Není všechno zlato, co se třpytí!

Do dveří vešel uhlazený elegán v bílých mokasínech, kvádru, nagelovanou hlavou a silná vůně jeho toaletní vody došla k pultu o mnoho dříve než on. Moje devatenáctiletá kolegyně šla do kolen, jako pokaždé, když se něco takového objeví a ještě to přijede v luxusním bouráku.

„Toho mi nech, prosím, prosím," žadoní se zatajeným dechem a nasadí svůdný úsměv. Nechávám jí je ráda nejen proto, že chlapa sbalit nepotřebuju (neb jsem s tím svým doma spokojená a dle slov své kolegyně stejně příliš stará), ale tyhle typy mě tak nějak nikdy moc nebraly (ani v devatenácti).

Co čert nechtěl její úsměv na rtu, jež právě vykouzlila na svém do té doby kyselém obličeji přilákal pupkatého strejce v montérkách, který vůbec nevoněl, ale za to byl rychlejší.

 A tak zbyl elegán na mě. K mému údivu si všiml, že tady nepracuji dlouho a začal se vyptávat, kdeže jsem to pracovala před tím a jaké mám vzdělání, což odůvodnil slovy, že se mu líbí můj způsob komunikace s lidmi. Když jsem mu sdělila, že mám sice vystudovaný management, ale že mě tato práce velmi uspokojuje, neboť pro mne představuje jakýsi odpočinek(ve smyslu, že již nemusím odpracovat přes tři sta hodin za měsíc, ale pouze běžný fond pracovní doby), trval na svém, že je mě tady škoda a že by si mi dovolil nabídnout něco lepšího.

No a protože jsem člověk zvídavý domluvili jsme si na příští týden schůzku. Své kolegyni, která nemohla pochopit, jak je možné, že si nevšiml, že i ona komunikuje s lidmi přece tak báječně a ještě na rozdíl ode mne tak dobře vypadá, jsem slíbila, že se jí ho pokusím dohodit, pokud k tomu bude příležitost.

Nastal den D. V kavárně jsem si objednala preso s mlíčkem bez cukru a očekávala příchodu elegána. Dorazil. Jeho zevnějšek i způsob jednání dávají tušit, že by to mohl být přinejmenším ředitel zeměkoule. Prohodili jsme několik zdvořilostních frází a elegán se rozhodl (přesto, že to není jeho zvykem) říci něco o sobě. Věta „ K něčemu se vám přiznám, mladá paní, mě je teprve pětadvacet a nikdy v životě jsem nepracoval. Fakt nikdy. Teda myslím rukama," měla patrně na mém obličeji vykouzlit úžas, obdiv či závist, ale nic z toho mě nepostihlo. Hlavou se mi rychlostí kulky prohnala myšlenka, zda se se mnou tenhle človíček chce rozdělit o své bezpracné příjmy a nebo zda hledá pitomce, který by pracoval tak, aby on nemusel.

Vzpomněla jsem si na slova svého kolegy v práci, který má ve svých téměř padesáti letech dvě zaměstnání, aby uživil rodinu a zaplatil hypotéku: „ Jitu, ty mladý dneska makat nebudou, ty budou do čtyřiceti radši studovat a práce, ta zbyde na nás starý voly."

„No a mně nabízíte co?" optala jsem se elegána. Vytáhl z kufříku tužku a papír a začal cosi čmárat což doprovázel slovy: „Naše firma přišla na trh s úplně novou myšlenkou," napsal na papír tiskacími písmeny MLM a ihned mi vysvětlil, že se jedná o multi-level marketing a já jsem začala přemýšlet o tom, zda tato myšlenka interaktivního způsobu distribuce zboží nebyla náhodou nová už ve třicátých letech. Název firmy, jež přinášela našemu mladíkovi tak skvělé příjmy mi prozatím zůstávala utajena, ale dozvěděla jsem se, že je třeba zaplatit licenční a registrační poplatek ve výši tří tisícovek, abych mohla začít obchodovat a se zbytkem mi poradí tým skvělých a šikovných lidí, kteří v tom umějí chodit. Okamžitě mi došlo o co jde.

Zhruba před deseti lety mi úplně stejný obrázek namalovala moje kamarádka(která již deset let není mojí kamarádkou), když mi zavolala, že se staví na kafe a přitáhla s sebou podobného elegána s tím, že se mi pokoušeli za každou cenu vnutit zaváděcí balíček firmy Amway za čtyři a půl tisíce. Bylo to tak nechutný, že vyběhli dveřmi po půlhodině a chvíli na to vyletěly jejich boty.

Sdělila jsem elegánovi, že mi došlo o co jde a že mám s praktikami této firmy dost špatné zkušenosti. Zeptala jsem se, zda si stále ještě musí nový „člen týmu," koupit zaváděcí balíček a zjistila jsem, že ano, ale za pouhých tisíc pět set korun. Když k tomu však přičteme licenční poplatek( který se kdysi neplatil) jsme vlastně zase na těch samých penězích, takže se toho moc nezměnilo. Dále je třeba nakoupit si několik CD s výblitky(omlouvám se za ten výraz, neb jinak se to prostě říci nedá) rádoby zavodářů, kteří až s Amway skutečně žijí plnohodnotný život.

Jak je mým zvykem nebrala jsem si servítky, a tak mě chtěl elegán přesvědčit, že to opravdu funguje, že on opravdu zbohatl a Amway je jeho jediným zaměstnáním. Vytáhl svůj laptop, kde mi ukazoval, jaké slavné osobnosti dělají firmě reklamu(o honoráři nemluvil)a když jsem chtěla vědět jak konkrétně to funguje, nechal mě nahlédnout(zřejmě omylem) do kolonky vyplacené provize za minulý měsíc a světe div se našemu zavodáři bylo vyplaceno celých 4.8OO,-Kč.

Ani se neptám, jak může člověk s tímto měsíčním příjmem nepracovat, ale je dost možné, že jeho tatínek či maminka budou mít dvě zaměstnání, aby si chlapeček mohl vozit zadek v luxusním autě a oslňovat slovy o tom, jak v životě nemusel pracovat.

Někdy prostě nejsou věci takové, jakými se na první pohled zdají být.

 Zrovna tudle jsem si koupila nádhernej, ale opravdu nádhernej meloun a on byl uvnitř úplně shnilej.

                                                                                         Jitka Gotterová