Šněrovačka zvaná konvenční způsob života.

Co znamená nekonvenční způsob života? Vybočit z řady, dělat věci a myslet jinak, než se od nás očekává. Nerespektovat ustálený způsob jednání, společenské pravidlo, zvyklost, běžnou praktiku. Být za každou cenu svůj, být sám sebou - to je nekonvenční způsob života.

   Již jako malá holka jsem se nebyla schopná přizpůsobit některým pravidlům, nerespektovala jsem mnohá nařízení, celý život jsem takový ten človíček, co je mu neustále v patách  jeden průser za druhým.

   Stále mě stíhají otázky typu Proč? „Proč nemůžeš být jako ostatní?"

Ještě po letech mi v uších zní maminčino kárání: „Podívej se na ostatní děti, ty problémy nemají!" nebo slova dětské psycholožky: „To je beznadějný případ, ta holka má svůj svět, z té nikdy nic nebude."

   Již jako malá holka jsem nechápala, proč se říká: „Zelená a modrá, pro blázna dobrá" nebo „že se k bramborové kaši nejí kečup, že k houskovému knedlíku se zelím se jí výhradně vepřové, že kluci nebrečej, že holčičky nemluvěj sprostě a neperou se, že je nedůstojné podrbat se na veřejnosti na zadku i když vás tam zrovna děsně svědí a proč není nedůstojné podrbat se na veřejnosti na nose, když vás tam zrovna děsně svědí."

   Nedávno jsem zažila příhodu, že si jeden dělník na chodníku před samoobsluhou tak trochu porovnal pytlík v kalhotech, což způsobilo absolutní pohoršení dvou postarších dam, které to komentovaly slovy: „To snad není pravda, některý chlapi jsou fakt primitivové."

Nechápu, jak něco takového může někoho pohoršit.

   Společnost je sešněrována mnoha nesmyslnými, nepsanými pravidly, co se od koho očekává, jak ten či onen reagoval a jak by dle veřejnosti reagovat měl.

   Jsem absolutně znechucena mnoha časopisy, v nichž nějaká Partyška hodnotí, jaké oblečení je in a jaké ne, v nichž si někdo troufne kritizovat, že uplynul teprve rok od smrti hudebního skladatele a jeho žena si UŽ našla milence. Je mi úplně ukradené, že nějaká slavná zpěvačka někde ukázala ňadro a jiná vagínu, nebo, že byl slavný český moderator orálně uspokojen neznámou blondýnou.

   Je mi úplně ukradený soukromý život pana Paroubka či pana Topolánka, nezajímá mě, jak bydlí milenka pana prezidenta, ani co na to paní Lívie, to je jejich věc, asi jim to tak vyhovuje.

   Nestydím se a nikdy jsem se nestyděla za to, že mám svůj svět, je mi v něm dobře.

   Opravdu nevím, kdo v tom „vašem" světě určuje ta, pro mě, podivná pravidla, ale v tom mém světě si je určuju já sama.

   Oblékám se tak, jak se to líbí mně, obyčejně dělám pravý opak toho, co se ode mne očekává, říkám a píšu, co si myslím.

Žiju v souladu se svým svědomím a za svoje činy jsem zodpovědná, především, sama sobě.

Žiju tak, aby byla zachována moje hrdost, čest a důstojnost.

Snažím se neubližovat, toleruji a respektuji druhé.

Nezařazuji lidi do škatulek, páč tolik škatulek ani nemám.

Jako malé dítě jsem přežila svojí smrt, jak se říká, po druhé jsem se narodila a jsem si jistá, že jsem tuto druhou šanci nedostala proto, abych svůj život promrhala.

                                                                                                         Jitka Gotterová