Finanční poradce - kdykoli, kdekoli, jakkoli

Finanční poradce, tak se dneska říká pojišťovacím agentům. Nemáš práci? Pojď dělat k nám, má to spoustu výhod, volnou pracovní dobu, spoustu konexí, nepracuješ manuálně, máš....

 „Co? No, jasně, že máš provizi jen z uzavřených smluv, ale neboj, těch blbců co se chtěj pojistit je furt dost," pravila moje přítelkyně.

„Nabízíme pojištění všeho druhu, stavební spoření i......"

„Já nevím, ale asi bych nedokázala lidem něco vnucovat, nejsem ten typ."

„To nevadí, vždyť u nás nemusíš pracovat, ale to povinné ručení by sis mohla uzavřít u mě, co říkáš?" mrkla na mě Lenka od hrnku své kávy a dodala: „Nebo aspoň tu hypoteku na dům".

Od té doby jsem u Lenky na kávě nebyla, nějak už mi u ní nechutná.

  „Dveřmi je vyhodíš a oknem se ti vrátí," slyšela jsem již mnohokrát od lidí ve svém okolí takto hodnotit pojišťovací agenty.

   Pokud jsme opravdu silní jedinci, odmítneme se pojistit či založit spoření.

   Pokud tak silní nejsme, obyčejně tyto pojistné smlouvy rušíme po prvním pokusu čerpat finanční odškodnění při pojistné události, kdy nám agent ukáže odstavec, který jasně říká, že v tomto případě na odškodnění nárok nemáme.

   Dali bychom krk za to, že tam ten odstavec nebyl, ale náš podpis bohužel říká něco jiného.

„ Jak je to možné, jak jsme mohli být tak hloupí?"

   Ve skutečnosti nejde o to, že bychom my byli tak hloupí, ve skutečnosti jde o to, že pojišťovací agenti jsou tak dobří.

   Oni se to prostě učí - být dobří. Mají zvládnutý kurz asertivity, vědí jak zaujmout, kde naopak naší pozornost odpoutat, či kde zabrnkat na city.

   Která matka odmítne založit spoření svému dospívajícímu synovi po té, co jí agent popíše jak těžký život v bídě a následných depresích z nuzného života, potácejícího se na hranici života a smrti jejího syna čeká?

    Podepíše, zaplatí poplatek a za pár měsíců spoření zruší, protože na ty splátky prostě nemá a uvědomí si o co všechno by syna musela připravit teď, aby mu našetřila něco na potom.

   Být pojišťovacím agentem však není vůbec jednoduché a málo které povolání se na člověku podepíše tak, jako právě toto. Je to naprosto sebezničující, protože takový člověk, jsa motivován vidinou honoráře z každé uzavřené smlouvy, ztrácí obyčejně soudnost a obtěžuje nabídkou těchto služeb své okolí, své nejbližší a jejich přátelé, své přátelé, aniž by si to uvědomoval. Takovému člověku se začnou lidé vyhýbat, přichází o přátelé a zůstávají už jenom kolegové, agenti.

   Mrzí mě to, protože s Lenkou byla vždycky legrace, vždycky byla a stále je člověk, který by se pro ostatní rozdal, který je ochotný každému pomoci.

Teď je, bohužel, skálopevně přesvědčena o tom, že nejvíce vám pomůže nějakou tou pojistkou či spořením. 

A já, zbabělec, už k ní nejdu ani na to kafe.

                                                                                                             Jitka Gotterová