Lidé jsou různí

Člověk se plně projeví, teprve když změří své síly s nějakou překážkou. A věřte, že i mezi lidmi se najde ČLOVĚK!

V ložnici mám výčep. Fakt.

Je to pozůstatek z doby, kdy jsem provozovala ve svém domě hospodu, v podstatě tady bývalí majitelé točili pívo už před sto lety, a tak jsem si to zkusila taky. Ale protože je dost těžké uživit se touhle živností na malé vsi, a protože byla těch důvodů vlastně fůra, po roce jsem hospodu zavřela.

Nikdy jsem však nelitovala, že se ze mě, i když jenom na krátkou dobu, stala paní hostinská. Byla to zajímavá zkušenost.

Z hospody jsme udělali velikánskou ložnici a výčep ponechali tam, kde byl, protože nikomu nepřekáží. Používáme ho jako malou kuchyňku, kde si každé ráno uvaříme s mužem voňavou kávu. Pokaždé, když sáhnu po cukřence, která teď stojí na pípě hned vedle solné lampičky, vzpomenu si na všechny ty příběhy, co se tady odehrály.

Jednoho dne ve mně pohled na pípu vzbudil potřebu všechny ty příběhy sepsat.

Můj manžel se mi smál, protože v něm pohled na pípu vzbuzuje samozřejmě úplně jiné potřeby.

Nicméně kniha je hotova.

Je to souhrn mnoha veselých a samozřejmě i méně veselých příhod. Jenže, jak už to v životě chodí máloco potěší některé lidi více, než cizí neštěstí, takže někdy je to i pěkný brutus, neboli humor černý.

Lidé jsou různí.

Milí, nepříjemní, chytří, hloupí, hodní, závistiví a nepřející, ale také vtipní a veselí.

Říká se, že alkohol je metla lidstva a něco na tom bude. Zatímco jedni pijí vyloženě pro radost a často a jsou schopni prožívat své štěstí denně, jiní si přihnou jen výjimečně, a pak chodí týden sondovat, cože to tu vyváděli.

Nebýt hospody, nikdy bych nekoupila od jednorukého Pacičky(tak mu tady všichni přezdívají) to kradené kolo, což jsem samozřejmě netušila a za což jsem dostala od původního majitele málem přes hubu.

Neméně zajímavé byly dohady místních dobrovolných hasičů, esli se má rovnou chvátat k požáru když hoří, nebo si nejdříve skočit obléknout uniformu a teprve potom chvátat k tomu požáru, protože jak by takový hasič vypadal v teplákách.

Už ani nevím, jak je to teda správně, ale každopádně, když u Veselých hořelo, lehl jejich dům popelem, zatímco naši dobrovolní hasiči ustrojení i neustrojení pobíhali kolem hasičského auta a řvali: „Tak už ty svině nastartuj!"

Ani byste nevěřili, jak můžou skončit takové řízkové hody, proč nosí Vendelín Barták dámská tanga, jak se boxuje, když je vám osmdesát, jak je těžké sehnat opravdického tesaře, který by vám udělal fofrem novou střechu, když vám prší do hrnců, nebo jestli stará paní Součková uhlídá tu vzducholoď.

No, jak říkám: „Zážitků mám hafo a ráda se s vámi o ně podělím  abyste také trochu polechtali tu svoji bránici, protože smích prý prodlužuje život."

Jak řekl Karel Čapek: „Humor je jisté vidění světa, je to umění vidět svět."

Jitka Gotterová