Ne každý dárek potěší

O srdíčku z papíru, velkých botách, hnusné dřevěné váze a ......

Již teď, v září, řeší většina známých, přátel i kolegů v práci cože nakoupit celé té početné rodině k vánocům „A ještě ke všemu má v říjnu narozeniny teda Běta, v listopadu bratr Jiří a náš mladej má svátek tejden před vánocema. No, není to k zbláznění?" Nechápavě zírám a na otázku: „A co ty Jituš, už máš náký dárky?" odpovídám: „Ne, já jsem lakomá a žádný dárky nekupuju."

Samozřejmě si dělám legraci, lakomá nejsem.

Říká se že nic nepotěší více, než dárek vlastní výroby a vzpomínám si, jak se mi po tvářích kutálely slzy, když mi mí malí kluci přinesli ze školky papírové srdíčko vybarvené temperovými barvami, na němž byl nápis: „Mamince z lásky," vlepili mi pořádného hubana, někdy mi obtiskli na tvář i kus nudle, ale nikdy nezapomenu na ty jejich oči plné lásky a to byl pro mě vždycky ten nejkrásnější dárek, jaký jsem mohla dostat.

U takových dětských dárků zkrátka není pochyb o tom, co tím chtěl ten malý človíček říci.

Poněkud komplikovanější je to u nás dospěláků, protože tak nějak pozapomínáme na původní význam slova „dárek = drobnost pro radost" a přemýšlíme o tom, co dát tomu druhému, aby to nebylo blbý, aby nás nepomluvil, že jsme mu dali dárek jenom za tisícovku, když on nám dal loni k vánocům za dva a tak nějak to každý rok šponujeme výš a výš, zadlužujeme se, abychom utratili nechutné sumy za drahé dary, které se nakonec tomu druhému stejně nehodí, ale ze slušnosti to nikdy neřekne, alespoň ne vám do očí, aby vám neublížil.

Aniž by si to lidi uvědomovali, věnují každoročně ty nejkrásnější dárky bankám v podobě uzavřených úvěrů, které pak ti truhlíci splácí minimálně do dalších vánoc.

Každý dárek, ať chceme nebo ne, zhodnotíme. Buď se nám vyloženě hodí, nebo vyloženě nehodí, někdy se nám sice nehodí ale líbí, někdy se nám nehodí ani nelíbí a přemýšlíme, co s ním, někdy ho vyhodíme nebo dáme někomu jinému, ale skoro vždycky, skoro vždycky se zamyslíme nad tím: „Proč mi dal ten dotyčný právě tohle, co tím chtěl říci?"

Jako holka jsem dostala k vánocům nádhernou panenku se kterou jsem si však nemohla hrát, abych ji nerozbila, nebo o pár let později příšerné tmavomodré mokasíny o dvě čísla větší a když jsem se maminky zeptala, zda má účtenku, abych je mohla vyměnit za nějakou „normální obuv," rozplakala se a pravila, že jsem nevděčný zmetek. Asi už pozapomněla jak jí bylo, když dostala od tety Anity tu příšernou vyřezávanou vázu a pravila: „To si snad dělá prdel," uložila vázu do skříně a naaranžovala ji do stěny pokaždé, když měla Anita přijet.

Moje tchýně(bývalá) byla vždycky praktická žena, na dárkách zásadně nechávala cedulky s cenou nikoli proto, abych věděla kolik do mě investovala(z čehož jsem ji původně neprávem podezírala), ale proto, abych mohla věc vrátit či vyměnit. Později, aby mi ušetřila práci s vyměňováním nevhodných dárků, začala jsem dostávat tak zvané „dárky tutovky."

K narozeninám jsem obdržela pytel brambor a k svátku šišku salámu, co má můj muž(její syn) nejraději a na přesrok motyku s dlouhou násadou, abych se prý nemusela ohýbat. Od svého manžela(bývalého) jsem dostala k vánocům pánev, pytlík s peřím a příručku „Kterak na vázání mušek," to aby prý můj choť rybář neztrácel čas vázáním mušek, na což já, jako žena na mateřské, jistě budu mít času spoustu a navíc se přece vždycky hodí mít nějakého toho koníčka.

Nedavno jsem od své maminky dostala k vánocům zlaté náušnice poté, co jsem jí sdělila, že jsem prodala všechno svoje zlato, které již několik let skladuji v krabičce od veselé krávy, neb nosím jenom stříbro.

Jednou jsem k svátku obdržela od svého tatínka dvě kytky, ta druhá byla původně pro maminku (taky Jitka), ale protože se rodiče ten den seštěkali jako psi, usoudil tatínek, že si ji maminka nezaslouží a dal ji mně. Jistě si umíte představit, jak takový dárek potěší.

Inu, od jisté doby dárky neřeším a ani nepřemýšlím o tom, jak co kdo myslel, nejen proto, že mi to mozek tak nějak nebere, ale především to považuji za ztrátu času i peněz.

Kdo mě zná, ví, že ode mě letos, stejně jako loni, dostane k vánocům maximálně nějakou vtipnou blbost, která většinou připadá vtipná jenom mně, a chcete-li přemýšlet o tom, proč jsem vám ten dárek dala, tak v tom nehledejte nic jiného, než, že jsem vám chtěla udělat radost.

Každopádně mám vyzkoušený, že každé zklamání z vánočních  dárků zaručeně zažene hrnec bramborového salátu, hromada řízků, kačena s knedlíkem a se zelím, nebo domácí svíčková s brusinkami.

                                                                                            Jitka Gotterová