Jak málo stačí k získání invalidního důchodu.

Když někdo nemá ruku nebo nohu, neznamená to, že hned musí dostat invalidní důchod, má přece ještě druhou ruku nebo nohu, tak ať si laskavě nedělá z posudkových lékařů legraci!

Když jsem před lety ještě pracovala jako vedoucí prodejny, ucházela se o místo prodavačky na zkrácený pracovní úvazek paní, která pobírala invalidní důchod a měla možnost si přivydělat určitý finanční obnos (aby o důchod nepřišla).

Zeptala jsem se ji z jakého důvodu pobírá invalidní důchod a ona mi sdělila, že na nervy a na hlavu a že ho bere už deset let, což mě poněkud vyděsilo, protože jsem si nebyla jistá, jestli jí můžu svěřit peníze, ale protože si přinesla od psychiatra potvrzení, že je schopná takovou práci vykonávat, byla přijata.

Nemoc této paní spočívala především v tom, že byla plná zášti vůči kde komu a byla nesmírně zlá.

Jednou se přímo na prodejně pohádala s nějakou paní a začala na ní přes celou samoobsluhu plnou lidí křičet „já, že mám vopíchanou půlku města, jó, já, že mám vopíchanou půlku města jó?“ a pokračovala slovy „jestli je tady někdo kurva, tak …..” to už nedokřičela, protože jsem ji táhla do zázemí prodejny, kde jsem jí vysvětlila, že pokud se nebude chovat slušně k zákazníkům, budeme se s ní muset rozloučit.

Paní prodavačka se omluvila a na vedení firmy poslala dopis, v němž popsala všechny prodavačky jako líné a neschopné mrchy, za které musí dělat všechnu práci sama, zatímco ony sedí na šatně, tlachají a kouří a já, že je v tom podporuji a že dovolím zákazníky obsluhovat s plnou pusou, což je neslušné.

Pak pokračovala svým životopisem jak vystudovala, měla první záchvat, pracovala jako sekretářka, měla druhý záchvat a pokusila se uškrtit vlastní matku, za což si ale mohla sama.

Pak pracovala v drogerii, kde získala velké zkušenosti a tím se dostala k tomu, že si myslí, že má na to, aby tu dělala vedoucí místo mě.

Její pětistránkový infantilní dopis se ke mně dostal poté, co se vedení firmy dostatečně pobavilo, ale pro jistotu nám stejně poslali kontrolu.

Vysvětlila jsem paní prodavačce, že je přeci jenom asi dost nemocná, a že by bylo dobré, kdyby u nás skončila. Popadla příborový nůž a křičela, že se zabije.

Zavolala jsem ihned jejímu psychiatrovi, aby mi sdělil, jak s ní mám jednat, aby se mi tu opravdu nezabila. Psychiatr mě ujistil, že se nezabije, že je prostě jenom zlá a udavačský dopisy, kterými lidem ničí život, už rozesílá dvacet let.

Pomyslela jsem si, jak je možné, že někdo pobírá invalidní důchod jenom proto, že je zlý a naopak lidi bez nohou a rukou, či jinými vážnými postiženími je nedostanou.

Ještě štěstí, že se invalidní důchody nevyplácí všem zlým lidem automaticky, protože fakt nevím, kde by na ty důchody stát bral.

A jaké z toho plyne ponaučení ?

Milí, zlatí postižení spoluobčané, na přiznání důchodu jste prostě moc hodní!

Jitka Gotterová