "No přeci na iDnesu."
Další články autora |
Policie v pohotovosti kvůli hrozbě terorismu. Zadržela podezřelého cizince
Policie dopadla cizince podezřelého ze zvlášť závažného zločinu, po kterém vyhlásila pátrání v...
V Turecku zemřela česká zpěvačka Victoria. Zavraždil ji její vlastní manžel
Česká zpěvačka Victoria byla zavražděna v Ankaře. Podle tureckého portálu Hürriyet ji zabil její...
„Ukrajinská sebevražda“. Intriky v Kyjevě čím dál víc frustrují Západ
Kádrové změny nezmítají jen ruským ministerstvem obrany, rostoucí pozornost vzbuzují i rošády v...
Dar pro Ukrajinu prostřednictvím Čechů vyvolal na Tchaj-wanu bouři
Premium Dar, který má pomoci Ukrajině s obnovou tamního zdravotnictví, způsobil na Tchaj-wanu politický...
Volby vyhrálo ANO před SPOLU. Stačilo! i Přísaha mají dvě křesla, propadli Piráti
Volby do Evropského parlamentu vyhrálo v Česku hnutí ANO. Od voličů získalo 26,14 procenta hlasů,...
Sokovi hrozil, že ho vyhodí ze sedmého patra, soudí muže za řádění na ubytovně
Krajský soud v Ostravě projednává případ muže obžalovaného z pokusu o trojnásobnou vraždu. Podle...
Při rituálním obětování zvířat se v Turecku zranilo 16 tisíc lidí
Na šestnáct tisíc lidí utrpělo v Turecku zranění, když v neděli při svátku obětování rituálně...
Do Česka míří tropické teploty i silné bouřky. Počasí ovlivní studená fronta
Nový týden přinese do Česka tropické teploty. Už v pondělí meteorologové očekávají, že na některých...
Ind zadržený v Česku za plánování vraždy je v americkém vězení
Indický občan Nikhil Gupta, který ve Spojených státech čelí obvinění ze spiknutí za účelem spáchání...
Svatý grál na ekzém a suchou pokožku u dětí
Produkty Atoderm od značky Bioderma jsou skvělou volbou pro péči o citlivou a suchou nebo atopickou pokožku. Slibují nejen hloubkovou hydrataci,...
- Počet článků 169
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4299x
Seznam rubrik
- Veselé příhody z práce
- Moje knihy
- Muž a žena
- O lidech
- K zamyšlení
- Zábava
- Poezie a próza
- Ukázky z knih
- Osobní
- Nezařazené
Oblíbené články
- Podraz jménem Obama
- Prozrazený dokument skupiny Bilderberg
- Jak dlouho se nechají lidé okrádat
- Pravda o kolosální manipulaci lidstva
- Velké tajemství levicového Schwarzenberga a pravicového Zemana
- Šikana na pracovišti
- Nenechte si ukrást domy a pozemky
- Podobenství o pomluvách
- Majdam - kdo za tím stojí
- Bilderberg 2013
- Nový světový řád bohužel není pitomost
- Zabíjíme již 100 let díky stejným lidem
- Ubráníme se?
- !!!!!!!
- USA chce válku s Ruskem
- Mantinely - z klávesnice čtenáře
- Mantinely - rozhovor
Oblíbené knihy
- Věra Nosálová/ Slunce zapadá na východě
- Libuše Čiháková/ Páchám dobro
- Libuše Čiháková/ Indiskrétnosti
- Doren Virtue/ Andělská terapie
- Miroslav Hrabica/ Co nám tělo říká
- Don Miguel Ruiz/ Čtyři dohody
- Nelson Demille/ Hra pro lvy
- Suzan Wilsonová/ Jestřábí zátoka
- James Thayer/ Dvanáctý stupeň
- Karen Robardsová/ Jezero duchů
- Kristin Hannah/ Na Mystickém jezeře
- B.Traven/ Loď mrtvých
- Honoré De Balzac/ Bratranec Pons
- N.A.Lejkin/ Naši za hranicemi
- N.V. Gogol/Mrtvé duše
- Gunter F. Gross/Profesionál v práci amatér v soukromí
- E.A.Poe/povídky
- Oscar Wilde/Obraz Doriana Graye
- T. Boehmová/Matka z cukru a oceli
- P.Briggs/Měsíční píseň
- P. Briggs/Krevní pouto
- P.Briggs/Železný polibek
- P.Briggs/Zkřížené hnáty
- P.Briggs/Stříbrná relikvie
- P.Briggs/Říční znamení
- I.Andrews/Magie mrtvých
- I.Andrews/Magie krve
- I.Andrews/Magie spaluje
- I.Andrews/Magie útočí
- I.Andrews/Magie zabíjí
- I.B.Singer/Satan v Goraji
- Sylvia Plath/ Pod skleněným zvonem
- Jaroslava Hofmanová/ Láska není minulost
- Og Mandino/ Největší obchodník na světě
- Patricia Briggs/ Spálená mrazem
- Patricia Briggs/ Štvanice
- Patricia Brigs/ Loviště
- Patricia Briggs/ Dvojí spravedlnost
- Štěpánka Bergerová/ Dámský lovecký salón
- Derren Brown/ Magie a manipulace mysli
- Thomas King/Městečko Medicine River
- Barbora Hrůzová/Keltská kletba
- Claire Keeganová/Třetí světlo
- Lenka Teremová/Čarodějka
- G.G.Márquez/Dobrodružství Miguela Littína v Chile
- Milena Augusová/Kameny bolesti
- Martin Goffa/Muž s unavenýma očima
- John Flanagan/Hraničářův učeň
- Delphine Minoui/Dětská nevěsta
- Arnaldur Indridason/Mrazivá noc
- Ethan Canin/Ani králové ani hvězdy
- Barbara Erskin/Vzdálené hlasy
- Barbara Nesvadbová/Přítelkyně
- Madeleine Brent/Prokletí minulosti
- Caroline Slade/ Markéta
- Adolf Branald/ Lazaretní vlak
- Jan Neruda/ O zlatém člověku
- Martin Hattala/ Milenka nejvěrnější
- Martin Hattala/ Plavkyně nejmilejší
Oblíbené stránky
- Moje stránky
- Pravý prostor
- Kde koupit moje knihy
- Obec spisovatelů ČR
- Udělat někomu radost může každý